Dnes už máme za sebou poslední kolo nadstavby naší nejvyšší fotbalové soutěže FORTUNA:LIGY, což uzavřelo kompletní ročník. Dořešila se tím poslední klíčová tajenka, kterou je přímý sestup do druhé nejvyšší soutěže, včetně účastníků baráže o záchranu a 4. místo, které zaručuje účast v evropských pohárech. Některé tajenky byly známy již před tímto posledním kolem, mezi nimi i držitel mistrovského titulu, který doslova urvala pražská Sparta.
Poslední kolo obecně bývá tak trochu rozporuplné z pohledu motivace jednotlivých účastníků, protože jsou každý v jiné situaci. Mám na mysli na jedné straně týmy, které musí bojovat o splnění svých cílů na poslední chvíli, na druhé straně jsou týmy, které už svoje cíle mají splněny, v tomto případě např. Sparta a další, pro které je poslední kolo klíčové a rozhodující, v našem případě utkání Brna se Zlínem, kde se rozhodovalo o přímém sestupu. Potom samozřejmě existují v posledním kole utkání, ve kterých se už nic zásadního změnit nedá, ale k uspokojení trenérů, hráčů, fanoušků a hlavně vedení klubů by pozitivní výsledek pomohl k lepší atmosféře před odchodem na dovolenou a přípravu na sezónu další. Proto i tyto tzv. různě „rozdané karty“ ovlivňují různou atmosféru, dramatičnost a kvalitu jednotlivých utkání.
V tomto kontextu uvedu netradičně hned v úvodu tohoto komentáře pro znázornění příklad dvou týmů, které hrály finále skupiny o umístění, kde se propadla ambiciózní Mladá Boleslav, jejíž vedení to vnímá jako velký neúspěch a naopak jako za obrovský úspěch a úlevu to považují všichni v Českých Budějovicích. Proto ta utkání v posledním kole mají různou atmosféru, která kopíruje důležitost v cestě za dosaženým cílem. Tuto skupinu nakonec vyhrál Liberec, který tentokrát i přes prohru 2:3 s Hradcem Králové díky výhře 4:0 v prvním utkání obsadil 7. příčku.
Ve skupině o poháry již bylo rozhodnuto o mistrovském titulu Sparty, která i přes prohru s Viktorií Plzeň 0:1 uspořádala opravdu velkolepé oslavy na stadionu při předávání poháru, ale i na blízké Letenské pláni. Jen krátce se zmíním o příčinách tohoto úspěchu, na který Sparta čekala 9 let. Je to samozřejmě kromě hráčů zásluha sportovního ředitele Rosického, který našel k sobě podobně nastaveného dánského trenéra evropského střihu Priskeho, který vytvořil v hráčské kabině skvělou týmovou chemii a prokázal i nadstandardní taktickou vyspělost, což jsou dva klíčové parametry pro evropské pojetí fotbalu. Tady já vidím rozdíl mezi trenéry a sportovním vedení Slávie Trpišovským, Sparty Priskem a trenérem Plzně Bílkem. A nic na tom nemění ani prohra Sparty s Plzní v tomto posledním kole, kterou ovlivnila jistota mistrovského titulu Sparty, což je obecně jedna z příčin specifičnosti výkonů a výsledků posledního kola jakékoliv soutěže v jakémkoliv kolektivním sportu.
Přesto, že pražská Slávia opět zůstala krůček za držitelem mistrovského titulu (vloni za Plzní) považuji trenéra Trpišovského za nejlepšího „evropského“ trenéra u nás a utkání Slávie se Slováckem v tomto kole to plně potvrdilo. Určitou logickou shodou okolností to potvrdila jediná výhra domácího týmu v tomto kole, kterým byla Slávia v utkání se Slováckem po výhře 4:0, o kterou se postaral neskutečně efektivní útočník Jurečka, který vstřelil všechny branky. Slávia opět předvedla kvalitní oku lahodící fotbal založený na aktivním pohybu, kombinačním přechodu středního pásma, dostatečné nabídce spoluhráčů pro hráče s míčem, rychlou změnou těžiště, aktivitou v křídelních prostorech a to všechno ve vysokém tempu. Proto také má suverénně nejlepší bilanci domácích utkání (pouze jen jedna remíza, zbytek vždy za tři body), a v počtu vstřelených branek celkově 98. Hrát doma je totiž v současném fotbalu velice zrádné díky nutnosti tvořit hru, což způsobuje, pokud hráči k tomuto způsobu hry nemají předpoklady a ty nemá v českém fotbalu spousta hráčů, tak hrozí ztráty míčů a rychlé protiútoky soupeře. Slávia je v tomto nejlepší, protože je k tomu vedená tréninkovým procesem a individuální kvalitou při výběru hráčů na míči. K tomu navíc patří vhodná typologie hráčů a jejich týmové a soudržné nastavení. Tentokrát se o tom přesvědčili hráči Slovácka, kteří jsou sice velmi dobře trénovaní, ale na Slávii to bylo málo. Hráči Slávie mají i vřelý vztah se svými fanoušky.
O tom nás muselo přesvědčit i dojemné loučení s hráčem Olayinkou, které bylo opravdu emočně silné a jen potvrdilo správnost výběru hráčů do Slávie, kteří potom zanechají výraznou stopu nejen na hřišti, např. Deli, Ngadeu, Souček, Coufal, Bah a další, ale také v srdcích fanoušků. I proto byla i po nezdaru v honbě za mistrovským titulem na stadionu skvělá atmosféra, která toto všechno potvrdila.
Velkým úspěchem je zcela jistě 4. místo pro tým Bohemians, které jim zaručuje účast v některém z předkol evropského poháru. Já dodám, že je to zasloužený výsledek hráčů, ale především zásluha trenéra Veselého a opět nic na tom nezmění prohra se Sigmou Olomouc v tomto kole 0:1, kterou vede trenér Jílek, kterého já velice uznávám a jen tak na okraj, oba tito úspěšní trenéři nikdy nebyli špičkovými fotbalisty… Jen to nahrává mému na první pohled nepochopitelnému předpokladu pro úspěšnou práci trenéra a tím není jen kariéra špičkového hráče, ale cesta od „základu“, ochota a vůle se vzdělávat, protože fotbal se rychlým tempem vyvíjí a mění. Tuto vůli a ochotu nemají v sobě zakódovanou mnozí bývalí špičkoví fotbalisté (čest výjimkám), oni si myslí, že už všechno umí a znají. Jenže potom zjistí, že fotbal je už dnes vysoce odborné zaměstnání, a že je to všechno jinak, než v době, kdy trenér fungoval jako hráč. Klíčová je dnes totiž komunikace a základy psychologie a pedagogiky (je to práce s lidmi) a potom dalších mnoho disciplín odborných. Proto už dnes mají hlavní trenéři i více, než jednoho asistenta.
Na první pohled byl v tomto kole největší zájem ve fotbalovém prostředí o utkání Brna se Zlínem, které bylo soubojem o přímý sestup. Ten nakonec připadl týmu Zbrojovky Brno po výsledku 0:0, který stačil týmu Zlína k odvrácení této hrozby. Brnu nevyšla ani výměna trenéra Dostálka za zkušeného Martina Haška. Mám pocit, že brněnský tým kromě ztráty sportovní formy negativně ovlivnily určité napjaté vztahy v kabině i po příchodu nového trenéra, což logicky ovlivňuje i tu sportovní formu, které ke mně prosákly a to je základ pro cestu „do pekel“ nebo v tomto případě do nižší soutěže.
Tým Zlína udělal první krok k záchraně, ten druhý spočívá v baráži, dnes už víme, že se utkají v tomto týdnu ve čtvrtek a v neděli s nedalekým Vyškovem, což by měl být snazší soupeř než Příbram pro další „barážový“ tým Pardubic, které i zásluhou trenéra Kováče, bývalého reprezentanta (to je ta výjimka), který po svém příchodu do Pardubic dal hře týmu řád a organizaci a v tomto kole vyhrál v Ostravě s Baníkem 4:2, což je zřejmě ten případ s výstavbou hry a ztrátách míčů domácího týmu, (svědčí o tom i velmi nepříznivá bilance v utkáních na svém stadionu) což běhavý soupeř plný mladých hladových fotbalistů potrestá protiútoky do nezformované obrany.
Poslední utkání tohoto kola se hrálo jako severočeské derby, když do Jablonce přijely Teplice a vyhrály 2:0. Pro mě to bylo utkání typologicky podobné těm ostatním v tomto kole, kdy se střetly týmy podobné výkonnosti (což je v nadstavbě logické) a opět vyhrál hostující tým. Kdo mě zná, tak ví, že nemám rád přilepit na jakékoliv fotbalové utkání nálepku „o nic nešlo“, ale v tomto utkání to v kontextu postupu, sestupu nebo baráže tak je, i když jde vždy o prestiž, diváky nebo prémie. Nesmím opomenout v kontextu s hodnocením jednotlivých trenérských změn trenéra Teplic Frťalu. Prokázal, že je zkušený trenér, svoji práci má založenou na komunikaci, týmovosti a poctivosti. Já ho osobně neznám, nepamatuji si, zda hrál ligu, ale špičkový fotbalista nebyl. Někde jsem zaznamenal, že měl výhodu, že měl svůj realizační tým. To ovšem není to klíčové, klíčová je jeho trenérská zkušenost a komunikace.
Na závěr si zrekapitulujme:
– 1. místo mistrovský titul – Sparta Praha
– 2. místo evropské poháry – Slávia
– 3. místo evropské poháry – Plzeň
– 4. místo evropské poháry – Bohemians
– 14. místo baráž – Pardubice (Příbram)
– 15. místo baráž – Zlín (Vyškov)
– 16. místo sestup – Brno