Po 1. kole naší nejvyšší fotbalové soutěže, s mnoha doslova šokujícími výsledky, jsme se předpokládám všichni těšili na její pokračování. Druhé kolo přineslo z mého pohledu mnoho nadprůměrných pozitivních parametrů, bohužel i jeden negativní. Začnu těmi pozitivními.
V komentáři k prvnímu kolu jsem vysvětloval specifika zahajovacího kola zejména z hlediska výkonů a výsledků favorizovaných týmů, ve kterých došlo během letního přípravného období k několika hráčským změnám v základní sestavě (Slávia i Sparta jich měla hned 6)) nebo vliv nového trenéra a tím i jeho požadavky na způsobu hry celého týmu. Jsem přesvědčen, že i to byla logická příčina jejich nečekaných kolapsů z hlediska výsledků. Platí to zejména o týmu Slávie, Sparty i Plzně, všechny tři týmy dohromady získaly jen jeden bod. V tomto druhém kole získaly bodů 9, tedy všichni tři favorité bodovali naplno, když k nim přiřadím i dalšího zástupce v evropských pohárech tým Slovácka, tak bodovaly naplno všechny čtyři. Jsem přesvědčen, že hlavní příčina takového rozdílu 1. a 2. kola je postupné tzv. „sedání si“ nových hráčů se systémem pro ně nového týmu a požadavků na ně a odpovídala tomu i předváděná hra, která byla logicky organizovanější, součinnost téměř automatická a jsem přesvědčen, že výkony půjdou i v dalších kolech nahoru. Už v tomto kole byla utkání v deníku Sport hodnocena známkou 6 až 8, což znamená, že jsme neviděli žádný kvalitativní propadák a to je dobře. Už proto, že podle mého názoru byla i nadprůměrná návštěva na stadionech v průměru na utkání cca těsně nad 6 tisíc.
Nadprůměrný byl i počet vstřelených branek 29, což je průměr na utkání 3,6 branek a to je velmi dobrá bilance zejména pro diváky, ale horší už pro trenéry…
Tabulka po dvou kolech vypadá tak, že pouze jeden tým Slovan Liberec má plný počet 6 bodů a jen jeden tým Pardubice je bodově na nule. To potvrzuje vyrovnanost ve srovnání s mnoha jinými ligami, kde by mělo 6 bodů několik týmů.
Zaujalo mě několik hráčů svými individuálními výkony. Vedoucí tým Liberec porazil Teplice 5:1 a velký podíl na tom měl Nizozemec Van Buren hostující ze Slávie svým hattrickem, především chladnokrevností, kterou při jejich řešení prokázal. Vždycky danou situaci řešil způsobem, který byl pro ni nejlepší a navíc ji vyřešil naprosto přesně. To svědčí o jeho mentální nadprůměrné schopnosti, která mu umožní zachovat v takové situaci klid, což svědčí o jeho sebevědomí. Já celou svoji trenérskou kariéru jsem velmi důsledně, kromě jiných vlastností a schopností hráče řešil jeho mentalitu a charakter. Tyto vlastnosti se často i při vyjádřeních některých trenérů mezi sebou zaměňují, ale pro fotbal správná mentalita je o sebevědomí, dravosti, hráč nerad prohrává a je ochoten pro to udělat maximum. Charakter je o týmovosti, pracovitosti, pokoře…
Obecně platí, že tyto parametry, na rozdíl od fotbalových schopností hráče, které vidíme na hřišti, se zjišťují zejména v informacích o hráči před jeho příchodu do týmu a nejvíce v pohovoru s ním. Když jsem před cca 25-ti lety napsal, že mě zajímá u hráče kromě fotbalových schopností i mentalita a charakter, tak se všichni smáli a dnes je to naprosto samozřejmá věc, ale to by bylo jiné téma. Kromě Van Burena si nelze nevšimnout střelce branky Teplic Urbance. To je fotbalista, který před týdnem v prvoligové premiéře ve věku 30 let vstřelil Plzni dvě branky a v tomto kole i tu jedinou ze strany Teplic.
A dalším hráčem, který mě zaujal v tomto kole, ale i již dlouhodobě, je mladý hráč Sparty Daněk, jeden z mnoha odchovanců Sigmy Olomouc v týmech F:L. Tentokrát akcí, která potvrdila jeho skvělou mentalitu, která je evidentní už z jeho názorů v rozhovorech v médiích, které sleduji. To je kluk, který je rychlostně vybavený, pohyblivý, dravý a k tomu i správně sebevědomý. A to všechno potvrdil při akci, kdy přešel s míčem přes několik hráčů soupeře (díky zmíněným vlastnostem) a předložil míč spoluhráči Čvančarovi, který zvýšil vedení Sparty v Českých Budějovicích na konečných 2:0. S takovými fotbalisty je radost pracovat, jak jsem zmínil z něj to je cítit nejen na hřišti, ale i z jeho mentálního nastavení, které je zřejmé i z jeho rozhovorů s médii.
Viktoria Plzeň se docela nadřela s Pardubicemi, ale stačilo to na její tradiční výsledek 2:1. Střelecky se opět prosadil útočník Kliment, kterému jsem před sezónou moc nevěřil, ale z jeho předchozího působení ve Slovácku a v Polsku jsem takhle na dálku možná neodhadl právě jeho mentalitu, připadal mi vždy tak trochu laxní, bez maximálního zaujetí, ale zatím mně ukazuje, že jsem ho možná neodhadl dobře. Neodhadl proto, že nejsem trenérem Plzně, kdybych byl, tak bych si o něm, jako o každém hráčovi, s kterým budu pracovat, zjistil co nejvíce informací. To se vždycky vyplatí.
Pražská Slávia v týdnu porazila řeckého soupeře Panathinaikos Atény 2:0 a už v tomto utkání byl vidět posun v kompaktnosti a součinnosti hry celého týmu, navíc i v důsledné defenzívě. To první se potvrdilo i v utkání se Zlínem, které Slávia vyhrála 4:1, ale na začátku druhého poločasu měla období, kdy nepotvrdila tu druhou část výkonu a to je laxnost v defenzívní činnosti a moc nescházelo, aby toho Zlín využil více, než jen jednou brankou. A to jsou právě ty poznatky a informace, o kterých jsem psal po prvním kole, že noví hráči musí získávat a zabudovávat do svého výkonu na hřišti nové poznatky herní a trenéři zase poznatky nejen o fotbalových schopnostech a dovednostech nových hráčů, ale i o jejich mentálních parametrech, které se ukáží až v soutěžních utkáních a v takovém procesu jsou momentálně i týmy, které jsou favority na pohárové příčky. Proto se bude jejich výkonnost postupně zvedat.
Tým Slovácka po prohře v Istanbulu s Fenerbahce 0:3 (nemohu si nevzpomenout na výhru olomoucké Sigmy s tímto soupeřem 6:1, kdy turecký tým trénoval pan Vengloš) porazil Hradec Králové 1:0, od vyšší prohry zachránil tým trenéra Koubka brankář Reichel.
Velmi atraktivní bylo utkání Bohemians s Baníkem Ostrava, ve kterém domácí „Klokani“ prohrávali 0:1, otočili výsledek na 3:1, ale konečný výsledek byl 3:3. Podle tohoto vývoje také vypadal tradičně trenér Baníku Vrba na lavičce. Zaujala mě jeho věta po utkání: „V prvním poločasu jsme dělali strašidelné chyby v rozehrávce…“, já bych jen dodal to, co po prvním utkání se Sigmou, zda typologie a schopnosti hráčů odpovídají způsobu hry Baníku. Odpovědí ze strany trenéra byly personální změny v týmu Baníku, které trenér Vrba do druhého poločasu udělal a způsob hry, který byl diametrálně aktivnější, jednodušší a přímočařejší, než v poločasu prvním vedl k vyrovnání na 3:3.
Z mého pohledu bylo zajímavé utkání Sigmy Olomouc s Brnem, ve kterém nováček z Brna vyhrál z pozice hostujícího týmu 2:0. Mám pocit, že to je ten případ, kdy tým Sigmy před týdnem těžil ze ztrát Baníku, který je dělal i na Bohemians, ale na domácím stadionu museli tvořit hráči Sigmy a z jejich chyb těžilo Brno.
Remízou 2:2 skončilo malé derby blízkých soupeřů Mladé Boleslavi s Jabloncem. Tým trenéra Horejše patří také k těm, kde si hráči musí zvykat na zcela jiný přístup nového trenéra nejen v komunikaci, ale také způsobu tréninku a především taktického pojetí fotbalu. Zatím si to všechno „sedá“ a uvidíme, jak to budou hráči Jablonce vstřebávat. Z mých zkušeností vím, že někdy to hráči nepřijmou s nadšením, někdy dokonce dojde k sabotáži, ovšem to musí pohlídat majitel a sportovní vedení, což také v minulosti nebylo samozřejmostí. Sportovní vedení proto, že jak jsem v mnoha svých komentářích uvedl, sportovní vedení klubu musí stanovit herní strategii a nastavení způsobu hry a podle toho angažovat trenéra. A pokud se rozhodli angažovat trenéra Horejše, tak ho musí podržet. V době, kdy jsem působil na prvoligové lavičce to takto vůbec nefungovalo, způsob hry řešili funkcionáři amatéři, kteří o fotbalu nevěděli vůbec nic. V tomto hledisku českého fotbalu já vidím určitý posun a to je dobře. Naposledy na tyto praktiky doplatil trenér Gula v Plzni, který přišel do klubu s mnoha moderními prvky včetně technologií, ale tomu nebyli nakloněni ani hráči ani vedení a výsledkem byl odchod trenéra.
Poslední postřeh, který jsem zaznamenal ve 2. kole F:L bylo rozestavení se třemi stopery. Tímto způsobem na podzim začala hrát česká reprezentace pod trenérem Šilhavým a v tomto kole F:L tak hrálo už 6 týmů. Vypadá to, že to je docela zásadní rozhodnutí českých trenérů a já to vítám. Protože s tímto rozestavením, zdůrazňuji v zónovém způsobu bránění, s dvěma „halv-beky“ atd. Jsem jako trenér hrál ve druhé sezóně dvouletého úspěšného působení v Ratíškovicích v sezóně 2000-2001 a potom v některých utkáních následně při angažmá v Jablonci. A to je už 22 let. I tato zkušenost potvrzuje, že se trenérovi vyplatí sledovat moderní trendy, a proto je pražská Slávia úspěšná, věřím, že časem bude i Sparta, Slovácko, Jablonec…
Konečně se dostávám k tomu negativnímu, co přineslo 2. kolo a bohužel se to stává jako pravidlo. Tím je surová hra plná negativních emocí, která vede ke zraněním hráčů. Já vím, fotbal je kontaktní sport, ale i ten má svá pravidla a ta by se měla dodržovat a hlavními strážci dodržování pravidel jsou rozhodčí. Proč včera rozhodčí Černý vůbec řešil zákrok zlínského hráče Cedidli na Ewertona ze Slávie se systémem VAR, přeci to byla jasná nebezpečná hra a argument, že faulující hráč měl nohu na zemi je směšný. Kromě mnoha faulů je také na našich stadionech naopak vidět mnoho filmování, hráči ve složité herní situaci ji řeší po lehkém doteku soupeře pádem, rozhodčí to pískne, protože chce mít na hřišti klid. Tak se hra neustále přerušuje buď pro faul nebo naopak pro filmování faulu a hlavně hrozí zranění hráčů. Nad tím by se měl někdo kompetentní zamyslet, protože pokud se někdo dívá na utkání některé z vyspělých fotbalových zemí, tak tam toto neuvidí, tam se hraje také tvrdě, ale s respektem k soupeři. Tam by si Kuchta nedovolil stoupnout brankáři úmyslně na hlavu.