Ano, hned vysvětlím co znamená známá poučka kolegy Csaplára, kterou i já velmi uznávám, ale tentokrát byla zvýrazněna (proto termín „na druhou“), protože téměř sklapla týmu Sparty, který se uspokojil s vedením nejen 2:0, ale dokonce 3:0 ve Zlíně, aby v nastaveném čase urputně bránila svoje vedení 3:2, navíc proti oslabenému soupeři o vyloučeného Filla který obdržel po svém nástupu na hřiště během několika minut dvě žluté karty a proto červenou. Konkrétně nástup na hřiště v 82., první žlutá karta v 85. a druhá žlutá v 86. minutě. Začnu tedy od začátku a k Fillovi se vrátím.
Bylo to utkání velmi očekávané nejen proto, že Sparta zejména všude na Moravě táhne zájem fanoušků i médií, ale také proto, že domácí Zlín hraje o holou záchranu a Sparta by ještě chtěla zasáhnout do boje o mistrovský titul. První poločas tomu nasvědčoval, Sparta brzy vedla a herně to byla přesně hra kočky s myší. Sparta kontrolovala míč, ve 2. minutě vstřelila branku po rohovém kopu, který zbytečně „vyrobil“ Čanturišvili, který jako mnoho jiných fotbalistů řeší herní situaci nutně na svoji lepší nohu, i když to bylo riskantní, zkrátka se bojí ji řešit na slabší nohu. Ve 27. minutě opět po rohovém kopu 0:2 a v 50. minutě 0:3, kdy střelec Čvančara dokázal vystřelit a sám dorazit vyražený míč brankářem přesto, že k míči měli blíže tři hráči Zlína. Tady se ukázalo, že strategie složení mužstva ze starších hráčů a tedy pomalejších není pro současný fotbal ideální. Po vedení 3:0 ovšem hráči Sparty podlehli pocitu, že už je hotovo, zřejmě mnozí včetně dánského trenéra neznají pravidlo o „Csaplárově pasti“ a problém byl na světě. Ještě ke zkušenému hráči Fillovi a jeho rekordně krátké cestě pro červenou kartu. Já vždycky jsem hodnotil a vybíral hráče do svého týmu podle mentality a charakteru, i když si mnozí, dnes experti klepali na čelo co je to za blbost. Dnes už všichni ví, že to je klíčový parametr hráče a já naprosto nechápu, proč sportovní vedení Zlína angažuje hráče Filla, který je podle mého názoru naprosto neukázněným a velmi nedisciplinovaným fotbalistou a navíc ho trenér Vrba i v tomto smyslu dobře zná z Plzně. I proto domácí tým Zlína i přes velkou závěrečnou snahu a několik závarů před brankou Sparty nezískal ani důležitý jeden bod.
Naopak velmi mě zaujal mladý odchovanec Zlína Slončík, který po příchodu na hřiště oživil hru domácích nejen pohybem, ale i přímočarým vyjetím po zisku míče. Myslím, že tady by se měli všichni ve Zlíně orientovat v personální hráčské politice, podobně jako olomoucká Sigma, ale to už není moje téma.
Teplice potvrdily ztrátu formy další prohrou, tentokrát v Jablonci 1:4. Někdo možná tentokrát bude tvrdit, že v Jablonci během utkání hustě sněžilo, hrálo se na poměrně vysoké vrstvě sněhu a v takových podmínkách je domácí Jablonec zvyklý hrát. Něco na tom je, přes dvě sezóny jsem Jablonec vedl a vím, jak dokáže být terén hrací plochy pro fotbal nevhodný, ale co je horší, že v tomto případě nejde jen o to jedno utkání, ale hrací plocha bude podobně poškozená dlouhodobě, bude více hnědá, než zelená a tomu se musí podřídit i volba způsobu hry. U týmu Teplic, který v pěti utkáních jarní části získal jen jeden bod (a není náhodou, že s tím nejsilnějším soupeřem Slávií, protože v tomto utkání nebyli hráči Teplic favority proto také bez tlaku na výsledek a mohli hrát uvolněně. Pod tlakem se hraje hůře…Dvě branky Jablonce vstřelil Sejk, který nedávno ještě hrál za Teplice na hostování ze Sparty.
Viktoria Plzeň vyhrála s Libercem jak jinak, než tradičním výsledkem 2:1, i když se výhra nerodila lehce. Liberečtí hráči byli podle mého názoru pohybově lepší, domácí tým si opět pomohl standardní situací a šťastnou ruku při střídání měl trenér Bílek, který na hřiště poslal v 61. minutě Mosqueru a ten v 68. minutě utkání rozhodl.
Hráči pražské Slávie vědomi si sobotní výhry Sparty i Plzně šli do nedělního očekávaného utkání se Slováckem s cílem vrátit se na první místo v tabulce a to se jim podařilo. Slovácko urputně vzdorovalo, ale výsledkem byla prohra 2:0, když obě branky vstřelil Olayinka, tu první po rohovém kopu hlavou. Trenér Trpišovský postavil dnes tým se šesti změnami ve srovnání s nevydařeným utkáním v Teplicích a herně to byl i proti kvalitnímu týmu trenéra Svědíka (opět na tribuně) daleko kvalitnější a disciplinovanější výkon, což potvrzuje i čisté konto brankáře Nguyena.
Zajímavé utkání se hrálo v Olomouci, která přivítala na Andrově stadionu tým odchovance Sigmy Radka Kováče Pardubice. Podle mého názoru mladí hráči Pardubic sehráli velmi dobré utkání, vstřelili dvě nádherné branky (Hlavatý a Janošek) a jen vlastní nezkušeností, kdy vedli v závěru 2:1 a zbytečně a naivně několikrát faulovali, tím pomohli domácím vytvořit tlak, hra se tak přenášela do pokutového území Pardubic a tam v jednom souboji po lehkém doteku Chytil upadl a v 97. minutě Sigma z pokutového kopu vyrovnala. I díky tomu jednomu bodu si pardubičtí mladíci vyměnili poslední post v tabulce se Zlínem.
Ostravský Baník nastoupil před vlastními fanoušky ve Vítkovicích proti Hradci Králové a prohráli zaslouženě 2:0. Po předchozím kole jsem konstatoval, že trenérovi Koubkovi chybí klíčoví hráči, ale i tak podali velmi dobrý, kombinačně kvalitní výkon, hráči Hradce dokázali udržet míč a v Baníku tak budou opět řešit, v čem je problém. Už minule jsem napsal, že trenér Hapal je ten správný typ trenéra, který dovede uklidnit atmosféru v situaci, kdy se týmu nedaří, ale potom nastává další fáze změny trenéra a to je zvolit způsob hry a složení týmu, který přesně sedí hráčům, které má v kabině. Já při pohledu do počítače mám pocit, že v týmu chybí hráči s bojovnou zarputilou mentalitou. I v tomto parametru byli hráči Hradce Králové lepší.
Poslední dvě utkání skončila remízou, Mladá Boleslav s Českými Budějovicemi 2:2, což je pro ambiciózní klub z města automobilů málo a pro Jihočechy dobrý bod, druhým remízovým utkáním tentokrát 1:1 bylo Bohemians s Brnem. Kdo vstřelil branku Brna není těžké uhodnout. Ano, byl to kanonýr Řezníček.