Ano je to tak, způsobila to nedělní remíza pražské Sparty s Mladou Boleslaví 1:1, kterou určitě přivítala pražská Slávia po sobotní výhře 2:1 ve vršovickém derby s Bohemians. Vychutnat si vedoucí příčku tak mohou všichni ve Slávii i jejich fanoušci minimálně celý týden a ne jen jako dosud několikrát, 24 hodin ze soboty na neděli. Ani jedno z těchto utkání nebylo pro favorizované domácí týmy jednoduché, což je pro celou soutěž podle mého názoru dobře, protože se ukazuje, že se týmy v české nejvyšší soutěži kvalitativně posouvají, což se také projevuje v evropských klubových soutěžích a já předpokládám, že i na blížícím se EURO 24. Nemám přesné informace, ale jsem přesvědčen, že tolik fotbalistů z české nejvyšší soutěže ještě v nominaci na mezinárodní akci tohoto formátu se neobjevilo vždy převažovali fotbalisté ze zahraničních klubů.
Výhra Slávie v „Ďolíčku“ byla podle konečného výsledku těsná, ale domácí tým snížil na 1:2 až v posledních vteřinách nastavení, proto Slávia vyhrála zaslouženě a udělala tak radost i tradičně vysoké divácké návštěvě přes 19 tisíc diváků. Pro mě, jako olomouckého fotbalového patriota bylo příjemné, že obě branky Slávie vstřelili odchovanci olomoucké Sigmy Ševčík a Chytil, i další dva Zima a Zmrzlý nastoupili v základní sestavě a tři z nich byli dokonce nejlépe ohodnoceni v deníku Sport, kromě Zimy.
Podobnou charakteristiku utkání bych mohl použít i pro utkání Sparty s Mladou Boleslaví z pohledu kvality soupeře, zdá se, že práce trenéra Holoubka začíná mít kvalitativně zvyšující se úroveň. Jejich hra nepostrádala tempo, aktivitu v napadání rozehrávky Sparty a dostatečnou rychlostní výbavu. Hráči typu Kušej, Ladra nebo Fulnek v ničem nezaostávali za kvalitou hráčů Sparty. Hostující tým se dokonce dostal do vedení vlastní brankou Kairinena, Sparta vyrovnala po rohovém kopu v úplném závěru prvního poločasu. Velkou komplikací pro druhý poločas Sparty bylo vyloučení Kolumbijce Preciáda v 59. minutě, což nebylo poprvé. Konečný výsledek možná i proto zůstal 1:1, ale tím nechci snižovat odvážný výkon hráčů soupeře.
Třetí favorit Viktoria Plzeň v náročném zápasovém tempu musel absolvovat cestu přes celou republiku do Karviné, která má za cíl zachránit se v nejvyšší soutěži. Proto bezbranková remíza mnohé překvapí, ale při podrobnější analýze zjistíme, že už ve čtvrtek čeká hráče Plzně první utkání čtvrtfinále Evropské ligy s Fiorentinou a nelze se divit, že hráči mají v hlavách jasnou prioritu. Ano, rozumím názoru, že profesionál musí pracovat na 100% v každém utkání, ale hlava člověka obecně je zkrátka taková, její nastavení v takových případech je ovlivněno a mám pocit, že to je právě případ současného týmu Plzně. Navíc v utkání obou soupeřů v Plzni Karviná dokonce vyhrála, zřejmě tady hraje roli i vzájemná typologie způsobu hry Karviné, která Plzni nevyhovuje…
Utkání Liberce se Slováckem mě zaujalo tím, že podle mého názoru a informací z médií jsou v současné chvíli oba kluby a tedy i všichni v klubu včetně fotbalistů v naprosto rozdílném rozpoložení a na hřišti to bylo jasně vidět a (jsme zase u té hlavy) a z toho vznikl jednoznačný výsledek 4:1 pro domácí Liberec. Co mám tímto na mysli? Po určité době tápání se v Liberci vyřešila situace ve výměně nového majitele klubu, na klíčové pozice od majitele po další důležité posty nastoupili noví a navíc kompetentní lidé, což je v něm záruka dalšího ekonomického přínosu ve fungování všech částí klubu. Slovácko naopak je v situaci, kdy i ve vyjádření trenéra Svědíka lze mezi řádky sledovat určitou beznaděj z dalšího vývoje klubu ekonomického a proto i sportovního, což způsobuje určitou obavu a otazníky pro všechny včetně fotbalistů. A na hřišti při utkání to je vidět a je to i případ utkání v Liberci. Navíc se spekuluje o pozicích obou trenérů Kozla a Svědíka, což způsobuje nervozitu zejména v kabině hráčů, v Liberci to přebíjí jasná vlastnická struktura.
Další utkání, které mě jako patriota zajímalo se hrálo ve Zlíně, kam přijel tým olomoucké Sigmy. Z mého pohledu to bylo utkání klubů, ke kterým jsem si vybudoval určitý vztah, Sigmu dlouholetou prací v začátcích, které byly plné nadšení a spolupráce všech zainteresovaných včetně vysokých návštěv. Dnes jsou z toho trosky, klub si „přivlastnili“ lidé, kteří to s klubem nemyslí dobře, myslí jen na svůj prospěch. Proto na stadion už 18 let nechodím a je mi smutno. Zažil jsem slavná utkání s Realem Madrid, Juventusem Turín, Fenerbahce Istanbul a mnoho dalších a dnes je to všechno jinak. Nejde jen o sportovní výsledky, ty jsou jen dopadem těch ekonomických „faulů“ , o kterých píší místní média. Několikrát jsem psal a chválil efektivitu výchovy vlastních odchovanců, ale i to je postupně pryč a v utkání ve Zlíně, kde tým prohrával 3:0 se to potvrzovalo. V posledních deseti minutách hráči snížili stav na 3:2, ale pohled na tabulku je smutný a tuším, že pád dolů bude pokračovat. Podle mého názoru byla velká chyba odvolávat trenéra Jílka a čas to potvrzuje. Rozhodovali o tom totiž lidé, kteří nejen fotbalu, ale celé fotbalové problematice vůbec nerozumí…
Podobná situace byla před několika měsíci i ve Zlíně a nástupem trenéra Bronislava Červenky, kterého jsem ve Zlíně před lety trénoval, se všechno otočilo na správnou cestu a důkazem jsou například dvě branky do sítě Sigmy mladého Slončíka. Kritizoval jsem totiž angažování zahraničních průměrných hráčů před vlastními odchovanci, ve Zlíně se tedy podle mého názoru věci změnily k lepšímu, za stejnou dobu v Olomouci k hodně horšímu a proto je výsledek vzájemného utkání výsledkem logickým.
Zajímavou bilanci prvoligových utkání doma a venku má Baník Ostrava a potvrdil to i v tomto kole v Jablonci výhrou 3:2. Bylo to ovšem oboustranně živé a bojovné utkání. K té bilanci musím dodat, že Baník Ostrava patří ke třem klubům, které mají lepší bilanci zisku bodů venku, než doma před vlastním diváky, ale ze všech tří jednoznačně výrazně „vede“ Baník. Doma získal tým Baníku 18 bodů a venku 25. Ještě zajímavější jsou zisky z posledního období. Konkrétně z posledních deseti utkání na vlastním stadionu má Baník bilanci 3 2 5, a z deseti utkání venku 8 0 2!!!
Když jsem vzpomenul dva střelce branek odchovanců Sigmy Olomouc v dresu Slávie, nesmím vzpomenout dva další odchovance tohoto klubu, navíc velké kamarády již od dorostu Pavla Hapala a Radoslava Látala tentokrát jako soupeři na trenérských lavičkách Baníku Ostrava a Jablonce. Stejně jako já i oni patřili k těm, které v olomoucké hráčské kariéře velmi ovlivnil svojí trenérskou prací trenér Brückner.
V tomto kontextu nesmím zapomenout na dalšího „odchovance“ trenérské školy trenéra Brücknera a tím je trenér Pardubic Radoslav Kováč. Důležité utkání v cestě za záchranou v nejvyšší soutěži se hrálo v Pardubicích, kam přijel tým Českých Budějovic, který v poslední desetiminutovce vyrovnal na 1:1, což v tzv. utkání o 6 bodů je sice důležitý zisk jednoho bodu, ale já vždy tvrdím, že ještě cennější jsou dva body, o které tímto vyrovnáním připravil soupeře.
V minulém kole jsme viděli dvě hrubé chyby brankářů, tentokrát to byla jen jedna. Přihodilo se to zkušenému teplickému Grigarovi, když dlouho váhal s rozehrávkou a hráč Hradce Králové Vašulín se dokázal nejdříve ukrýt za jiným hráčem a potom ho o míč připravil a poslal ho do prázdné branky. Ještě smutnější je fakt, že to byla nakonec jediná branka utkání.