Desáté kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže bylo tentokrát roztažené do tří dnů a v tom jediném pátečním utkání jsem byl mentálně zapojen hned ve třech klubech. Spartě jsem ještě nezapomněl odpustit závěr předminulé sezóny, kdy i díky „nahraným“ penaltám zejména hlavním protagonistou akce „Belmondo“ Kuchty, v Liberci atd., ale hlavně jsem si uvědomoval, že jakákoliv ztráta bodů pražské Sparty pomůže samozřejmě jejímu aktuálnímu soupeři olomoucké Sigmě, kde jsem 17 let působil a dobře znám a fandím jejímu trenérovi Tomáši Janotkovi, a pomůže také pražské Slávii, největšímu soupeři Sparty v cestě za ziskem mistrovského titulu. Tak nějak mi je způsob hry Slávie bližší a sympatičtější přesto, že dlouhodobě uznávám práci sportovního ředitele Sparty Tomáše Rosického a trenérů Sparty.

(Pokračování textu…)

I přes tyto okolnosti se na stadiony dostavilo v průměru 5665 diváků na každé utkání, i když tradičně pomáhá zvýšit toto číslo návštěva na utkání dvou pražských „S“ Sparty a Slávie, v tomto případě to platí o Slávii, kam přišlo na utkání 18783 diváků. V kontextu se Slávií a jejím trenérem Trpišovským mě zaujala určitá kritika ze strany některých „odborníků“ na terminologii trenéra ve smyslu „běžecký“ výkon, který trenér Slávie v hodnocení hráčů a svého týmu používá. V tomto smyslu mě zaujal rozhovor s trenérem Salcburku, klubu, který se pyšní jednou z nejkvalitnějších fotbalových akademií a na dotaz podle jakých kritérií postupují při výběru hráčů do této vyhlášené fotbalové „školy“ odpověděl. Na prvním místě jsou osobnostní předpoklady a charakter (já to vnímám jako mentalitu a charakter), na druhém místě jsou pohybové a rychlostní předpoklady a až na třetím místě fotbalovost!!!! Pro mě v této debatě je typickým příkladem český reprezentant Barák, který pro mě není jednak týmový hráč, který navíc nemá dokonce problém se kriticky vyjádřit k práci trenéra, je nadprůměrně pomalý a nepohyblivý, ale je fotbalový, jenže hlavně v utkáních se slabšími soupeři. Všechny tyto typologie dohromady např. způsobily, že byl vyloučen v klíčovém utkání na EURO 24 s Tureckem, protože dvě žluté karty získal proto, že je pomalý, a proto zřejmě musel odejít i z Fiorentiny a nenastupoval v klíčových utkáních, protože je jen fotbalový a není rychlý ani charakterově v pořádku. A tady se vracím k trenérovi Slávie Trpišovskému a na tomto příkladu chci ukázat, že jeho „běžecké“ hodnocení hráče je v současném fotbalu důležité a že jenom fotbalovost už dávno nestačí. V Česku se dokonce dlouho tvrdilo, že někteří hráči nemusí bránit!!!!! Jako progresívní trenér jsem měl s tímto názorem při své práci trenéra v nejvyšší soutěži velký problém a tvrdili to i někteří vedoucí představitelé v klubu (nebudu jmenovat), i když dnes už jsou na vedlejší koleji…, a také někteří novináři…

(Pokračování textu…)

Už několikrát jsem se zmínil kriticky o výroku někdejšího fotbalového trenéra Pospíchala, který vedl v době, kdy jsem fungoval jako hráč v prvoligové Škodě Plzeň, konkrétně v letech 1997-2000 Bohemians Praha. Rozumím tomu, že v té době si to někdo mohl myslet, protože tehdy byl fotbal jednoduchou sportovní disciplínou, která se absolutně nedá svojí náročností pro práci trenéra srovnávat se současným fotbalem a jeho náročností. Ten je totiž naprosto jinou disciplínou a stojím si za výrokem, který jsem ve svých komentářích použil už několikrát a můžete si jej přečíst v nadpisu tohoto komentáře. Navíc v říjnu roku 1997 jsem přestoupil do Plzně, kde trenér Pospíchal dva roky před tím působil a já tam přišel po roce pod trenérem Karlem Brücknerem a když mi spoluhráči sdělovali, jak trénovali a co bylo hlavní náplní tréninků a způsob komunikace trenéra Pospíchala s hráči, tak jsem se chytal za hlavu. Proč? Protože trenér Brückner byl už v té době mnoho let před ostatními trenéry v ČSSR a metody, které tenkrát trenéři používali, včetně trenéra Pospíchala už dávno opustil.

(Pokračování textu…)

Pokud budu konkretizovat nadpis tohoto mého komentáře, tak vězte, že v tomto kole hned tři utkání skončila bezbrankovou remízou a branku nevstřelily další dva týmy, což v součtu znamená, že polovina týmů, tedy osm v tomto kole nevstřelila branku. Zejména ta tři utkání bez branek v jednom kole jsou v posledních sezónách, včetně loňské mimořádná a i já doufám, že se to nebude stávat v sezóně letošní často, což je můj fanouškovský pohled, ale současně můj trenérský pohled mi říká, že taková utkání jsou vizitkou kvalitní organizace hry celého týmu nebo výsledkem malé efektivity ve finální části hry (neproměňování brankových příležitostí) díky nízké kvalitě hráčů v práci s míčem. Co platí pro hráče a týmy v těchto případech tohoto kola musí posoudit zejména jejich trenéři, kteří také vyhodnotí, zda bezbrankový výsledek vznikl díky urputné defenzívě jeho týmu nebo jeho nízkou efektivitou. Pokusím se si vyhodnotit tato tři utkání jen na základě některých čísel a začnu utkáním Karviná v. Dukla Praha. Pokud utkání skončilo bez branek a procento držení míče bylo výrazně pro Karvinou 73:27 a stejně výrazně pro Karvinou počet střel 21:3, tak je jasné, že týmu Karviné chyběla efektivita a Dukla získala jeden bod díky urputné defenzívě. I to charakterizuje oba trenéry, domácího trenéra Hyského a trenéra Dukly Radu.

(Pokračování textu…)