Pokud si někdo myslel, že nadstavba je zbytečné prodloužení nejvyšší soutěže, že každý bude spokojený nebo naopak nespokojený se svojí příslušností ke konkrétní skupině, tak předpokládám, že hned první její kolo ho vyvedlo z omylu.
Nejvíce se na tomto hodnocení podílely týmy Hradce Králové a pražské Slávie, ovšem každý s jiným znaménkem. Při výhře nováčka z Hradce Králové 4:3 mu logicky patří znaménko plus a týmu pražské Slávie také logicky mínus. Asi každý si nyní klade otázky, jak je to možné a o odpověď se pokusím i já.
Začnu pohledem na účinkování týmu zkušeného trenéra Koubka, který i díky účasti ve skupině o titul po 30-kolech základní části potvrdil svoji vysokou kvalitu, kterou prokazoval od začátku letošního ročníku F:L. Přitom hraje téměř s totožnou sestavou, s kterou vyhrál FNL a postoupil do F:L. V čem jeho kvalita spočívá? V soudržnosti týmu, tedy touze hráčů a celého týmu prosadit se i v nejvyšší soutěži, což je u nováčka poměrně logické, ale to by nestačilo. K tomu, co předvádí tým Hradce Králové musí být hráči dobře připraveni kondičně, mít skvělou organizaci hry, hráči ji musí respektovat a dodržovat a trenér musí mít v týmu maximum typologicky rychlostně, dynamicky nadprůměrné hráče s mentalitou dravce. To všechno trenér Koubek do týmu napumpoval, takto poskládal celý tým a výsledek jsme mohli vidět nejen během celé základní části, ale i v utkání se Slávií, ve kterém tyto nadstandardní parametry hráči využili a potvrdili. Navíc nebyli pod tlakem na nutnost pozitivního výsledku, hráli uvolněně, s nadšením a s cílem porazit favorita, navíc průběh utkání jim v tom pomáhal.
Tým Slávie byl v jiné pozici, potřebuje k zisku mistrovského titulu získávat body a v tomto utkání je od nich všichni automaticky očekávali, včetně mě a jsem přesvědčen, že v hlavách to tak měli minimálně podvědomě nastavené i hráči. A z vlastní zkušenosti vím, že i když nepochybuji o tom, že trenéři Slávie hráče na podcenění upozorňovali, tak v hlavách hráčů tento škodlivý „červík“ byl, navíc po vzpomínce na dvě výhry v letošním ročníku 4:1 a zejména 5:1 také na stadionu v Mladé Boleslavi. Jenže tenkrát se dostali do vedení hodně brzy, hned v začátku utkání vstřelili tuším tři branky, tentokrát museli dotahovat. Takže toto je ten můj jeden pohled psychologický na překvapující výhru nováčka soutěže s největším favoritem na mistrovský titul.
A nyní ten druhý, podle mého názoru také klíčový. Tým Slávie považuji za nejprogresívnější v základním parametru moderního fotbalu, což je kombinační způsob přechodu středního pásma hřiště při zakládání útočné fáze hry. Pro trenéra Trpišovského je to jasná herní strategie, často na hranicích rizika v defenzívě zejména po ztrátě míče. Jenže, jak už jsem několikrát ve svých komentářích zmínil, tak v určitých utkáních s kvalitními soupeři se celý tým po ztrátě míče dostává v defenzívě do situací 1 na 1, 2 na 2 apod. a to soupeři využívají. V naší F:L to nepotrestají, ale soupeři typu Feyenoord nebo špička zahraničních lig nebo evropských pohárových soutěží ano. Proto tým Slávie uhrál i v letošní sezóně několik výsledků 3:3, 4:3, 3:2 a tentokrát s Hradcem Králové 3:4. A víte proč se to tentokrát stalo i v naší lize? Protože i trenér Koubek tuto riskantní hru Slávie zná a má hráče, kteří splňují svou typologií a mentálními, pohybovými a fotbalovými dovednostmi parametry, které jsem zmínil v úvodu, a které na způsob hry Slávie od určité úrovně kvality platí. A tým Hradce Králové tuto kvalitu má, jen i trenér Koubek by si přál, aby to prokazovali i v jiných utkáních, jenže jiní soupeři nebudou proti Hradci Králové hrát tak riskantně jako Slávia. Někdo se rozhodne čelit Slávii „zaparkovaným autobusem“, jako trenér Plzně Bílek, někdo se rozhodne přehrát Slávii stejným způsobem, jakým hraje Slávie a tento způsob zvolil trenér Koubek, což já hodnotím velmi pozitivně, ale vůbec nechápejte toto moje srovnání, jako kritiku trenéra Bílka, protože i jeho varianta „autobusu“ může být za určitých podmínek úspěšná a každý trenér ji řeší podle svých představ.
O dalších utkáních jen krátce. V dalších bojích skupiny o mistrovský titul porazila Viktoria Plzeň na svém stadionu Slovácko 3:1 a tím se dostala o jediný bod na první místo v přetahované se Slávii o mistrovský titul. Tuto příčku by mohla Slávie získat pro sebe hned v dalším kole nadstavby, kdy přivítá Viktorii na svém stadionu v Edenu. Klíčem k výhře byl francouzský fotbalista Beauguel s dvěma brankami a brankář Staněk, který několikrát zázračným zákrokem uchránil svou branku před cestou míče za svá záda.
Pražská Sparta porazila ostravský Baník 3:1 zcela zaslouženě, mě potěšilo, že v médiích to bylo hodnoceno jako „výhra mládí“. Nerad kritizuji trenéry, své kolegy, ale to, že Ladislav Krejčí starší není krajní obránce viděl už dávno snad každý, i já jsem o tom několikrát psal. Na druhou stranu my nevíme, zda nemá trenér jinou variantu z mnoha různých důvodů k dispozici a musí to v takovém případě risknout, ale v tomto případě chápu mediální kritiku trenéra Vrby. O něm je známo, že má v týmu raději zkušené hráče, podobně jako legendární trenér Karel Brückner, ale to byla jiná doba, nároky, zejména pohybové, nebyly na hráče tak velké, ale dnes už někteří starší hráči nestačí požadavkům moderního rychlého fotbalu.
Dalším velkým překvapením byla pro mě prohra Jablonce ve skupině o záchranu s Pardubicemi 0:1 na vlastním stadionu na Střelnici. I z poraženeckého vyjádření trenéra Rady a atmosféry v klubu tuším, že situace je zlá. Tým už 11 x nevyhrál, přitom má Jablonec zkušené hráče. Já měl v období 2001-3 v Jablonci také šňůru 11 utkání bez výhry (7x venku, jen 5 bodů za remízy), ale v té době v Jablonci nebyly peníze, hledali jsme hráče z nižších soutěží, téměř všichni, více než deset hráčů, které jsme získali tak v lize měli premiéru až v Jablonci.
Další dvě utkání ve skupině o záchranu skončila remízou. Teplice s Bohemians 2:2, Karviná se Zlínem 1:1. Předpokládám, že v této skupině získávat body po jednom nestačí, zejména to platí o Karviné díky její velké bodové ztrátě na ostatní.
V Olomouci jsme zažili něco netradičního. Ne, nemám na mysli něco z průběhu utkání, ale má to na svědomí rozmar počasí. V utkání Sigmy s Libercem, které domácí tým vyhrál 1:0 se muselo utkání na 12 minut přerušit pro průtrž mračen s krupobitím. Hrací plocha za chvíli změnila barvu ze zelené na bílou. V té době jsem byl na utkání v klubu 1.HFK Olomouc na předměstí Olomouce, kde už 12 let pracuji s mládeží a tam jsme to měli stejné, naštěstí se také po cca 12-ti minutách utkání dohrálo.
Utkání v Olomouci bylo součástí skupiny „o umístění“, to druhé se hrálo v Českých Budějovicích, kam si přijela pro tři body za výhru 3:2 Mladá Boleslav.
Celkem padlo v tomto kole 28 branek, což je vysoký průměr 3,5 branek na utkání, možná to svědčí o nižší míře nervozity po rozdělení do tří skupin nebo lepšímu stavu hracích ploch, což zase třeba neplatí o olomouckém krupobití.