Po dramatickém konci základní fáze FORTUNA:LIGY, kdy se rozhodovalo o účasti v jednotlivých skupinách nadstavbové části, jsme se dočkali jejího zahájení. O co se vlastně v této chvíli hraje především? O mistrovský titul mezi Spartou a Slávií, o 4. místo pro jistotu evropského poháru (Bohemians, Slovácko a Olomouc, 3. Plzeň tu jistotu má již dnes), ve střední skupině „jen“ o umístění na 7. – 10. místě a ve spodní skupině o sestup se bojuje o vyhnutí se přímému sestupu ze 16. místa a z 15. a 14. místa baráže s 2. a 3. týmem FNL, kde je to momentálně také velmi dramatické.
Pochopitelně začnu bojem o mistrovský titul, který se už týká, jak jsem zmínil v úvodu jen týmů pražských „S“. Vedoucí Sparta hrála tady u nás v Olomouci se Sigmou a i přes nepřesvědčivý výkon vyhrála nejtěsnějším rozdílem 1:0, což je pro ni v této chvíli to nejdůležitější. Na její obranu musím konstatovat, že z její optimální základní sestavy chybělo trenéru Priskemu několik důležitých hráčů jako stopeři Sörensen a Vitík a především dvě ofenzívní tykadla z útočného trojzubce Čvančara a Haraslín a je třeba přiznat, že na její hře to bylo znát. Šanci proto dostali další hráči jako Daněk, Vydra a především Minčev, který také o zisku tří bodů rozhodl sice nepříliš povedenou přízemní střelou z prostoru za pokutovým územím, která přesto skončila v síti branky Sigmy, ovšem s přispěním brankáře Sigmy Macíka. Stejně jako trenér, hráči i celý stadion i já u počítače jsme se divili, že rozhodčí neposoudil moment, kdy míč se jednoznačně opřel o paži hráče Sparty, pokutovým kopem. Byla to totiž téměř shodná situace, jako před týdnem v Liberci, kdy rozhodčí posoudil situaci ve prospěch Sparty a tím i zisku tří bodů, tentokrát proti týmu Sparty to viděl jinak. Je to zkrátka stále dokola problém se situací hraní rukou, kterou každý rozhodčí včetně VARU posuzuje jinak, podle toho, jak se mu to hodí a vždycky si to obhájí.
Pražská Slávia doslova rozdrtila na svém stadionu tým Bohemians 6:0 a při komentování tohoto výsledku se nelze nezmínit o tom, že 4 branky vstřelil jediný hráč Jurečka, jednu branku mu ještě rozhodčí neuznal pro milimetrové postavení v ofsajdu. Mě v této souvislosti zaujalo hodnocení Jurečky jako fotbalistu i člověka z úst trenéra Trpišovského, které přesně charakterizuje trenérovu filosofii moderního fotbalu, díky které je on i tým Slávie úspěšný a kterou jsem i já vzhledem k vývoji fotbalu dlouhodobě jako trenér prosazoval. Tady jsou slova trenéra Trpišovského:
„Podobně jako David Douděra si musel vše vydřít. Myslím, že v poslední době přicházíme všichni na chuť pracantům, kteří třeba nejsou tolik líbiví, ale jsou prospěšní pro tým. Dřív se víc koukalo na technickou stránku, na kterou se musí hledět samozřejmě pořád, ale hráči jako Vláďa Coufal nebo Tomáš Souček, ukázali, že mohou být hvězdami týmu i hráči s jinými zbraněmi, než je první dotek nebo filigránské přihrávky. Je (Jurečka) učenlivý a chytrý. Na fotbalistu někdy až moc (úsměv)“.
Ta poslední věta je trochu nadsázka, ale která platí, protože o fotbalistech mají mnozí lidé často špatné mínění v tom, že všechny v negativním smyslu tzv. „hází do jednoho pytle“, jenže tak to není a příkladem je právě fotbalista Jurečka. Ještě si dovolím dodat, že ne všichni trenéři jsme k tomuto zjištění dospěli až v poslední době, někteří i já, jsme na to přišli již před cca 30-ti lety, ale tento názor byl mohutnou většinou „přehlasovávaný“.
Slávia vyhrála zaslouženě, protože hrála svůj nátlakový fotbal s maximálním aktivním pohybem a její výhodou je možnost reagovat stejnou kvalitou, jakou má základní sestava i během utkání střídáním, což trenér Trpišovský dokáže efektivně využívat. Zdá se to jako jednoduchá záležitost, ale obecně platí, že ne každý trenér by to dokázal a proto se raději vymlouvá na úzký hráčský kádr.
Třetí utkání skupiny o titul a poháry se hrálo v Plzni, odkud si bod za remízu 2:2 odvezl tým Slovácka, současně dva body ubral Plzni, ale v tomto případě je cennější uhraný bod v cestě za 4. příčkou, protože 10-ti bodová ztráta na Plzeň už je zřejmě nedosažitelná. I v tomto utkání se potvrdilo, že fotbal v podání Viktorie Plzeň má daleko k „evropskému“ fotbalu Sparty a především Slávie, těží především z útočných standardních situací, i tentokrát vstřelila tímto způsobem obě branky.
Při hodnocení utkání ve skupině o záchranu si dovolím zmínit, možná předčasně, že se situace vyjasňuje, pomalu se vytváří dvě tříčlenné skupinky, ta spodní, které se bude týkat přímý sestup a dvě barážová místa ve složení Zlín, Pardubice a Brno, a ta horní, ve složení Teplice, Jablonec a Baník Ostrava, která se zachrání. Odstup mezi skupinami jsou 4 body, takže pravděpodobnost mojí spekulace ještě není vysoká, ale po tomto prvním kole nadstavby se zvýšila. Přispěla k tomu tato následující utkání:
Baník Ostrava překvapivě a zaslouženě doslova rozdrtil tým Zbrojovky Brno pod novým trenérem Haškem 4:0. Domácí tým Baníku byl nebezpečný a efektivní zejména v křídelních prostorech v kterých se rodily rychlé akce domácích s centry do pokutového území, dvakrát po centrech Jurošky se hlavou prosadili důrazný Tijany a malý, ale aktivní Brazilec Cadu. Třetí branka byla fantastická, autorem byl aktivní Juroška, který doslova napálil míč asi ze 30-ti metrů nechytatelně do šibenice branky brankáře Berkovce. Opravdu zarážející byl rozdíl ve výkonu hráčů Baníku a Brna, zejména defenzíva Zbrojovky byla na maximálně třetiligové úrovni, ale vůbec tím nechci snižovat výborný výkon hráčů Baníku.
Teplice porazily v klíčovém utkání tzv. o šest bodů Pardubice nejtěsněji 1:0, což je v jejich situaci velmi důležité. Naopak pardubičtí mladíci zřejmě doplatili na psychický tlak, který na hráče v těchto utkáních působí. Já předpokládám, že tým Pardubic zvládne lépe domácí nadstavbová utkání na svém novém stadionu, kde je i na dálku cítit, jak fanoušci se svým týmem soucítí a to jim dodává více sebevědomí, než v utkání na hřišti soupeře. Přál bych to i trenéru Kováčovi, kterého jsem kdysi v Sigmě trénoval a hlavně vidím, že v Pardubicích odvádí skvělou práci. U týmu Teplic se nejen tímto ziskem tří bodů, ale celkově projevuje výborná práce nového trenéra Frťali.
Na závěr skupiny o záchranu jsem si nechal utkání dvou týmů, které jsem v nejvyšší soutěži trénoval, přesněji jsem je vedl, protože práce trenéra není jen o tréninku, je to práce s lidmi a tady je klíčová i psychologie. Při zmínce o těchto klubech mně okamžitě naskočí stejný problém, který jsem tam tenkrát i dnes zaznamenal a to je neefektivní práce s mládeží s negativním dopadem na fungování prvoligového týmu, ale to je jiné a složitější téma na jiný komentář. Utkání skončilo remízou 1:1, což určitě neuspokojilo domácího trenéra Vrbu, který velmi dobře vyhodnotil průběh utkání jako dva rozdílné poločasy, první pro Jablonec a druhý po nástupu mladších hráčů pro domácí Zlín. Remíza je tedy zřejmě spravedlivá, ale všichni by si ve Zlíně přáli hlavně získat body. Těch mají dosud nejméně ze všech a přiznám se, že to pro Zlín nevidím dobře, i když bych se rád pletl, jenže zjišťuji, že bych sestup nepřál nikomu, všude mám po těch mnoha letech nějaké přátele a kamarády, tak to nechám na posledních čtyřech kolech.
Nejméně zajímavá a tím i dramatická je skupina o umístění. Tam se hraje systémem pohárových soutěží doma X venku. Tentokrát bylo zcela jistě atraktivnější to v Českých Budějovicích, kam přijeli hráči Liberce a brzy se ujali vedení 0:2. Jenže domácí bojovníci se nevzdali a dokázali zvrátit výsledek utkání na 3:2 .
Ve druhém utkání této skupiny Mladá Boleslav s Hradcem Králové, který na stejném stadionu hraje svá domácí utkání, naopak diváci branku neviděli, což před odvetou dává šanci Východočechům, ale opět na stejném stadionu.
Na závěr trochu statistiky, bilance v utkáních byla 4 výhry domácích, 3 remízy a 1 výhra hostů (Sparta), branek padlo 23, tedy téměř 3 na utkání.