Ano, v tomto kole se žádná výsledková nebo střelecká bomba (kromě jednoho hattricku) jako v předchozím kole nekonala. Tři body za výhru si připsalo 5 prvních týmů v tabulce (Plzeň, Slávie, Olomouc, Liberec a Sparta) plus Mladá Boleslav. Zbývající dvě utkání skončila nerozhodně, takže žádná výsledková „bomba“. K jednotlivým utkáním se proto vrátím, ale začnu jedním dlouholetým trenérským tématem, které jsem prožíval i já a dnes už to nikdo nezpochybňuje, jen občas si některý staromilec vzpomene. Jedná se o téma zda hrát na jednoho nebo dva útočníky v základním rozestavení. Všiml jsem si tohoto tématu totiž v názorech v televizním studiu při utkání Sparty s Baníkem Ostrava a bylo to téma některých novinářů před utkáním Slávie v Uherském Hradišti, konkrétně zda se trenér Šilhavý rozhodne využít při předpokládané jasné záležitosti se slabším soupeřem aktuálně dva produktivní hrotové útočníky Škodu a Necida.
Toto téma totiž i mě provázelo velkou část mé trenérské kariéry. Minulý čas jsem nepoužil proto, že bych měl pocit, že moje trenérská kariéra už skončila, naopak se stále cítím být aktivní v tom dlouholetém fotbalovém kolotoči. Použil jsem ho proto, že už těch staromilců je podstatně méně, než dříve, ale jak jsem předeslal ještě dnes se najdou. V minulosti to byli převážně funkcionáři, mnozí fanoušci a také bývalí fotbalisté, které ovšem minulo trenérské povolání a jejich názory vycházely z doby, kdy ještě sami byli ligovými hráči či dokonce reprezentanty. V tomto případě to byl Horst Siegl, v minulosti skvělý kanonýr, tak radil pražské Spartě v utkání s Ostravou, často tak uvažuje i další kanonýr Pavel Kuka a mnozí další. I u nás v Olomouci takových je dost a jeden z nich si zkusil trenérský post u našeho třetiligového týmu a dopadlo to katastrofálně.
Při pohledu na základní sestavy a rozestavení všech prvoligových týmů v tomto a zcela jistě i ve všech ostatních kolech HET ligy, všechny nastoupily s tzv. zesíleným středem hřiště a s jedním hrotovým útočníkem a to v různých variantách např. 4 2 3 1, 4 1 4 1, 4 4 1 1 apod. Ano existuje rozestavení se dvěma hrotovými útočníky, ale to v případě tří stoperů a pěti středových hráčů, což jsem i já používal již v letech 1999 v Ratíškovicích nebo 2001 v Jablonci a dnes je to často vidět i v německé Bundeslize, zkoušel to nedávno i trenér Jarolím v reprezentaci.
Současný fotbal je daleko takticky propracovanější a akce, z kterých padají branky se rodí po ztrátách nebo zisku míče ve středu hřiště, a proto je tam třeba mít tento počet tří hráčů, kteří jsou zároveň schopní a ochotní doplňovat toho hrotového útočníka. Proto se těm krajním také říká křídelní útočník a jednomu z těch tří středových podhrotový, tzv. „desítka“. A hned tu máme útočníků plno…
O tom, že není podstatný počet hrotových útočníků nás přesvědčuje např. Viktoria Plzeň. Hraje v základním rozestavení s jedním hrotovým útočníkem a vstřelila ve 12-ti vítězných utkáních, což je nevídané, nejvíce branek 27 a nejméně obdržela. A to proto, že má kvalitní ofenzívní hráče, skvěle rychlostně vybavené a výbornou organizaci hry do defenzívy. Zkrátka vyšší počet hrotových útočníků neznamená vyšší produktivitu, jak si mnozí, včetně bývalých fotbalistů, myslí. Navíc proti dvěma hrotovým útočníkům se obráncům, konkrétně těm středním, hraje z hlediska jejich pokrytí určitě lépe, než proti rychlým hráčům, kteří toho jednoho doplňují z hloubky hřiště.
Svoji kvalitu a efektivitu potvrdila Viktoria Plzeň i v Karviné po výhře 1:3. Navýšila tak rekord v počtu vyhraných utkání od začátku soutěže na 12. A jak padaly branky. Přesně podle předchozích řádků. Vysunutého Krmenčíka doplňovali po zisku míče zejména středoví hráči Kopic, Kolář a Zeman z nichž první tři se prosadili i střelecky. Je pravda, že jejich soupeř Karviná je hodně pozlobil a jen díky přísnému verdiktu rozhodčího domácím neuznal vyrovnávající branku na 2:2, ale plzeňští i v tomto utkání potvrdili zkušenost a produktivitu (obě spolu souvisí) a branky stříleli jako podle metodické přírůčky.
Tentokrát zvítězili i jejich pronásledovatelé. Slávie Praha v Uherském Hradišti s týmem Slovácka 0:3. Favorit i tady od začátku nedal domácím šanci na dobrý výsledek. Mladý tým Slovácka sice dobře kombinoval, ale jen po pokutové území Slávie a to nestačí. Slávie byla opět sebevědomější a pomohl jí i domácí obránce Reinberk pro laika nepochopitelným hraním rukou, ale já jsem už několik takových situací viděl. Je to sice zkrat, ale také určitý reflex ve snaze zasáhnout míč za každou cenu včetně pokutového kopu. Hráč si hned v následující desetině vteřiny uvědomí dopad takového řešení, ale to už je pozdě. Ještě dodám, že na posledních 6 minut hráli vedle sebe právě dva hrotový útočníci Slávie, ovšem to bylo v situaci, kdy utkání bylo rozhodnuto. Přesto k tomu ještě poznamenám, že existuje varianta s dvěma hrotovými hráči, ale oni musí v obranné fázi bránit tzv. „kyvadlem“, kdy atakují obránce soupeře střídavě a ten druhý se musí zasouvat pod prvního, který atakuje, takže je to opět tzv. zesílený střed hřiště, jen ti dva hrotoví se střídají v posilování středu podle konkrétní situace. Opravdu jako pravé kyvadlo.
Výhra Liberce v derby s Jabloncem mě ani nepřekvapila, snad jeho výše i při tom, že Jablonec se brzy ujal vedení brankou produktivního Tecla. Jenže potom svěřenci trenéra Trpišovského rozjeli svoji hru plnou pohybu, aktivity už od krajních obránců a o vítězi nebylo pochyb. Když jsem napsal krajních obránců, tak musím dodat, že jeden z nich Kerbr vstřelil hattrick, tedy tři branky, což je z postu krajního obránce opravdu vyjímečné. Ovšem ne tolik v případě Liberce, který vede, podle mého názoru, jeden ze dvou nejlepších současných fotbalových trenérů (tím druhým je Vrba v Plzni) Jindřich Trpišovský. A proč jsem napsal, že trenér Trpišovský Liberec „vede“ a ne, že ho trénuje? Protože to je další dlouhodobě český mýtus. Trénovat tým je totiž práce s hráči a to se zdaleka netýká jen tréninku, ale to by bylo zase na další dlouhý referát.
Sigma Olomouc potvrdila roli favorita a porazila na svém Andrově stadionu Teplice 1:0. Svojí trpělivou hrou, které ovšem tak trochu, podle mého názoru, chybí více důrazu a „drzosti“ v tom správném slova smyslu v koncovce. Naopak těží z vynikající organizace hry, což je vždy vizitka práce trenéra, protože to trenér musí nejen ovládat, hráče to musí také naučit, ale často je také donutit to plnit. A to se mu evidentně daří i díky sehranosti hráčů, protože tým se několik sezón měnil jen minimálně.
Pražská Sparta si zopakovala středeční pohárové utkání s Baníkem Ostrava. Probíhalo podobně, naštěstí pro Spartu se dvakrát ujala vedení, a když soupeř dvakrát vyrovnal, tak neskutečná hloupost jejich hráče Granečného a jeho vyloučení pomohlo Spartě vstřelit vítěznou třetí branku. Jinak o Spartě platí to stejné, co všichni, včetně mě, vidí a zmiňoval jsem to již v předchozích komentářích. Ani já nevidím i přes výhru nějaký velký progres ve hře, v atmosféře týmu na hřišti a pravděpodobně i v kabině a nezměnil to tentokrát ani Tomáš Rosický, i když fotbalově určitě přínosem byl.
Mladá Boleslav je šestým vítězem v tomto kole a pro ni to byl opravdu důležitý zisk tří bodů se soupeřem z konce tabulky, protože se tímto mírně vzdálila skupině pěti týmů uzavírajícím pořadí HET ligy. Vedoucí branku vstřelil kanonýr Mebrahtu, který tak navázal na hattrick z minulého kola a potvrdil skvělou střeleckou formu. Jihlavští se prohrou usadili na posledním místě, ale jen se ztrátou dvou bodů na 12. příčku. Zajímavostí je určitě fakt, že posledních pět týmů má sídlo na Moravě. Kde jsou ty časy, kdy tomu bylo naopak.
Dvě remízová utkání se hrála s pražskou účastí. Hráči Bohemians si rozdělili body se Zlínem po remíze 1:1. Utkání jsem neviděl, ale i z hodnocení domácího trenéra Haška vyplývá, že zlínští měli tentokrát k výhře blíže.
Druhá remíza, tentokrát bezbranková se urodila v Brně v utkání s Duklou Praha. Domácí tým evidentně po příchodu trenéra Pivarníka přidal na bojovnosti a zarputilosti a vypracoval si určitě více vyložených šancí, zejména Michal Škoda, ale k brankovému vyjádření, které tým nutně potřebuje, to nevedlo. I proto Zbrojovka Brno zůstává v pětici posledních týmů, ale já předpokládám, že je jen otázkou času, kdy se pod vedením přísného trenéra Pivarníka z této nelichotivé pozice propracuje alespoň do středu tabulky.