Ve 22. kole FORTUNA:LIGY se toho událo poměrně hodně, přesto jsem si pro nadpis tohoto komentáře vybral pokračující dominanci naší klubové silné trojice Sparty, Slávie a Plzně, která i v tomto kole potvrdila výsledky i výkony nadvládu nad ostatními. Než se budu věnovat dalším zajímavostem tohoto kola, krátce se jako vždy zmíním o základních statistikách. V tomto kole pokračoval nárůst návštěvnosti na našich stadionech, což je také znakem toho, že stoupající kvalita a posouvání se k evropskému fotbalovému standardu, možná i nadstandardu pokračuje a nebojím se říci, že je to velmi dobře i pro nového trenéra české reprezentace Ivana Haška vzhledem k tomu, že v současné době se zvýšil počet kandidátů na účast na letním EURO 24 s nedostatečným herním vytížením v zahraničí, navíc bych očekával diskvalifikaci tří „expertů“, kterým na postupu na EURO nezáleželo, jenže tuším, že se stane to, co jsem kritizoval hned po té události, že kterýkoliv nový trenér, v tomto případě Ivan Hašek je nominovat všechny tři bude.
Ale to jsem jen krátce odbočil a nyní základní statistiky. Průměrná návštěva na stadionech v tomto kole byla 7365 diváků, vstřeleno bylo 25 branek, tedy více než 3 branky na utkání a takové nadprůměrné číslo, tedy více než 3 branky platí i pro souhrn za všechna tři kola odehraná v jarní části F:L mimo tři dohrávky z podzimu.
I v tomto kole pokračuje „tahanice“ mezi Spartou a Slávií. Slávie porazila na svém stadionu v Edenu mladý a dobře trenérsky vedený trenérem Kováčem tým Pardubic 3:0 především zásluhou kanonýra Chytila a jeho spoluhráčů, kteří po svém nástupu na hrací plochu z lavičky do druhého poločasu asistovali v rozmezí 66. až 74. minuty u klasického hattricku. Tady se potvrdila kvalita nejen na hřišti, ale i připravených hráčů na střídačce Slávie. Konkrétně autor tří branek Chytil i asistenti Masopust a Provod. U střídání trenéra Trpišovského mě jako všechny zaujala efektivita fotbalistů ze střídačky, ale také jejich národnosti v tom smyslu, že 5 zahraničních fotbalistů na hřišti z různých důvodů skončilo (Zafeiris pro zranění a dále Van Buren, Wallem, Diouf, Ogbu) podle uvážení trenéra z taktických důvodů, rotace hráčů před evropskou soutěží atd. A naopak 5 českých fotbalistů na hřiště přišlo (Chytil, Provod, Masopust, Zmrzlý a Holeš). Nenarážím tímto na nějaké jiné důvody, než sportovní, ale je to zajímavá shoda okolností a nic víc bych za tím nehledal, protože by se mohly objevit nesmysly typu „trenér nemá rád cizince“ a podobně, ale složitější komunikace v prvním poločasu je na místě.
Velký soupeř Slávie pražská Sparta vyhrála na Slovácku 3:1 a udržela si před Slávií náskok 4 body. Utkání bylo plné emocí, bohužel zejména těch negativních z obou stran. Utkání jsem si samozřejmě nenechal ujít, ale nelíbily se mi některé verdikty rozhodčích ve prospěch obou stran, ale o dvou se zmíním. Před druhou brankou Sparty se nerozehrál míč z místa přestupku, což znemožnila hráčům Slovácka rychleji reagovat na rozehrání Sparty a byl z toho druhý gól v síti Slovácka a před třetí brankou se řešil faul v pokutovém území Sparty ze strany Wiesnera, rozhodčí ho tam neviděl, nepískl a z následného protiútoku pojistil vedení Sparty Haraslín. Já vím, že se tak rozhodlo po zásahu VAR, ale moc by mě zajímalo, jak by se řešila totožná situace na druhé straně hřiště, tedy ve prospěch Sparty, zda by např. rozhodčí sám nerozhodl, že se jednalo o faul a neakceptoval systém VAR a odpískal pokutový kop pro Spartu…
V každém případě musím souhlasit s kritikou chování hráčů na hřišti i na střídačkách směrem ke střídačce soupeře a hlavně také směrem k rozhodčím a týká se to celé soutěže. U počítače nebo televize tyto reakce nejsou naštěstí slyšet, ale jak popsal chování a urážky směrem k rozhodčím např. hráče Sparty Krejčího i dalších hráčů obou týmů v dnešním vydání deníku Sport kolega Kvasnica, tak to nás, myšleno český fotbal, který z mnoha hledisek chválím, tak v tomto případě nám to dobrou reklamu nedělá a všimněte si, že na mezinárodní úrovni to vidět není a nedovolí si to ani fotbalisté našich klubů. Samozřejmě na vině jsou také sami rozhodčí, kteří si takto vyhrocenou a urážlivou komunikaci směrem od hráčů na hřišti nechají líbit… I tak bylo v utkání Slovácko v. Sparta uděleno na obou stranách 14 ŽK včetně střídaček.
Viktoria Plzeň porazila Zlín 3:0 zaslouženě, přesto si neodpustím poznámku na nestejný metr rozhodčího při postavení zdi při trestném kopu. Možná je to pro někoho detail, ale pro mě známka měření různým metrem pro oba soupeře, v tomto případě ve prospěch Plzně. Brzy po zahájení utkání cca 10. minuta kopal hráč Zlína mladý Slončík trestný kop a šlo docela přesně spočítat vzdálenost postavené zdi hráči Plzně, protože tři stejně široké pásy trávy vyplnily pokutové území, tzn. jeden pás 5,33 m, míč byl asi metr za dalším pruhem tedy 6,33 m za pokutovým územím a zeď Plzně cca necelý 1 m v pokutovém území, tedy v součtu cca 7 m. Na opačné straně zjednodušeně řečeno při stejném místě míče musela zeď Zlína 3m dovnitř pokutového území, tedy cca o 2 metry dále od míče a tyto 2 metry poskytly výhodnější pozici pro střelce Mosquru, který této výhody bezpečně využil. A to jsme opět u nestejného metru, který já v posledních utkáních pozoruji stále více ve prospěch některých týmů.
Po minulém kole jsem pochválil hráče Plzně Šulce a tentokrát se musím opakovat. K dobrému výkonu přidal i efektivitu (2 branky), která svědčí o jeho zvyšujícím se přínosu pro svůj tým Plzně, ale eventuálně, i pro tým reprezentace na EURO 24. A jsem přesvědčen, že takových typů hráčů se najde v naší nejvyšší soutěži ještě několik dalších, třeba namísto hříšníků z „Belmonda“…
Severočeské derby se hrálo v Liberci, kam přijel určitě nejbližší vzájemný soupeř v naší nejvyšší soutěži tým Jablonce. Jablonečtí hráči možná mohli ušetřit klubu finance a sejít se na stadionu v Liberci, protože obě města spojuje tramvajová linka. Před utkáním se vzpomínalo na derby, které se hrálo v Jablonci během mého působení v Jablonci na pozici trenéra týmu a dobře si na to utkání vzpomínám. Liberec vedl během prvního poločasu už 3:0, proto jsem musel hned hodně zasáhnout do složení týmu, změnit rozestavení a posty některých hráčů. Ještě do poločasu jsme snížili na 2:3 po dlouhých autových vhazování do pokutového území (v té době byla hrací plocha v Jablonci o 4 metry užší, dalo se z toho těžit, ale naopak bylo nevýhodou pro způsob hry, protože menší hřiště hrozí ztrátami míčů a bylo třeba zjednodušit hru, ale diváci si přáli tzv. tiky-taka jako Barcelona). Krátce před koncem se nám podařilo vyrovnat na 3:3, tím šťastným hráčem byl Jožka Weber, současný fotbalový trenér.
Sobotní utkání tedy dopadlo přesně stejným výsledkem, ale průběh byl jiný, skoro opačný. Hrálo se v Liberci a hostující tým Jablonce vedl sice jen 2:0, potom 3:1, ale domácímu Liberci se podařilo v závěru utkání v 85. a 91. minutě podobně jako nám domácímu týmu vyrovnat. Diváci mají rádi utkání, kdy vidí hodně branek, ale my trenéři to rádi nevidíme, protože to svědčí o špatné organizaci hry, tým je sice kvalitní, protože dokáže střílet branky, ale dovolí to i svému soupeři a to se musí odstranit…
Zmínit se musím také o nešťastné události, která se přihodila brankáři Liberce Bačkovskému po nešťastné srážce s vlastním hráčem. Doufám, že všechno dobře dopadne a bude se moci znovu zdravý postavit mezi tři tyče fotbalové branky co nejdříve.
Jiné pocity z utkání zřejmě měli diváci v Hradci Králové, protože tam v utkání domácích s Bohemians branku neviděli. V tomto kontextu mě zaujala rada jednoho z expertů v O2 TV když poradil trenérovi Hradce Králové Kotalovi, protože je zaměřený více na defenzívu, aby se jeho tým také snažil vstřelit branky. Dovedu si představit reakci trenéra Kotala, pokud se zrovna díval, protože i on ví, že kdyby nehrál vzhledem k nižší kvalitě svého týmu s poctivou a důslednou defenzívou, tak by se mohlo stávat, že bude inkasovat např. 3 a více branek (ve Zlíně pod trenérem Vrbou o tom ví své) a 4 by určitě jeho tým nedokázal vstřelit. Zlín vstřelil branek 5, ale ani to na výhru s Mladou Boleslaví nestačilo, když obdržel branek 9. Proto musí hrát především tak, aby jeho tým branku hlavně neinkasoval a potom je schopen získat body, nejlépe 3 nebo i jen s jednou vstřelenou brankou, pokud ovšem na svém kontě bude nula. Trochu mi to připomíná jednoduchou, ale zaručenou radu jak vyhrát fotbalové utkání, no přeci vstřelit o gól více branek, než soupeř…
V Hradci Králové bylo vidět i z televizních záběrů, jak nevhodný je stav hrací plochy, což samozřejmě má vliv na kvalitu hry, trenéři musí nabádat hráče, aby zvolili takový způsob hry, kterému tento rozbahněný stav bude vadit nejméně, tedy jednoduchý fotbal a není se co divit, že toto utkání skončilo bez branek a to se divákům na novém stadionu líbit nemohlo.
Baník Ostrava hrál na „domácím“ hřišti na Městském stadionu ve Vítkovicích s Bohemians 1:1 a to ještě brankař Letáček chytil Hybšovi pokutový kop. Všeříkající je bilance od posledního zisku tří bodů na domácím stadionu ve Vítkovicích (kdo si myslí, že na Bazalech by to všechno šlo samo, tak se mýlí). Odehráno bylo 7 utkání doma, z toho 4 prohry (Slávia, Plzeň, Sparta, Jablonec) 2 remízy Pardubice a Bohemians a poslední výhra se datuje 23.9. se Zlínem 5:1, což byla ve Zlíně éra trenéra Vrby a také například 7 branek od Plzně a 9 od Mladé Boleslavi, což je zisk 5 bodů. Jenže tuto domácí statistiku nahrazuje ta úspěšnější venku, také 7 utkání, ale 5xvýhra 2xprohra, tedy 15 bodů. Divíte se, jak je to možné zisk venku trojnásobný ve srovnání s domácí bilancí. To je znakem nižší kvality týmu, než si v Ostravě namlouvají, protože tvořit na domácím stadionu vyžaduje určité předpoklady, což mužstvo trenéra Hapala nemá a hra venku na rychlé protiútoky je snazší a nevyžaduje tak vysokou kvalitu ve výstavbě hry, tedy v práci s míčem, v nabídce, kombinaci a nehrozí tak ztráty míčů, ke kterým vás soupeř tlakem na míč donutí. Zkrátka hra je bezpečnější. V Ostravě si musí všichni přiznat, že jejich tým nemá na to, aby konkuroval silné „trojce“ nebo ji „dýchal na záda“.
Další podobné utkání tohoto kola se hrálo v Českých Budějovicích, kam přijela olomoucká Sigma. Tu sleduji jen v médiích, na internetu či O2 TV, přímo na stadionu jsem byl v hledišti při ligovém utkání za 18 let od konce svého trenérského působení u „A“ mužstva a odchodu po 17-ti letech věrných služeb asi 3 krát na utkání se současnou silnou trojkou. Proč tomu tak je nechci ventilovat, ale to neznamená, že Sigmě nefandím. Mrzí mně, že v Olomouci není zájem o nejvyšší soutěž, jako kdysi a někdo by se nad tím v klubu měl zamyslet, jenže podle mých pocitů není kdo. Já tam nevidím klasickou týmovou práci v administrativním zázemí klubu a to má dopady i na dění na hřišti. Mám takový dojem, že to bylo vidět i z projevu týmu v utkání na jihu Čech i z hodnocení trenéra Jílka, ale jiné informace nemám, ale výsledky jsou v poslední době velmi neuspokojivé.
Tzv.“šestibodové“ utkání se hrálo v Teplicích, kam přijela přes celou republiku Karviná. Teplice pod zkušeným trenérem Frťalou určitě chtěly vyhrát, ale hráči Karviné si jeden bod na dlouhou cestu domů zabalili. Při pohledu na tabulku jsou Teplice jen z nejhoršího venku, ale posun je tam evidentní, Karviná vystřídala České Budějovice na posledním místě. Situace na čele je poměrně přehledná, natěsno je zejména při snaze skončit na 6. příčce, což je ta poslední ve skupině o evropské poháry a mistrovský titul. Adepty jsou Mladá Boleslav, Liberec a Olomouc se ziskem 29 bodů, 28 už mají dnes Teplice.
V závěru tabulky jsou na posledním místě Karviná 16 bodů, předposlední České Budějovice 17 bodů a Zlín 18 bodů.
Právě jsem v 15:10 minut v lázních Luhačovice dopsal tento komentář a naskočila mně zpráva, že trenér Jílek byl odvolán…