Ano, platí konstatování v nadpisu tohoto mého komentáře, dokonce to nemusí být ani dvě výhry, pokud současně dvakrát nevyhraje pražská Slávia. Stručně řečeno tým Viktorie Plzeň udělal jednoznačnou výhrou se Spartou Praha 3:0 rázný krok k tolik vytouženému mistrovskému titulu. Všichni si po utkání v Plzni lámou hlavu, jak je možné, že konfrontace těchto dvou soupeřů vyzněla v každém parametru fotbalového výkonu ve prospěch hráčů a celého týmu domácí Viktorie.
Dva klíčové rozdíly já vidím už dlouho a několikrát jsem o tom i ve svých komentářích psal. Ten první se týká klubového skautingu. V českém fotbalovém prostředí se dlouhodobě, tzn. již od nepaměti až nekriticky upřednostňovali hráči, kteří skvěle pracovali na míči bez ohledu na jejich mentalitu a charakter. A rozdíl mezi Plzní a Spartou já vidím zejména v mentalitě hráčů, což plně potvrdilo nedělní utkání v Plzni. Navrch měl nabuzený, odhodlaný a týmový výkon domácích podporovaný vyprodaným stadionem. Proti nim nastoupil tým možná fotbalově kvalitnější a cenově dražší, ale mentálně „studený“ a bez „drajvu“, týmového odhodlání a týmového ducha. Což v první řadě způsobuje typologie ve výběru hráčů.
Ve Spartě navíc já sleduji i ze vzdálenosti cca 300 km nesoulad mezi skupinou starších hráčů a mladých dravců odchovanců Sparty. A v tom se tzv. „plácá“ trenér, který má sice věhlasnou minulost, ale to už se v současném fotbalu nepočítá, ta nová fotbalová éra je jiná, kluby sází na mladé, dravé, rychlostně vybavené hráče.
A hlavně trenér je často v utkáních svým výrazem a negativními a odevzdanými gesty ten první, který všem a bohužel především svým hráčům, dává na známost, že si se situací neví rady a obrazně řečeno „hází flintu do žita“. Nemám sice možnost nakouknout do kabiny hráčů, nevím, jak tam trenér reaguje, ale takový pocit z něj mám. Chápu, že trenér ve Spartě je pod velkým tlakem odpovídajícím, v našich podmínkách velkému klubu, ale jak jsem napsal po minulém kole nadstavby, v takových podmínkách trenér Vrba nikdy neuspěl a skončil předčasně v Rusku, v Bulharsku i u reprezentace. V tolik úspěšné Plzni byl na něj tlak minimální, protože klub byl v té době v těžké situaci a trenér Vrba tam začínal svoji práci od nuly.
A to je ten druhý moment, který v současné době rozlišuje situaci ve Spartě a v Plzni. Aktuálně je v Plzni trenér i hráči v situaci, kdy se z ekonomických důvodů od týmu i trenéra Bílka nečekají zázraky, ale hráči a trenér se podobně jako pod Vrbou k zázraku blíží.
Když to shrnu, tak problémem Sparty je výběr a typologie hráčů z hlediska mentality a charakteru hráčů (už kdysi jsem nechápal, že kabině „velel“ ve Spartě hráč typu Řepky), vztahy v kabině a nešťastný a pod silným tlakem odevzdaný trenér…
Druhý favorit na mistrovský titul Slávia porazil na domácím stadionu v Edenu nebezpečný tým Slovácka stejným výsledkem, tedy 3:0 a nelze začít jinak, než gólem Plavšiče na 1:0, který hodně připomínal gól Schicka na loňském EURO proti Skotsku. Po chybě brankáře Slovácka si skákající míč nedaleko půlící čáry Plavšič pustil na prsa, svojí slabší pravou nohou bez dopadu míče na zem ho vysokým a opakuji dlouhým kopem z místa nedaleko půlící čáry poslal do opuštěné branky. Jsem přesvědčen, že pokud není Plavšič fotbalový kouzelník a to není, tak už takovou branku nikdy nevstřelí. Opravdu paráda, která prolétne určitě minimálně celou Evropou.
Z týmu Slávie jsem měl pocit, že i díky stavu, kdy už nemá možnost získat mistrovský titul ve vlastních rukou, tak hráči trochu vytěsnili z hlav tlak a hráli uvolněněji, než několik posledních utkání. Jejich způsob hry a především její kvalita se začíná podobat období, kdy tímto způsobem válcovala všechny soupeře. V kontextu s hodnocením týmu Sparty v předchozím odstavci musím dodat, že trenér Trpišovský a jeho trenérský štáb si při tvorbě kádru hráčů velmi pozorně vyhodnocují, na rozdíl od Sparty, právě mentalitu a charakter nových hráčů a proto je jeho tým v posledních sezónách úspěšný. Uvedu jeden příklad. Hráč Stoch se do těchto pravidel nevešel (pracovitost, týmovost, schopnost a ochota se výkonnostně posouvat…), proto musel brzy Slávii opustit. Krátce působil v Řecku, nyní už po krátké době končí v Liberci a modlí se, aby ho někdo se svou pověstí zaměstnal…
Baník Ostrava porazil v dalším utkání skupiny o mistrovský titul Hradec Králové 3:1, i když ze sestřihu bylo vidět, kolik vyložených šancí si hráči ligového nováčka vypracovali, ale bohužel pro ně je neproměnili. Oba tito soupeři už mají svou pozici ve skupině danou, ovšem ve zbývajících dvou nadstavbových kolech mohou být tím pověstným jazýčkem na váhách v bitvě Plzně a Slávie o mistra ligy. To je trochu negativní prvek těchto nadstavbových skupin, že v určitých případech při větším bodovém rozdílu některým týmům už „o nic nejde“ a dává se tak prostor ke spekulacím, což už i já slyším kolem sebe…
Velmi zajímavá je situace v poslední skupině o záchranu. V předchozím kole jsem zmínil, že remízy asi nikomu moc nepomůžou, týmy by potřebovaly k jistotě vyhnutí se baráži (přímo již sestupuje Karviná) získávat body tři a v tomto kole se to třem týmům podařilo. Vzhledem k sestupu Karviné ani nepřekvapila její prohra s Pardubicemi 0:2 na stadionu Bohemians, ovšem překvapením je, že všechna tři odehraná utkání nadstavby Pardubice, vlastně na hřištích soupeřů, vyhrály. I to je podle mého názoru případ, kdy je pro taková utkání kvalitativně srovnatelných týmů výhodnější hrát „venku“, než něco tvořit „doma“ a lovit míče po ztrátách míčů ve vlastní brance.
Něco podobného platí o týmu Bohemians, který v minulém kole prohrál doma s Pardubicemi, ale tentokrát venku vyhrál ve Zlíně 4:1 (v prvním kole v Teplicích uhrál remízu). Ve Zlíně to mohlo být i tím, že zlínští hráči měli zřejmě pocit, že jich se hrozba baráže netýká. Na hrozbu tohoto chybného pocitu jsem upozorňoval minule a určitě tak činil i jejich trenér Jelínek, ale i moje zkušenost je taková, že do hlavy hráčům není vidět a výsledkem je takový nečekaný výprask.
Jablonec vyhrál v Teplicích 1:0, což už ani nepřekvapuje a díky mojí teorii nepřekvapuje, že doma před tím prohrál s Pardubicemi a porazil jen odevzdanou Karvinou. Přesto, že ve skupině o záchranu se tentokrát rozdělovali tři body, tak jasno o baráži dvě kola před koncem není a to je dobře.
Dobře proto, že v utkání o umístění jde „jen“ o milion korun. A to, že olomoucká Sigma po prohře na svém stadionu 1:2 s další neproměněnou penaltou, neznamená, že nemá v odvetě venku šanci. Bude proto zajímavé sledovat, zda se potvrdí, že venku se hraje lépe, i když je těžké odhadovat, jak velkou motivaci oba týmy budou mít, což ovlivní i mentalita hráčů obou týmů. Teoreticky by měla být motivace vyšší u mladých odchovanců Sigmy, na kterých má svůj tým postavená Sigma, než u zkušených harcovníků Mladé Boleslavi na kterých má svůj tým postavený klub z města automobilů. Sám jsem na to zvědavý, i když jsem nikdy neuznával a neuznávám termín, že „o nic nejde“, i když jsem ho v předchozím odstavci použil, protože jde v tomto případě o milion korun, prestiž, pověst …..