Ne, netěšte se na kontroverzní témata tohoto mého komentáře. Nemám na mysli zákulisní čachry a podobné věci. Fotbal u nás sleduji spoustu let a to, co už bych před časem nepovažoval za možné, tak se bohužel znovu vrací a opakuje.
Již několikrát jsem se ve svých komentářích zmínil o stavu hracích ploch na některých našich prvoligových stadionech v kritickém tónu a především po utkání Slovanu Liberec s pražskou Slávií si troufám tvrdit, že stav hrací plochy mohl ovlivnit výsledek utkání. Nechci tím vůbec snižovat výkon a v daných podmínkách zasloužené vítězství oslabeného domácího týmu 1:0, ale asi každý ví, že tým Slávie je i podle mého názoru nejlépe kombinujícím týmem ve F:L a na takovém terénu tuto svoji přednost nemá šanci uplatnit. Velmi oceňuji i hodnocení utkání trenérem Liberce Kozlem po utkání, kdy přiznal, že stav hrací plochy vyhovoval více jeho týmu. Já jen dodám, že tyto stavy jsem dobře ve své kariéře poznal, dva a půl roku jsem vedl sousední Jablonec a tam byla hrací plocha v tomto období ještě horší a proto vím, že i v Liberci bude nevyhovující téměř celé jaro, protože vegetace ještě není a hlína proto bude převažovat nad trávou. Navíc obě města leží ve vyšší nadmořské výšce a tam je počasí drsnější. Jenže i moje zkušenost je, že obsluha vytápění hrací plochy, které musí mít každý účastník nejvyšší soutěže je doslova alchymie, kdy pustit, jakou intenzitou apod. Ne každý klub to ovládá a možná se to i podceňuje a výsledkem je terén na hrací ploše, na kterém by se nejvyšší fotbalová soutěž v ekonomicky vyspělé zemi nehrála.
Jenže nejen hrací plocha hrála v Liberci pro domácí tým. Paradoxně mu pomohlo vyloučení domácího stopera Štětiny, protože se tak stalo již za stavu 1:0 pro domácí po zazmatkování hráče Slávie Olayinky vlastním gólem, tak se tým Liberce mohl zatáhnout do obranného bloku a s maximální bojovností odolávat snaze Slávie o změnu skóre, což je pro každý český tým daleko větší problém, než se prosadit z dobré defenzívy po rychlých protiútocích, o které se domácí snažili.
Další nešvar na českých stadionech já vidím v ochotě hráčů padat v osobních soubojích na zem v okamžiku, kdy už cítí, že ten osobní souboj prohraje. Po utkání Slávie se Spartou před několika týdny všichni, včetně mě zaslouženě chválili výkon polského rozhodčího Marciniaka, který tyto „modlitby“ nepískal, ale my, konkrétně naši rozhodčí to raději písknou, zřejmě proto, aby měli na hřišti klid. Často k tomu alibisticky používají i VAR, který to posvětí, protože nějaký malý kontakt tam byl…Jenže fotbal je kontaktní sport a kontakt není vždy nedovolená hra a příčina pádu hráče na zem.
Jen připomenu, že vzpomínaný polský rozhodčí nepoužil systém VAR ani jednou. Typickým případem, který kritizuji bylo utkání Viktorie Plzeň s Teplicemi. Vítězná branka na 1:0 padla z pokutového kopu. Já bych byl naštvaný stejně, jako hráči Teplic. VAR totiž rozhodl o pokutovém kopu pro Plzeň díky kontaktu hráčů, to se dalo akceptovat, ale proč až s posvěcením VAR. Jenže vyrovnávací branka Teplic na 1:1 neuznaná také až s pomocí VAR. V době bez systému VAR se tvrdilo, že hraniční situace se mají pustit v zájmu fotbalu. Toto byla hraniční situace, dokonce si nejsem vůbec jistý, že k ofsajdu došlo. V každém případě Teplice hodně favorita potrápily, hrály odvážně a domácí tým vyhrál tradičně o jednu branku po standardním pragmatickém fotbalu a podobně jako v Liberci i v oslabení celý druhý poločas.
Nesmím opomenout kritiku trenéra Teplic Jarošíka na chování realizačního týmu Plzně během utkání a jejich verbální tlak na čtvrtého rozhodčího. I když tentokrát se to netýkalo hlavního trenéra Bílka (zřejmě vědomá taktika), tak já si dobře vzpomínám, já jako trenér Zlína v roce 2004, jak začínající trenér Blšan Bílek doslova vulgárně o poločasové přestávce při odchodu do šaten vynadal rozhodčímu, což bych si já nikdy nedovolil.
Pražská Sparta porazila Pardubice 3:1, jenže o výsledku dlouho nebylo jasno, protože pardubičtí urputně bránili a hráči Sparty neproměňovali několik šancí. Všechno rozhodla první branka, která otevřela prostory díky snaze Pardubic o vyrovnání a toho využívali hráči Sparty k rychlým protiútokům, což oni umí velmi dobře, protože jsou rychlí. I proto padly všechny branky v závěrečné půlhodině utkání. Bylo to utkání, které potvrdilo obecnou tézi, jak je důležitá první branka, která donutí jednoho ze soupeřů k aktivní hře.
Utkání Slovácka s Baníkem Ostrava skončilo paradoxně bez branek. Proč paradoxně? Protože v obou týmech nastoupili nejlepší kanonýři ve F:L. Za domácí Jurečka a za Baník Almáši. Možná proto byly oba týmy koncentrované na bránění těchto hráčů, že branky nepadaly. Přesto podstatně blíže ke vstřelení měli hráči Slovácka, jenže jim selhala efektivita.
Při pohledu na tabulku zjistíme, že z celé spodní skupiny o záchranu získal ze šesti týmů jediný bod tým Bohemians po remíze s Mladou Boleslaví 2:2. Při zjištění, jakým způsobem domácí tým Bohemians obdržel vyrovnávací branku (nedorozumění dvou hráčů ve vlastním pokutovém území s odkopem míče těsně před koncem utkání), tak jsem to opravdu trenéru Klusáčkovi nezáviděl.
Vedoucím týmem této skupiny je Zlín, jenže už s odstupem pěti bodů na klidnější střední skupinou. Pomalu se tedy tato skupina vyjasňuje. Konkrétně v tomto kole Karviná prohrála se Sigmou Olomouc 1:2, Pardubice na Spartě 1:3, Jablonec v Českých Budějovicích 0:2, Teplice v Plzni 0:1 a Zlín v Hradci Králové 1:2.
Velká změna nastala v čele prvoligové tabulky, tam se protlačila po prohře Slávie v Liberci Viktoria Plzeň. Sparta určitě přivítala remízu svých pronásledovatelů Slovácka s Baníkem Ostrava. A my se můžeme těšit na další průběh naší nejvyšší fotbalové soutěže, který bude hodně napínavý a já doufám na lepších terénech a bez zbytečně časté konzultace se systémem VAR, i když nervozita bude sílit, jak jsme pocítili již v tomto 25. kole.