A vlastně i Fenerbahce Istanbul a LASK Linec a mnoho dalších v Evropě i u nás. Čtvrteční první utkání osmifinále „Konferenční ligy“ pražské Slávie s rakouským LASK Linec potvrdilo můj pohled na aktuální rozdíl mezi Slávií a jejím historicky největším rivalem Spartou, který jsem popsal nedávno v jednom ze svých komentářů. Slávia i včera podala nadstandardní výkon a vyhrála zaslouženě 4:1, i když musela nastoupit se sestavou poznamenanou mnoha absencemi. Pokusím se i na základě včerejšího utkání popsat konkrétní rozdíly ve fungování a úspěšnosti obou klubů a jejich prvoligových týmů. Přitom se budu v některých parametrech opakovat, ale to podle mého názoru není na závadu.
Klíčový rozdíl, je ve stanovení sportovního vedení klubu jakým způsobem, s jakou herní fotbalovou strategií chce klub a jeho „A“ mužstvo hrát. Nepochybuji, že to ví oba kluby a jejich sportovní vedení v osobě sportovního ředitele Tomáše Rosického ve Spartě a při příchodu trenéra Trpišovského do Slávie společně se sportovním ředitelem Janem Nezmarem. Pro dokreslení důležitosti těchto základních strategických kroků uvedu případ Slávie před nástupem současných úspěšných trenérů. Někdo zcela odborně nekompetentní ve Slávii v době trenéra Šilhavého rozhodl a přivedl několik drahých „posil“ sportovně dávno za zenitem (Altintop…) a vůbec mu nevadilo, že trenér Šilhavý s tím absolutně nesouhlasil. Nechci tvrdit, že podobná situace je nyní ve Spartě, to bych Tomáši Rosickému a trenéru Vrbovi křivdil, ovšem časté střídání trenérů ve Spartě svědčí o ne zcela jednoznačně nastavené představě o způsobu hry týmu Sparty ze strany klubu a trenéra. V tom je Slávia dále, tam je jasno o způsobu hry klubu i trenérovi a na to navazuje typologie hráčů na konkrétní posty.
Ale pozor!!! Nemám na mysli jen typologii fotbalovou, tzn. schopnosti a dovednosti v práci s míčem. To v dnešním fotbalu zdaleka nestačí. Hráč, kterého si trenér Trpišovský, potažmo Slávia vybere, musí splňovat i mentální a charakterové požadavky a v neposlední řadě, nazvu to pohybové předpoklady. V této oblasti je nejdůležitější charakter hráče, ochota se posouvat, tzn. pracovitost, ochota podřídit se cílům týmu. To je klíčové, protože pokud tato vlastnost chybí, tak pohybové i fotbalové kvality nedokáže efektivně uplatnit a jsou mu k ničemu. A jaký je v této oblasti výběru hráčské typologie rozdíl mezi Spartou a Slávií? Ve Spartě více preferují ty fotbalové předpoklady, ve Slávii na prvním místě mentalitu a charakter a platí to v současné době a platilo to vždycky. Ve Spartě i v minulosti platilo (a stejně tak v celém českém fotbalovém prostředí) pravidlo, přenesené do fotbalu z armádních fotbalových klubů s názvem Dukla dělení fotbalistů na „mazáky“ a „holuby“. A já mám z vnějšího pohledu na dění v kabině Sparty dojem, že v tomto je Sparta daleko za Slávií s dnešním nesouladu mezi fungováním hráčské kabiny ze strany klubu posouvat v „A“ týmu sportovně vlastní mladé odchovance a filosofií trenéra Vrby spoléhat se více na zkušené hráče, kteří mají vliv na kabinu a pokud nehrají, tak….
Tuto problematiku řeší mnoho trenérů, zažil jsem to i já. Uvedu jednu až komickou konkrétní situaci. V době, kdy jsem jako trenér začínal mě jeden starší hráč sdělil, že bych měl být na mladé hráče tvrdší, že je mám více „dr..t“. Typický příklad tehdejší doby. Já mu na to odpověděl, proč, když k tomu nemám důvod a dal jsem mu hádanku: „Jestli ví, kdo bere v tehdejším Juventusu Turín nejvíce peněz“?. Tradicí totiž v Česku bylo, že starší berou automaticky nejvíce. On nevěděl, tak jsem mu prozradil, že to je mladý hráč ve věku 21 let jménem Del Piero (velký kamarád Pavla Nedvěda). A moje druhá otázka zněla: „Proč bere nejvíce peněz“? On opět nevěděl. Moje odpověď byla: „Protože je nejlepší“. Nevím, zda pochopil, že vyšší věk není v profesionálním a tedy i v našem vrcholovém fotbalu zárukou vyššího platu, ale tím je jen výkonnost a přínos pro celý tým a klub. A tak to funguje už dnes i ve Slávii lépe, než ve Spartě.
I na hřišti je vidět větší týmovost hráčů, včetně zahraničních, proto se sami dokáží tréninkem posouvat a zlepšovat a celý tým je úspěšný.
O rozdílech v progresívním pojetí fotbalu Slávie a vlivu trenéra Trpišovského (maximální pohyb, skvělá kondiční i taktická připravenost, organizace hry v defenzívě, nacvičená součinnost v útočné fázi s aktivní nabídkou spoluhráčů pro hráče s míčem, časté sprintové náběhy za obranu, rychlá změna těžiště hry, ve finální fázi několik hráčů v pokutovém zemí soupeře díky skvělé kondici a ochotě běhat), to všechno jsme viděli i v utkání s LASK Linec. Navíc dobře zvolená taktika a typologie rychlostních typů hráčů při znalosti hry soupeře, který doplatil na hru s vysokým presinkem a při ztrátě míče nestíhali řešit protiútoky Slávie.
Sparta má herní strategii založenou jen na schopnostech a kvalitě jednotlivců, tzn. bez nadrilované součinnosti a tak je tomu vlastně i v kabině. Tým Sparty netvoří tým v tom potřebném smyslu slova a to je ta zásadní a klíčová příčina rozdílu obou klubů a týmů. Na závěr jen zopakuji, že ve Spartě to tak bylo vždycky, jenže ve Slávii se díky trenéru Trpišovskému zastaralé české vnímání fotbalu na hřišti i v klubu změnilo k většímu profesionalismu…