Pravidelně se ve svých komentářích zamýšlím nad průběhem každého kola Gambrinus ligy a tvrdím, že její úroveň je lepší, než se všeobecně uvádí. Často se snažíme hledat jen věci negativní, než bychom hledali pozitiva. Mám na mysli fotbalovou kvalitu, ne fotbalové prostředí. Tam by se těch negativ našlo poměrně hodně. Nad jedním z nich se pokusím zamyslet v tomto komentáři.
Co mám přesně na mysli? Časté odvolávání trenérů. Nejčastější příčinou se uvádí formulka, že tým nenaplňuje očekávání a chybí i herní atraktivita. Jenže okamžik, kdy tým předvádí atraktivní fotbal posuzují většinou členové vedení klubu laici a často si neuvědomují, že největší podíl na neuspokojivých výsledcích a předváděné hře mají oni sami.
V letošním ročníku GL bylo od týmů odvoláno celkem 13 trenérů. Vlastně 12, protože trenér Soukup byl odvolán dvakrát. Nechci tady hodnotit oprávněnost těchto kroků klubových vedení, protože důvody mohou být i jiné, než oficiálně uváděné, ale některé případy jsou k zamyšlení.
Začnu tím posledním (v posledních třech kolech byli odvoláni čtyři trenéři). V Olomouci skončil trenér Pivarník. Dařilo se mu na minulých štacích (Jihlava, Prešov), určitě je to dobrý trenér, ale zastává zcela jinou filosofii v tvorbě týmu, než je ta klubová Sigmy Olomouc. Její existence je dlouhodobě založená na výchově vlastních odchovanců a v ní jsou v Česku nejlepší. O trenérovi Pivarníkovi se ví, že spíše inklinuje ve své práci k hotovým hráčům (jako většina trenérů z řad bývalých hráčů Sigmy, kteří převzali tuto strategii od svého vzoru trenéra Brücknera). Jenže dnes se chce po trenérech to, co zdobí právě Sigmu. Z vyjádření trenéra Pivarníka během působení v Sigmě bylo evidentní, že se s vedením klubu v otázce způsobu doplňování týmu neshodli a výsledkem je jeho odvolání. Tato negativní komunikace mezi vedením a trenérem se totiž projeví i na pohodě a atmosféře v týmu a tím i na výkonech a výsledcích týmu. Na vině tedy není trenér Pivarník, ale ten, kdo si jej do klubu vybral. Zkrátka v dnešní době se musí výběr trenéra musí podobat výběru vhodného hráče. U hráčů je to už dnes samozřejmost, podobně by to mělo být i u trenérů.
Další příklad, který mě zaujal, i když naštěstí k odvolání trenéra nedošlo, je Liberec a trenér Šilhavý. Ten dokázal s Libercem získat v loňské sezóně mistrovský titul a byl hrdina. Potom došlo k velkým změnám v týmu a Liberci se podzim současného ročníku nepovedl. A jak to u nás bývá, viníkem byl trenér Šilhavý. Proto se na konci roku v Liberci jednalo o jeho odvolání. Jenže k němu nakonec nedošlo a ukázalo se, že to bylo správné rozhodnutí, protože na jaře je Liberec největším překvapením a z 9. místa se momentálně posunul na 3. příčku zaručující Evropskou ligu a je v semifinále Poháru České pošty. Ukázalo se, že příčinou podzimního poklesu byly neuvážené příchody levných, ale nevhodně zvolených zahraničních hráčů a zřejmě o tom nerozhodoval trenér, ale klubová ekonomika a trenér na ni málem doplatil.
Případ České Budějovice a trenér Soukup? Všem ve fotbalovém prostředí bylo jasné, že trenér svým stylem práce nebude vyhovovat sparťanské „ikoně“ Tomáši Řepkovi a to se potvrdilo. Na vině tedy byl ten, kdo dal tyto dva dohromady.
A co Jablonec a trenér Kotal? Jablonec byl po podzimu ve hře o první místo (stejně, jako již zmiňovaná Sigma Olomouc), jenže došlo k překvapivému odchodu klíčových hráčů Lafaty, který zúročoval svými brankami úsilí celého týmu, a Kovaříka, který mu nejčastěji na tyto branky centroval. V anketě deníku Sport jsem už tenkrát, po jejich odchodu tvrdil, že to bude pro trenéry, diváky a především hráče demotivujícím prvkem v jarním pokračování. Výsledkem jsou neuspokojivé výkony a výsledky Jablonce a v jejich důsledku odvolání trenéra Kotala. Přitom ten byl sice z tohoto oslabení zklamaný, ale veřejně to nedal najevo, zachoval se jako profesionál. Na druhou stranu chci říci, že i trenér musí respektovat ekonomickou stránku klubu a v jejím zájmu se musí, třeba i nejlepší hráči, prodat.
Já bych o tom mohl ze své zkušenosti vyprávět. Ve čtyřech klubech jsem vedl hráče, kteří nedostávali výplaty, do médií jsem si nestěžoval (teď to vnímám jako chybu) a skončilo to vždy mým odvoláním. A to jsem ve dvou případech (Opava a Trenčín) v klubu prodloužil smlouvu o dva roky, protože vedení bylo s mojí prací spokojeno. Jenže zadlužený klub koupil jiný majitel a ten si přivedl „svého“ trenéra.
I na těchto případech, a našlo by se jich mnohem více, jsem chtěl ukázat, že s trenéry se v Česku zachází špatně. Je to tím, že toto řemeslo nemá v Česku potřebný respekt a podle toho se s nimi jedná. Navíc se kluby brání korektního vyrovnání s odvolaným trenérem. Smlouvají o vyrovnání v řádu pár měsíců, kdežto v pravém profesionalismu je zcela samozřejmé doplacení celého zbytku smlouvy. Myslíte, že by si to dovolil třeba Arsenal vůči manažérovi Wengerovi. Odpověď je jasná.
Kvě
07
2013