Dovolte mi hned na úvod tohoto komentáře krátkou vsuvku na téma trojice nezodpovědných reprezentantů Brabce, Kuchtu a Coufala. Jejich jednání je pro mě naprosto nepochopitelné a svědčí jen o jejich skutečném charakteru a vztahu k reprezentaci a bylo správné je okamžitě poslat domů před utkáním s Moldavskem. Vzhledem k okolnostem a důležitosti tohoto utkání všichni tři jen potvrdili, že jim na postupu na EURO 24 nezáleží, a proto je pro mě nepřijatelné, aby se tohoto prestižního turnaje někdo z nich zúčastnil. Nechat toto rozhodnutí na budoucím trenérovi, který je samozřejmě povolá je totálním alibismem, proto rozhodnutí o neúčasti všech tří hráčů na EURO 24 ze strany FAČR mělo padnout hned nyní. Neznám trenéra, který by v případě angažmá u reprezentace se hráčů zřekl, argumentem bude, že se tak stalo před jejich angažováním a navíc se hráči všem omluvili…A nyní už k 16. kolu F:L.
Ano, je to tak, sněhové přeháňky ovlivnily hrací plochy někde více (na severu v Teplicích, Jablonci a Liberci a v Karviné), někde méně. Proto není náhoda, že na těchto stadionech byla nejmenší návštěva v průměru jen 1795 diváků, i když i bez sněhu bývá u nich návštěva nejmenší. Naopak na čtyřech ostatních stadionech (na Spartě, Slávii, v Hradci Králové a na Slovácku) přišlo na utkání v průměru 11979 diváků. Celkově v 16. kole na všech osmi stadionech přišlo do hlediště v průměru 6890 diváků a to je i vzhledem k povětrnostním podmínkám velmi dobré číslo.
Je třeba říci, že podle hodnocení úrovně utkání v deníku Sport byla kvalita i vzhledem k podmínkách nadprůměrná a já dodávám někdy překvapivě neodpovídala teoretickým prognózám. A začnu tím nejmarkantnějším teoretickým rozdílem který může nastat a to byla dvě utkání vedoucích týmů v tabulce Sparty a Slávie s posledními dvěma týmy Zlínem a Českými Budějovicemi.
Oba favorité sice vyhráli, Sparta se Zlínem 2:0 a Slávia s Jihočechy 2:1, ale pro mnohé nečekaně se na výhry oba poměrně dost nadřeli. Přitom průběh utkání pražských „S“ byl diametrálně jiný. Slávia se sice brzy ujala vedení, ale soupeř ve 20. minutě vyrovnal po rychlém protiútoku, když Slávia zahrávala rohový kop, brankář míč chytil a okamžitě cíleně míč vykopl na rychlonohého Aliho číhajícího na polovině hřiště a ten připravil tutovku pro svého spoluhráče Adedirana. Hráči Slávie se dlouho nedokázali prosadit proti defenzívě soupeře, navíc museli zachytávat protiútoky týmu trenéra Zápotočného. Rozhodnutí přišlo až v 72. minutě, když centrovaný míč náhodně trefil v chumlu hráčů nabíhajícího Chytila do stehna a od něj putoval do sítě.
Tým Sparty měl průběh utkání jednodušší díky první brance už ve 3. minutě, jenže druhou vstřelil ještě před poločasem stejný střelec Birmančevič, ale hlavně při stejném způsobu hry Zlína jako České Budějovice na Slávii na důslednou defenzívu a rychlé protiútoky, neumožnila Sparta svému soupeři skórovat. O to měla cestu ke třem bodům jednodušší a celé utkání tak vhodně zapadlo do oslav 130 výročí založení klubu.
Možná mnoho fanoušků fotbalu bylo přesvědčeno, že v těchto dvou utkáních domácí týmy Sparty a Slávie svým dvěma soupeřům vstřelí „ranec“ branek a oni odjedou s ostudou. Jenže fotbal (a nejen fotbal) funguje jinak. Trenéři obou těchto soupeřů ze závěru v tabulce nejvyšší soutěže jednak zvolili proti jasným favoritům logicky a správně způsob hry založený na poctivé defenzívě a navíc v těchto konfrontacích tzv. neměli co ztratit. Zkrátka mohli a hráli uvolněně, bez velkého tlaku na zisk bodů. Daleko těžší jsou pro ně utkání se srovnatelnými soupeři a hlavně na domácím stadionu.
Tím „třetím vzadu“ za vedoucí dvojicí pražských „S“ je Viktoria Plzeň, která přijela do Hradce Králové pod trenérem Koubkem, pro kterého to byla zajímavá konfrontace se soupeřem, který trénoval v minulé sezóně a měl tedy dobře „přečteného“, ale ani to nestačilo k potřebnému zisku tří bodů. Nakonec zaslouženě musel trenér Koubek se svým týmem v Hradci Králové nechat dva body po remíze 1:1, ale co je pro něj nepříjemné zjištění, že zaslouženě. Malou nebo možná velkou „náplastí“ pro něj bylo vřelé přijetí vedením klubu, diváky i primátorkou města a ocenění za práci, kterou v Hradci Králové zanechal a pomohl mu tak do nejvyšší soutěže.
Velmi zajímavé a kvalitní utkání se hrálo na Slovácku, kam přijel „obrozený“ Baník Ostrava i se svými věrnými a povzbuzujícími fanoušky. I díky jim mělo utkání výbornou atmosféru a diváckou kulisu. Domácí tým trenéra Svědíka se asi 20 minut rozehrával, ostravští hráči byli pohyblivější a aktivnější, ale zbytek utkání převzal nadvládu nad utkáním zkušený domácí tým a zaslouženě vyhrál 2:0. I pro mě bylo překvapením, že omlazený tým Baníku Ostrava nestačil atleticky připraveným starším hráčům Slovácka, kteří tak projevili velkou motivaci svého soupeře porazit a až dnes jsem zjistil, z čeho ta motivace byla čerpána.
Ve sportu obecně, zejména v kolektivních sportech, kde hrají dva týmy na hrací ploše bezprostředně proti sobě hraje osobní a zejména týmová motivace ohromnou roli a i moje zkušenost říká, že hráči ani trenéři nesmí svými výroky před utkáním dopřát svým soupeřům maximum motivace tzv. „zadarmo“. Dával jsem si proto vždycky velký pozor na svá vyjádření v tom, aby se nestala motivací pro naše soupeře. Nechápal to nedávno snad nejemotivnější fotbalista v lize Douděla ze Slávie, když svým vyjádřením motivoval hráče Liberce před vzájemným utkáním a tentokrát se to povedlo trenérovi Hapalovi před utkáním se Slováckem, když sdělil přes média, že „tým Slovácka vyhrál v Plzni jen díky tomu, že Plzeň byla unavená z evropského poháru“. To nevylučuje, že řekl zřejmě pravdu, ale ta pravda se stala pro zkušeného trenéra Svědíka obrovskou nahrávkou na „smeč“. Hlava fotbalisty totiž funguje tak, že kritika od soupeře před vzájemným utkáním nabudí hráče daleko více, než třeba zvýšené prémie na utkání… A to byl zřejmě případ Slovácka v utkání s Baníkem.
Nejvíce sněhu na hrací ploše jsem viděl v Karviné, kde olomoucká Sigma díky dvěma brankám kanonýra Juliše a asistencím obránce Zmrzlého, který si svým výkonem jako levonohý obránce říká o nominaci do reprezentace. Určitě v tom výsledku já vidím i problematiku zmiňovanou v předchozím odstavci o tlaku na výsledek na domácím hřišti a navíc olomoučtí svěřenci trenéra Jílka se totiž při hře na rychlé protiútoky lépe přizpůsobili těžkému terénu, než domácí hráči, kteří potřebovali něco vytvořit…
Těžké utkání z hlediska tlaku na výsledek hrál tým Jablonce na domácím hřišti se stejně ohroženým týmem Pardubic. Jsou to týmy, které vedou trenéři domácí Látal a hostující Kováč, oba velcí kamarádi a odchovanci Sigmy, kteří se prosadili i ve vyspělých zahraničních týmech. Na těžkém terénu, který v tomto období a ještě horším v jarní části sezóny v Jablonci brzdí atraktivitu i kvalitu fotbalu, doslova vybojovali tři důležité body domácí hráči, zejména díky kapitánovi Kratochvílovi, autorovi obou branek při výhře 2:1, který se při druhé brance nepříjemně zranil, když doslova dotlačil míč hlavou do sítě, ale narazil při tom i na kovovou konstrukci branky a musel vystřídat.
Další důležité body v utkání s Bohemians měly v plánu získat na svém stadionu Teplice, ale musely se smířit s dělbou bodů po remíze 1:1. Smutnější pro důležitý zisk tří bodů je fakt, že vyrovnávací branku tým Teplic obdržel až v závěru utkání.
Poslední utkání tohoto kola se hrálo v Liberci, kam přijel tým Mladé Boleslavi. Domácí vyhráli 2:1 díky dvěma brankám afrického fotbalisty jménem Ghaly. Je to další typologický podobný fotbalista, jakým byl např. Sor a dnes je Tanko v Ostravě a další jsou v kádrech některých týmů. Dovedu si představit, na jakém terénu hrací plochy se hrálo, Liberec i sousední Jablonec jsou prakticky v horách, ale napadá mě, že všechny kluby měly mít vyhřívané hrací plochy, ale vím z minulosti, že někde to neumí načasovat, aby vyhřívání spustili tak, aby v času utkání fungovalo naplno atd. Rozumím tomu, že trenér Mladé Boleslavi Kulič po prohře kritizoval, že se hraje na takovém terénu, ale je pravda, že to bylo stejné pro oba týmy a je to jen o tom hrát způsobem, kterému tento terén vadí co nejméně. Barcelonská „tiki taka“ tam hrát zřejmě nejde, což jsem v Jablonci měl od diváků na stole v tomto období a celé jaro permanentně a to ještě vyhřívání nebylo a hrací plocha byla o 4 metry užší, než je povinná velikost 105 x 68. Do konce letošního roku ještě zbývají 3 ligová kola, tak snad se celá odehrají na solidních terénech.
Na závěr trocha statistiky: poměr výsledků doma remíza venku byl tentokrát daleko příznivější pro domácí týmy, které vyhrály 5 utkání, 2 remízy a 1 utkání hosté. Proto poměr bodů 17:5, poměr branek 12:7. Hodnocení úrovně v deníku Sport i vzhledem k terénům vysoké 7,4 (nejvíce na Slovácku 9, nejméně v Teplicích 6).