V tomto týdnu mě zaujala událost, která se sice nestává v českém fotbalu často, ale zažil jsem ji i já ve své trenérské kariéře. S okamžitou platností byl z týmu Baníku Ostrava vyřazen brankář Petr Vašek. A jak je v českém fotbalovém prostředí zvykem, klub zahalil tuto událost do neprodyšné deky a jen stručně uvedl, že důvody jsou jen vnitřní záležitost klubu. Přesto se díky tzv. „dobře informovanému zdroji“ ukázalo, že šlo o neuvěřitelně ostrý a vulgárními výrazy napěchovaný konflikt jmenovaného brankáře Baníku Ostrava Petra Vaška se sportovním ředitelem klubu Dušanem Vrtěm po ligovém utkání na Spartě, které Baník Ostrava prohrál 2:3. Iniciátorem a hlavní postavou v tomto verbálním konfliktu však byl překvapivě brankář Vašek. Já jen dodávám, že pro mě to až takové překvapení není. Brankáře Vaška jsem v poslední třetině podzimní části sezóny 2004-2005 trénoval v Opavě v I. Lize. V zimní přestávce potom přestoupil do Baníku Ostrava.
V té době měl opavský klub velké finanční problémy, dlužil hráčům výplaty za dva i více měsíců a pro mě, jako trenéra to byla velmi náročná práce každý den přesvědčovat hráče např. o tom, že stávka a odmítnutí trénovat nebo dokonce nenastoupit k prvoligovému utkání není dobré řešení. A v této situaci se brankář Vašek, považovaný za místního srdcaře, nechoval vůbec loajálně ke klubu, kde vyrůstal. Loajálně se však naštěstí chovali mnozí jiní. Já i dnes chápu, že pro hráče to bylo složité období, nakonec jsem to zažíval hned ve čtyřech svých trenérských angažmá, což je možná rekordní číslo, ale přístup Petra Vaška, který měl neustálé kritické připomínky a nechoval se vůbec konstruktivně, jako mnozí jeho spoluhráči, jen ukázal na jeho povahové a mentální vlastnosti.
A teď se dovídáme, sice bohužel jen od dobře informovaného zdroje, že brankář Vašek působil v kabině týmu už několikrát v minulosti jako časovaná bomba, která až teď vybuchla naplno. Údajně tentokrát vyčítal Dušanu Vrťovi špatnou přestupovou politiku a neschopnost zajistit pro tým rovnocenné podmínky ve věci rozhodování rozhodčích. A tady se tento fotbalista docela lidsky odhalil.
Ale mně v tomto svém komentáři nejde ani tak o brankáře Vaška, jen jeho excesu využívám k tomu, abych poukázal na české fotbalové prostředí, které vždy bylo zahaleno rouškou tajemství a ve věci vyžadování disciplíny a profesionálního přístupu hráčů často velmi liknavě. Přesto tvrdím, že v minulosti to bylo daleko horší, a proto mě dnešní přístup Baníku Ostrava docela překvapil.
Trénoval jsem totiž v době (a v ní fungoval drtivou většinu své kariéry i Petr Vašek), kdy starší hráči měli často větší váhu na dění kolem týmu, než trenér. Příkladů bych mohl uvést několik a netýkají se jen mě. Např. se stalo, že trenér udělil hráči velkou pokutu za účast hráče na tréninku ve stavu, kdy by přišel při silniční kontrole o řidičský průkaz a klubový šéf mu ji poté za zády trenéra vrátil. Nebo se mi stalo, že v týmu byl hráč nedodržující životosprávu a se špatným vlivem na další hráče, klub všechno přizpůsoboval jemu až do stavu, že buď musí odejít trenér nebo ten hráč. A kdo myslíte, že dostal padáka? Ano, správně. Trenér! A za půl roku uvedenému hráči klub vypověděl smlouvu pro neplnění povinností a špatném vlivu na mužstvo.
Nebudu dál unavovat dalšími příklady. V minulosti zkrátka v tom českém fotbalovém prostředí existovali hráči, kteří i díky nižší inteligenci překračovali svoje pravomoci, pletli se do těch trenérských i funkcionářských a nepřímo rozhodovali o pozici trenéra. Měli pocit, že říkají jen to, co si myslí a to je přeci správné. Jen nedomysleli, že to, co si myslí jsou nesmysli. Určitě jsou i dnes, ale v podstatně menším počtu, protože ten pravý profesionalismus se vším, co k tomu patří a netýká se to jen hráčů, se už mnozí postupně učí.
A pokud tento případ použiji v práci trenérů, tak znám mnoho trenérů mojí generace, kteří starší hráče prosazovali do svých týmů a měli na ně jiná měřítka, protože oni za to, dle jejich názoru, ukočírovali hráčskou kabinu. Jenže v pravém profesionalismu přeci kabinu řídí hlavní trenér, který musí mít stejné nároky, tedy ty maximální na všechny hráče bez rozdílu věku, jak to také např. Italský světoznámý trenér Fabio Capello říká v rozhovoru v posledním čísle časopisu „Fotbal a trenér“.
A jednu trochu úsměvnou zkušenost mám i já. Bylo to už v roce 1999, kdy jsem trénoval úspěšného nováčka II.ligy Baník Ratíškovice a netušil jsem, že se stanu trenérem i v I.lize. Mužstvo bylo složené z talentovaných hráčů Ostravy a Olomouce a několik starších hráčů. A jeden z nich za mnou často chodil s připomínkou, že bych měl být na mladé hráče více „pes“, že jsou přeci mladí. Já jsem totiž s nimi komunikoval podobně, jako s těmi staršími. Když už několikrát na moje vysvětlování v duchu tohoto komentáře, připomínám už v roce 1999, použil jsem jeden příklad z Itálie. Mému nejzkušenějšímu hráči jsem řekl asi toto: „Znáš hráče Juventusu Turín Del Piera? On je jeden z nejmladších hráčů v Juventusu (měl cca 21 let) a bere nejvíce peněz. Proč asi? Protože je jeden z nejlepších hráčů v klubu! Ve fotbalu by mládí ani starší věk neměl být přednost ani handicap! Zkrátka v nárocích na dodržování trenérem stanovených pravidel jsou si všichni hráči rovni“.
V českém fotbalovém prostředí to dlouho platilo jinak. Starší hráči vyžadovali jiné, speciální zacházení, na výplatní pásce automaticky nejvyšší cifry a občas i možnost rozhodovat, kdo bude mužstvo trénovat. A kluby jim to často tolerovali. A v tom prostředí vyrůstal i brankář Petr Vašek, a proto si dovolil v kontextu své prchlivé povahy na svého nadřízeného sportovního ředitele Baníku Ostrava výstup, který předvedl po utkání na Spartě. Klub ho správně vyřadil z týmu, ale měl být v popisu důvodů transparentnější a potvrdit tak posun pozitivní změny v českém fotbalovém prostředí směrem k fotbalistům, kteří jsou profesionálové.