Ne, ne, ne, nepodezřívejte mě, že jsem po flámu a plácám nesmysly. Naše fotbalové reprezentační mužstvo opravdu získalo za utrápenou výhru s Kazachstánem 6 bodů. Přeci 3 za naši výhru 2:1 a další 3 za prohru Nizozemska 0:1 na domácím stadionu s Islandem. Navíc nám hrála do karet i remíza Turecka 1:1 s Lotyšskem.
Máme tedy v tabulce naší kvalifikační skupiny náskok 6 bodů před týmem na třetím místě, kterým je Nizozemsko. V opačném případě (při naší prohře a výhře Nizozemska) jsme mohli mít s nimi shodně 13 bodů. Rozdíl je tedy 6 bodů v náš prospěch. Ještě 20 minut před koncem utkání s Kazachstánem se tato varianta nabízela.
Naštěstí k ní nedošlo a i já jsem výhru 2:1 a zisk tří bodů do tabulky přivítal, ale současně se mi náš výkon vůbec nelíbil. Od první minuty mě překvapovala naše opatrná obranná hra bez výraznější aktivity směrem k míči, o předsunutém presinku ani nemluvě. Naši hráči poklusávali mezi kombinujícími hráči Kazachstánu, kteří si za této situace naprosto bezproblémově věděli rady, byli jistí na míči, nedělali nevynucené chyby a hlavně ani ty vynucené aktivním napadáním našich hráčů. Zkrátka náš tým hrál hodně opatrně tedy pasivně. Pokud jsme soupeři odebrali míč nebo i při rozehrávce od brankáře Čecha byl náš postupný útok pomalý pohybem, malou nabídkou i razancí přihrávek, se zbytečnými přihrávkami do stran nebo dozadu. Při hře do stran docházelo k častým centrům do pokutového území Kazachstánu, jenže tam chyběl vysoký útočník, který by některý z těchto centrů využil k ohrožení branky soupeře, v lepším případě skóroval. Takto při odvracení našich centrů kralovali robustní stopeři Kazachstánu, na které v souboji menší Lafata neměl šanci. S výjimkou Skaláka při šanci Limberského, který nastřelil břevno branky, jsme nedokázali hráče soupeře přehrát jeden na jednoho nebo nečekanou kombinací či průnikovou přihrávkou na sprintujícího spoluhráče ohrozit branku soupeře. Za celý první poločas jsme netrefili branku Kazachstánu, protože počet střel na branku za celé utkání byl 2:1 pro nás, čili všechny tři střely na branku v utkání znamenaly vstřelenou branku a ty naše přišly až ve druhém poločasu.
Do něj zcela logicky došlo k posílení naší údernosti ve finální fázi vysokým hrotovým útočníkem Michalem Škodou. Tento tah se ukázal jako klíčový pro další vývoj utkání a hlavně jeho konečný výsledek. Jenže i prvních 20 minut druhého poločasu jsme opět praktikovali hru mnoha přihrávek do stran a zpátky i s vědomím, že do hry přišel vysoký a důrazný útočník. První centr jsem totiž zaznamenal od Dočkala až v 65. minutě! Naštěstí po prostrčení od Kadeřábka si ho zopakoval i v 74. minutě a Škoda se prosadil mezi dvěma obránci a hlavou vyrovnal na 1:1. Svoji druhou branku vstřelil v 86. minutě po centru Šurala (nastoupil v 68. minutě místo Daridy, kterému se vůbec nedařilo) z levé strany pravou nohou.
Ve svém posledním komentáři před utkáním s Kazachstánem jsem přesně trefil kompletní základní sestavu našeho týmu i se dvěma nováčky Pavelkou a Skalákem, ale netušil jsem, že utkání bude pro nás tak složité a náročné. Naštěstí jsme povinné tři body získali, ale výkon musí realizační tým a hlavně hráči vnímat jako varování před dalším utkáním v Lotyšsku, protože tam bychom potřebovali také bodovat naplno a možná bychom se tak stali jedním z prvních týmů, který si postup na EURO 2016 ve Francii zajistil s tak velkým předstihem. Jak se to našemu týmu podaří budeme moci sledovat asi za 40 minut, protože při pohledu na hodiny je neděle 17:20 hod. A v 18:00 hod. usedneme k televizním obrazovkám a budeme držet palce a současně věřit v podstatně lepší výkon našeho mužstva.