Ano, je to tak, poslední otazník nad složením jednotlivých nadstavbových skupin, visí nad poslední, šestou příčkou ve skupině o mistrovský titul a účast v předkolech evropských pohárů. Tlačenice je tam velká, momentálně si tuto šanci vybojoval nováček z Hradce Králové, ale adeptů je ještě několik (Mladá Boleslav, Liberec a České Budějovice), prohrou v tomto předposledním kole základní části právě s Hradcem Králové si tento cíl definitivně zavřela Sigma Olomouc..
Naopak definitivním složení nadstavbové skupiny o sestup a baráž se rozhodlo již v tomto předposledním kole, cestu do střední skupiny si definitivně prohrou 1:2 s Mladou Boleslaví zavřel Zlín.
Kromě rozdělení do skupin se už nyní hrálo také o postavení a bodové zisky uvnitř jednotlivých skupin. Už při letmém pohledu na tabulku je zřejmé, že v první skupině v tomto kole tři nejvěšší favorité vyhráli, z toho dva v přímé konfrontaci se soupeři ze stejné skupiny (Sparta se Slováckem 3:1 a Plzeň s Baníkem Ostrava jak jinak 2:1), další pohled v tomto smyslu je, že všichni adepti na šestou příčku skupiny o titul a poháry také získali tři body (Hradec Králové a další tři již v úvodu jmenovaní.
I v tomto kole se některým hráčům podařilo vytvořit podle mnohých fanoušků i expertů neuvěřitelné individuální chyby, které rozhodovaly o výsledku utkání. Už po utkání Slávie s Feyenoordem v Konferenční lize a chybě brankáře Slávie Mandouse jsem na svých webových stránkách www.fotbal.paličák.cz napsal komentář na toto téma, ve kterém jsem se snažil vysvětlit proč k těmto individuálním chybám v poslední době dochází. Ve zkratce se tak děje díky snaze nezaostávat za evropským progresívním vývojem fotbalu, který vyžaduje konstruktivní rozehrávku útočných akcí už od brankáře přes obránce s kombinačním přechodem středního pásma. A to je něco, co sice moderní fotbal již dnes vyžaduje, ovšem je v tomto způsobu i určitá míra rizika, která je někdy nad limitem schopností jednotlivých hráčů a proto jsou případy, kdy jednotliví aktéři konkrétní situaci nezvládnou. V tomto kole se to přihodilo brankáři Jablonce Hanušovi a hráči Slovácka Levinovi.
Ano, pokud se bude trenér držet svých pragmatických metod, tak se to jeho hráčům nestane, ale vnímat vývoj fotbalu by mělo být cílem každého trenéra zejména na prvoligové a zejména mezinárodní úrovni a takovými trenéry trenéři Slávie Trpišovský a Slovácka Svědík jsou, proto se občas jejich hráčům tyto nešťastné „nehody“ přihodí. Přesto se přiznám, že někdy se mi zdá, že zejména v podání hráčů Slávie je toho rizika více, než je zdrávo (zdá se mi to i tím, že jim moc fandím), ale v principu je to správně. Podobný způsob hry totiž vidíme i v utkáních těch nejlepších evropských týmů a jsem přesvědčen, že i na českých stadionech bude těchto excesů ubývat a „evropského“ fotbalu přibývat. Moje známé trenérské pravidlo, že trenér musí zvolit takový způsob hry, který odpovídá typologii a schopnostem jeho hráčů platí, ale současně respektuji, že pokud chce trenér hráče výkonnostně posouvat, tak určitou míru rizika musí ve svých nárocích připustit. Jinak by hráči stagnovali a to je špatně.
V tomto kole hrála Slávia v Jablonci a výhru 2:1 jí zajistila skvělá efektivita, které pomohl i domácí brankář Hanuš, jak jsem zmínil. Trenér Trpišovský díky několika absencím hráčů z ideální základní sestavy (Masopust, Lingr, Hovorka, Holeš, Provod) využil šířku svého kádru a opět se potvrdilo, že má i v šířce kádru kvalitu. Samozřejmě fotbalovou kvalitu utkání ovlivnil i stav hrací plochy, ale to už je v Jablonci normální jev. Oběma soupeřům šlo o hodně svěřencům trenéra Rady o vyhnutí se baráži a Slávii samozřejmě o metu nejvyšší, proto bylo na hřišti i hodně nervozity z obou stran.
Sparta v konfrontaci se sousedem v tabulce Slováckem výhrou 3:1 potvrdila výbornou formu (5 výher v řadě) a stabilizaci ve složení základní sestavy bez zahraničních fotbalistů, pokud nepočítám slovenského hráče Hancka. Všímám si toho i proto, že jsem dlouhodobě kritizoval výkony hráčů typu Karlsson, Vindheim apod. Naopak tentokrát trenér Vrba postavil do základu i zkušenost v podání Pavelka, Dočkal a Krejčí st. Určitě nejen mě zaujal Adam Hložek. Nejen ligovým startem č.100, ale především skvělým výkonem. Opět potvrdil svoji jasnou typologii ofenzívního hráče z druhé vlny, ne hrotového hráče zády k brance soupeře, k tomu pomohl i příchod Čvančary, ale před tím tento post mohli hrát jiní (Minčev, Juliš, Pulkrab), jenže byli často zranění.
Viktoria Plzeň porazila Baník Ostrava jak jinak 2:1. Premiéra trenéra Baníku Galáska se nepovedla, ale pro mě bude směrodatné v tomto smyslu domácí utkání ve středu s Jabloncem, protože tam se více projeví volba způsobu hry a trenérský rukopis nového trenéra, skvělého fotbalistu, reprezentanta, ovšem to není jediný předpoklad být úspěšným trenérem. I mě překvapil konec mladého trenéra Smetany, jsem přesvědčen, že je to sice mladý, ale perspektivní trenér, ale nepřiměřený tlak v Baníku Ostrava na výsledky ze strany klubu i fanoušků podle mě neodpovídá možnostem týmu, což potvrdí nebo vyvrátí až čas. Baníku chyběli oba střední obránci, což se projevilo u první branky, kdy na dlouhý míč za obranu náhradní stopeři Baníku pozdě reagovali a Mosquera mazácky přehodil bezmocného brankáře Laštůvku. Plzeňští potvrdili po smolném vyrovnávacím vlastním gólu schopnost silného charakteru týmu, což mu pomáhá i v mnoha jiných utkáních, kdy získá tři body výhrou o jednu branku.
Schopnost dokonce otočit výsledek utkání po první obdržené brance prokázaly na vlastním stadionu týmy Českých Budějovic s Bohemians z 0:1 na 2:1 a stejným poměrem i Liberec s Karvinou.
Naopak Sigma Olomouc v utkání s Hradcem Králové v utkání tzv. o šest bodů o 6. příčku v „mistrovské“ skupině prohrála 3:0 a v podobném utkání o „šest“ bodů o vyhnutí se baráži Teplice prohrály 2:0 s Pardubicemi. K tomu jen dodám, že oba vítězné týmy nehrály na svých stadionech.