Ve fotbalu se stále něco děje a to v tom našem českém i mezinárodním. Jsou to události pro fotbal pozitivní i negativní a já začnu těmi pozitivními.
V tomto týdnu jsme mohli sledovat odvetná čtvrtfinálová utkání Ligy mistrů a dnes i Evropské ligy. Z mého i osobního pohledu bylo velice zajímavé odvetné utkání španělského souboje mezi Atléticem Madrid a FC Barcelonou. Zajímavé proto, že bylo skvělou podívanou na špičkový fotbal, že skončilo, možná překvapivým, vyřazením týmu FC Barcelona a pro mě ještě z jednoho důvodu. Na stadion Vicente Calderona mám jednu skvělou trenérskou vzpomínku. V roce 2004, přesně 24.července (datum si bez problémů pamatuji, protože den před utkáním jsem měl 50. narozeniny) jsem z trenérské lavičky vedl FC Tescomu Zlín v odvetném utkání letní pohárové soutěže Interpohár. Na vyprodaném domácím stadionu ve Zlíně jsme v prvním utkání prohráli 2:4 a moc šancí se nám nedávalo. Za Atlético tenkrát nastoupil i dnešní jeho trenér Simeone a také v současné době hvězda anglické FC Chelsea Fernando Torres. Po heroickém výkonu jsme vyhráli 2:0 a téměř jsme udělali Atléticu tzv. „čáru přes rozpočet“, protože oni se chtěli přes Interpohár protlačit do dnešní Evropské ligy. Legrační bylo, když německý rozhodčí raději nic nenastavil a po vypršení 90. minuty utkání ukončil.
Aby všechno nevypadalo tak růžově, tak musím dodat, že večer před utkáním mě na ulici okradli a strávil jsem několik hodin v policejním automobilu a na stanici. Naštěstí jsem na druhý den dostal ke kulatým narozeninám daleko lepší dárek, než večer před tím.
Ve včerejším utkání mě na hře Atlética, kromě jiných věcí, zaujala strategie trenéra Simeoneho. Jeho tým začal neuvěřitelně aktivně. Jejich předsunutý pressing a okamžité napadání po ztrátě míče bylo i pro tým, jakým je Barcelona doslova smrtící. Také z něj Atlético vstřelilo první branku. Na druhou stranu, zejména ve druhém poločasu, používalo, i vzhledem k vedení 1:0, které mu zajišťovalo postup do semifinále, hru v hlubokém obranném bloku, třeba i těsně před vlastním pokutovým územím. Z něj přecházelo do rychlých protiútoků. Barcelona, včetně fenomenálního Messiho, si prakticky žádnou vyloženou šanci nevytvořila a navíc působila docela bezradně.
Dalšími postupujícími do semifinále je i FC Chelsea s Petrem Čechem v brance. Přiznám se, že jsem moc nevěřil v její postup po prohře v Paříži 1:3. Jsem za něj rád i kvůli českému brankáři, kterému právě to první utkání moc nevyšlo. Podílel se na dvou brankách a zejména bulvární anglická média jej odepisovala. Jenže Petr Čech jim odpověděl tím nejsprávnějším způsobem, skvělým výkonem. Potvrdil tak svoji extratřídu nejen ve fotbalové brance, ale i ve své hlavě. V jeho situaci se připravit psychicky na tak důležité utkání není nic jednoduchého, ale on to dokázal.
Dalšími do party semifinalistů jsou podle očekávání Bayern Mnichov, který poměrně jasně přehrál Manchester United, i když odveta v Mnichově byla fotbalově chudší, a Real Madrid. Jeho hráči po výhře 3:0 v Madridu svého soupeře v odvetě v Dortmundu evidentně podcenili a po poločasu 0:2 ve prospěch domácích se o postup hodně báli. Další branka, naštěstí pro ně, nepadla, i když šance k tomu dortmundští měli. Určitě se často nestává, aby v semifinále Ligy mistrů startovaly dva týmy z jednoho města. Španělskému Madridu se to povedlo. Ještě pikantnější by bylo, po loňském finále dvou německých týmů, letošní finále dvou týmů z Madridu.
Teď trochu smutnější témata. Jedním z nich je nabídka fotbalového klubu z Teplic pro jejich někdejšího odchovance Fenina působit v jejich klubu jako amatér s šancí na restart své fotbalové kariéry. Restart proto, že tento hráč po úspěchu českého týmu na Mistrovství světa U20 v Kanadě dostal nabídku z Bundesligy. V prvním startu v této kvalitní soutěži vstřelil tři branky, ale v dalším období hřešil na svůj talent. Prošel si i určitými osobními problémy a moc nechybělo, aby je nepřežil. Šanci nevyužil ani v pražské Slávii, s kterou se rozešel ve zlém. Podobně problémových fotbalistů jsem také trénoval a proto jsem i v nápravu Fenina hodně skeptický. Přesto bych mu to přál, protože je škoda každého šikovného fotbalisty, ale nejvíce to záleží na něm. K tomu je třeba jej znát především po lidské stránce a také o jak hluboký propad v jeho případě se jedná a tyto informace já nemám. Určitě jej budu pozorně sledovat. Tepličtí příznivci mu zrovna příjemné přivítání nepřipravili, ale i to musí Fenin zvládnout. Dosud se spoléhal více na pomoc ostatních kolem, ale teď musí zabrat především on sám.
Ještě jednou se vrátím k incidentům při utkání Sparty v Ostravě. Mezi tím zasedala disciplinární komise FAČR a udělila Baníku Ostrava podle mého názoru směšné pokuty. Finanční 300 tisíc Kč a podmíněně uzavřené hřiště. Na komisi jsem nebyl a nevím, jak se klub obhajoval v podcenění připravenosti pořadatelské služby, ale největší problém v těchto případech já vidím především na klubech a napsal jsem to i bezprostředně po tomto utkání v jednom svém komentáři. Ministr vnitra a jeho úředníci to potom řekli jasně. Už od roku 2008 existuje Ministerstvem vnitra vypracovaný manuál, jak se mají fotbalové kluby chovat a co musí k zajištění bezpečnosti na stadionech dělat. Jenže kluby to obecně podceňují a já souhlasím s udělením předběžného opatření pro klub Baník Ostrava, po kterém je největším trestem možnost uzavřít stadion na mistrovská utkání až na jeden rok. To by byla pro klub ekonomická ztráta ze vstupného, odchodu sponzorů a ztráta image klubu. Zřejmě se MV nemohlo dívat na liknavost, s jakou řeší tyto excesy FAČR a jeho DK.
Nedovedu pochopit protesty některých fanoušků fotbalu na zpřísnění postupu rozhodčího a delegáta utkání při použití vulgárních transparentů nebo skandování. Ty jen potvrzují, že taková přísná opatření náš fotbal potřebuje a hlavně potřebuje jejich uplatnění v praxi. Podle mého názoru dokud se neodhodlá některý z delegátů a rozhodčích utkání z těchto důvodů ukončit, tak se nikam dál nepohneme, protože jak se říká: „Komu není rady, tomu není pomoci“. A vzpomínka na vystrašené pohledy dětí a jejich rodičů na tribuně ostravského stadionu mě děsí ještě dnes. Takové případy dělají našemu fotbalu špatnou pověst a odrazují slušné lidi od návštěvy utkání, ale i rodiče poslat své syny do fotbalového klubu. Pracuji momentálně u mládeže a nedostatek mladých fotbalistů je evidentní všude, kam se podíváte.. Jedním z důvodů jsou i tyto negativní události.