Ano je to tak, jenže na 3 body za výhru 4:0 to stačilo jen Slávii, protože Sparta v Plzni tímto poměrem branek naprosto nečekaně prohrála. I v kontextu těchto utkání, ale i celého kola mě zaujal způsob komunikace trenérů s hráči nebo i médii, který jen potvrzuje jednu ze základních, tedy klíčových náplní práce trenéra a tou je komunikace. V komentáři k předchozímu 23. kolu jsem se více věnoval taktickému vnímání práce trenéra a nyní tedy komunikaci samozřejmě především s hráči, ale také s ostatními aktéry fotbalového prostředí.
Začnu výhrou pražské Slávie s Teplicemi 4:0 a rozhovorem s trenérem Trpišovským na tiskové konferenci po utkání, kdy vysvětloval svoje kroky v určení základní sestavy, kdy samozřejmě rozhoduje hlavní trenér, tedy on, ale vždy po konzultaci s ostatními členy realizačního týmu, ale především se samotným hráčem. Zkrátka ve Slávii a nejen v ní se touto praxí vytváří důvěra mezi trenérem a týmem a to je základ fungování týmu a úspěšných výkonů a výsledků. Témata konzultace s hráčem jsou z oblasti zdravotního stavu po zranění, psychického nastavení hráče, schopnosti plnění úkolů v konkrétním utkání na konkrétním postu atd. To je spousta témat, úkolů a časové zátěže trenéra. A i podle mých informací toto ve Slávii a jsem přesvědčen, že i v jiných klubech, funguje. Proto byl trenér Trpišovský po utkání trpělivý při odpovědi na konkrétní dotaz novináře, protože to je jeho práce, speciálně šlo o hráče Matěje Juráska, který byl dlouho zraněný a rozhodující je jeho osobní pocit a stav trénovanosti, sebevědomí a předpokládaný přínos pro tým. Přínos pro tým byl, protože vstřelil dvě parádní branky.
Nechci se příliš vracet k výměně trenéra v Mladé Boleslavi, vyjádřil jsem se dostatečně v předchozích komentářích, kdy klubové vedení konstatovalo, že původní odvolaní trenéři byli ve 12:01 hod. v trapu a tím chtěli naznačit, že v pracovitosti a pochopení podstaty práce prvoligového trenéra se svým výběrem trenéra vůbec netrefili, přesto, že to je klíčové hledisko posuzování kompetentnosti trenéra na této úrovni. Rozhodující pro ně bylo jméno bývalého hráče a obliba u fanoušků. To je amatérismus a chyba klubu, který takového trenéra angažuje. Tentokrát tým Mladé Boleslavi pod novým trenérem Holoubkem hrál bez branek na Bohemians. I tady je vidět, že tým je stále v procesu konsolidace, získávání informací o hráčích i celém týmu v nastolení způsobu hry a čisté konto svědčí o tom, že organizace hry začíná fungovat, je třeba k tomu přidat efektivitu v útočné fázi, což vždycky trvá déle.
Podobným profesionálem jako trenér Trpišovský je i trenér Sparty Priske a nic na tom nemění prohra v Plzni 4:0. V jeho případě mě zaujala věta, že náročný program jeho týmu za prohru nemůže, že prohráli proto, že soupeř byl lepší a viníky jsou všichni, včetně trenéra. Nechtěl být konkrétní v rozebírání chyb a viníků a tím upevňuje soudržné týmové nastavení celé kabiny, což určitě zklame i dotazujícího novináře, který tak nemá podklad k negativní prezentaci svého názoru, což u některých je pracovní nástroj. I konkrétní řešení chyb zůstane tzv. v kabině.
Výhra Plzně tedy i podle trenéra Sparty byla zasloužená a na tom se asi shodneme všichni. Jen to potvrzuje skvělou práci trenéra Koubka, který z gruntu změnil sportovní strategii a nastavení klubu směrem k mladším a ambiciózním fotbalistům a výsledky to jen potvrzují. A nejen týmové výsledky a šance postoupit v evropských pohárech dál už do čtvrtfinále, ale i výborná sportovní forma některých hráčů (Kalvach, Chorý, Šulc., Hranáč…), kteří se doslova nabízí trenéru reprezentace Haškovi do nominace na letošní EURO 24.
Opačný pocit mám z práce a sportovního fungování Baníku Ostrava a jeho trenéra Pavla Hapala, který na tiskovce po utkání viděl prohru svého týmu v derby se Sigmou Olomouc ve ztrátě štěstí apod. Ano, já souhlasím, že herně jeho tým nebyl horší, ale omlouvat tímto výsledek je alibismus a platí to zejména v případě, když jeho tým na vlastním stadionu už nevyhrál v sérii 8 utkání (6x prohra, 2x remíza), naposledy vyhrál s tehdy rozpadajícím se týmem Zlína 5:1 pod trenérem Vrbou). Tato negativní série není výsledkem smůly, ale nezvládnutí způsobu hry, který určuje trenér.
Olomoucké hráče i nového trenéra Saňáka výhra určitě povzbudí, protože to byla první jarní výhra týmu, ale zda se to projeví ve výkonu hráčů a výsledcích zjistíme později. I já mám totiž mnoho výhrad k fungování klubu, jak jsem zaregistroval kritiku v deníku Sport, za vše hovoří fakt, že po svých 17-ti letech, nebojím se napsat nezištné práce pro klub Sigmy, jsem za posledních 18 let od svého nuceného odchodu byl na utkání Sigmy přímo na stadionu pouze asi 3 krát, mediálně samozřejmě Sigmu sleduji a chválím za efektivitu výchovy svých odchovanců, jenže i já vidím, že v současné době jich je stále méně. Já jsem se podílel na generaci Ujfaluši, Heinz, Rozehnal, Látal, Hapal, Kováč a mnoha dalších.
Posledně jmenovaný se prosazuje jako progresívní prvoligový trenér, jeho práci v Pardubicích sleduji a chválím, ale tentokrát byl velmi zklamaný a kritický k výkonu svých hráčů po prohře ve východočeském derby v Hradci Králové po prohře 0:2. Takový výpadek se občas stává, ale pokud jich bude v sérii např. 8, jako v případě Baníku Ostrava, tak je třeba to řešit, ale to se trenéra Kováče doufám týkat nebude.
Dalším klubem, kterému se v jarní části nedaří je Slovácko. Tentokrát prohrálo na svém stadionu s Jabloncem 0:1, což je třetí prohra doma ze tří utkání před svými fanoušky a čtvrtá prohra z pěti jarních kol a na to nejsou ve Slovácku zvyklí. Při pohledu na kádr hráčů se možná hlásí generační výměna, ale o tom klub i trenér Svědík dobře vědí, problémem je ekonomika a zřejmě i efektivita výchovy svých hráčů.
Jablonec se v poslední době zvedá, nejen výsledky, ale i zřejmě trenér Látal našel vhodné složení týmu v základní sestavě a výběru vhodných postů hráčů. Je to další ukázka toho, že v současném fotbalu trvá déle adaptace hráčů a trenéra, podobně jako u Mladé Boleslavi na nový způsob hry. Myšlenka, že vyměním trenéra a všechno bude fungovat neobstojí. Obstojí a pomůže, pokud jsou pokřivené vztahy a vazby mezi hráči a hlavně trenérem a kabinou. To se projeví pozitivně hned, ale nový způsob hry si musí hráči zažít tzv. „pod kůži“. Tady nestačí rady některých médií, že trenér měl střídat dříve a někoho jiného, ten by měl hrát na jiném postu a ten také atd. Hráče do detailu nejlépe zná trenér a pokud s hráči dokáže navíc komunikovat o těchto věcech a nerozhoduje direktivně bez konzultace, jak jsem uvedl v úvodu tohoto komentáře, tak se takové chybné rozhodnutí může stát, ale to by byl opět znak amatérismu jako v dobách dávno minulých, které jsem také prožíval.
Důležité utkání z hlediska sestupu nebo baráže se hrálo v Českých Budějovicích, kam přijel tým Zlína s trenérem Červenkou, kterému fandím, protože jsem ho také ve Zlíně trénoval a dovedl tým Zlína po svém nástupu výrazně zvednout doslova ze dna. Remíza 2:2 je pro tým Zlína velmi pozitivní zisk ani ne tak z jeho hlediska zisku jednoho bodu, ale více z hlediska ztráty dvou bodů týmu hrajícímu také v pásmu sestupu. Zkrátka ztráta dvou bodů soupeře v utkání tzv. „o 6 bodů“je více, než zisk jednoho bodu pro mě…A není důležité, že jsem vyrovnal na 2:2 až v poslední minutě utkání, naopak to přispěje k semknutí svých hráčů v dalším průběhu soutěže a víře, že se vyplatí hrát až do konce.
Poslední utkání se hrálo v Liberci, kam přijel až z druhého konce republiky tým Karviné. Zpět se jeho hráčům nejelo určitě dobře, protože prohráli až v závěru utkání brankou z pokutového kopu 1:0. Liberečtí touto výhrou potvrdili svoji výbornou bilanci na svém stadionu, když z 32 bodů na něm získali bodů 26. Je jen škoda, že i tentokrát před nedůstojnou návštěvou ani ne 2 tisíce diváků.
Tradičně uvádím základní statistiku 24. kola:
průměrná návštěva na utkání: 7715 diváků, poměr výsledků domácí v. hosté: 4 2 2, vstřeleno bylo 19 branek, poměr branek doma v. venku 10 : 9.