V posledním komentáři k 18. kolu jsem se zmínil o důležitosti utkání v závěru první části soutěže a tomu odpovídající atmosféře. Je logické, že dvojnásob to platí pro poslední kolo, které tuto každoroční zkušenost potvrdilo. Pro trenéry je důležité „vyhnat“ z hlav svých svěřenců před utkáním myšlenky na Vánoce nebo dovolenou s rodinou, na odpočinek fyzický i mentální po náročném období plném důležitých utkání, pro některé i získání časového prostoru pro doléčení drobných nebo i větších zdravotních problémů. Je to v tomto ohledu velmi specifické kolo, což potvrdilo i to poslední o tomto víkendu. Všechna tato specifika mají společného jmenovatele v tom, že si všichni uvědomují, že před dlouhou přestávkou už není možnost bleskového napravení nebo dohnání bodových ztrát nebo celkového negativního dojmu z výkonů a bodového zisku týmu hned za týden. Všichni chtějí prožít dovolenou a následující přípravné období v co nejpříjemnější atmosféře a ne s pocitem, že je v jarní části čeká tzv. „hra o všechno“. Toto každoroční napětí jsem vnímal i tentokrát a vůbec mě to nepřekvapilo.
Asi nejvíce mě a nejen mě i v tomto smyslu zaujalo utkání Baníku Ostrava s vedoucím týmem soutěže Slávií Praha. Moc jsem se na něj těšil, protože vzájemná utkání těchto soupeřů měla vždy napětí, dramatický průběh s nečekaným výsledkem a jinak tomu nebylo ani tentokrát. První poločas těmto předpokladům neodpovídal, protože hráči Slávie měli utkání pod kontrolou, pohodlně dvakrát skórovali a po prvním poločasu vedli zaslouženě 2:0. Jenže druhý poločas byl úplně o něčem jiném a já vidím dvě zásadní příčiny, respektive jednu jsem viděl a druhou tuším. Začnu tou druhou a tím je určité uspokojení hráčů Slávie. A protože platí, co jsem zmínil minule, že do hlav hráčů my trenéři nevidíme ani je nemůžeme vyměnit (ty hlavy), tak to jen tuším. Jenže co bylo evidentní a na první pohled zřejmé, tedy jsem viděl, že trenér Baníku Smetana provedl o přestávce tři střídání (nastoupil Almási, Sor a Juroška) která poměr sil na hřišti rapidně změnila ve prospěch domácího Baníku. Snížení na 1:2 přišlo hned za minutu brankou Almásiho hlavou, za několik minut naprosto zbytečná červená karta Slávisty Oscara a krásná branka Kaloče na 2:2. To všechno vlilo spoustu energie hráčům Baníku a výsledkem byl pokutový kop pro Baník a navíc červená karta pro Kuchtu za ruku, který Almási proměnil a otočil tak skóre na 3:2 pro domácí tým. Jenže i oslabená Slávia o dva hráče z trestného kopu Holešem vyrovnala na 3:3. V nastaveném času zahrával opět Almási druhý pokutový kop, který brankář Mandous vyrazil a soupeři se tak podělili po bodu.
Se situací, kdy jeden hráč (Almási) zahrává dva pokutové kopy mám osobní zkušenost a proto mám i vysvětlení a větší pochopení pro ten druhý nepovedený pokutový kop Almásiho. V hlavě se tenkrát i mně honily myšlenky, jak bude přemýšlet brankář, zda si bude myslet to co já atd. Zkrátka i já jsem tu druhou neproměnil, trefil jsem břevno, i když časový odstup byl tři dny (ligové utkání a poté pohárové Škody Plzeň, kde jsem tenkrát působil se stejným soupeřem Zbrojovkou Brno a proti stejnému brankáři Pepíkovi Hronovi).
Další dva favorité na mistrovský titul pražská Sparta a Viktoria Plzeň hráli na hřištích soupeřů a odvezli si tři body za shodnou výhru 1:0. Obě výhry se čekaly, ale určitě jednodušší to měla Viktoria v Karviné, která je beznadějně poslední, což, jak jsem napsal před krátkým časem, není náhoda. Zcela opačným případem je soupeř Sparty Hradec Králové a utkání to zcela potvrdilo. Mně se způsob hry nováčka nejvyšší soutěže moc líbil, což v tomto případě je jednoznačně výsledek práce zkušeného trenéra Koubka a hráčů, kteří přijali jeho představu o způsobu hry a jeho náročnost. A v čem ji vidím. Tým Hradce Králové hraje velmi dobře organizovaně, má zdravé sebevědomí, jen tak se soupeře nelekne, což je vidět v osobních soubojích. Dokáže díky organizovanosti tlačit na hráče soupeře s míčem atd. Spartu doslova vysvobodil ze ztráty bodů mladý Adam Hložek. Je obdivuhodné, jak se postavil ve svém věku 19 let k tomu, že se týmu nedařilo rozhodnout o výsledku, proto tuto rozhodující roli vzal tzv. „na sebe“ a skvělou individuální akcí rozhodl o zisku důležitých tří bodů pro Spartu. A mě zaujal i jeho rozhovor po utkání, kde přiznal, že nejlépe se cítí pod hrotem, což já ve svých komentářích tvrdím dlouhodobě. Na druhou stranu i z vlastní zkušenosti vím, že často musí hráč hrát i tam, kde to pro něj není ideální, protože to složení kádru nebo i absence jiných hráčů vyžaduje.
Viktoria Plzeň hraje pod trenérem Bílkem tzv. „pragmatický fotbal“, tým vyhrál 15x, z toho 12x o jednu branku. Hráči se postupně z letních zranění „prokousali“ a pouze s jednobodovým odstupem za Slávií jsou na druhé příčce zaslouženě.
Další člen vedoucí čtyřky Slovácko porazilo na svém stadionu Jablonec 2:1. Pokud v některých předchozích utkáních nebyl na ně systém VAR moc vstřícný, tak tentokrát rozhodl dvakrát v jejich prospěch, což naopak těžce nesl trenér soupeře Rada, který dlouhodobě tuto novinku neuznává, i když ji musí respektovat.
Malé derby se hrálo v Olomouci, kam přijel tým Zlína. Určité osobní derby to bylo i pro mě, trénoval jsem oba týmy (na výhru Zlína v Madridu s Atléticem 2:0 v Interpoháru jako trenér se nedá zapomenout). Výsledek 1:1 asi potěšil více hostující tým už proto, že domácí Sigma má těch domácích ztrát poměrně hodně, za posledních 8 utkání vyhrála jen s Pardubicemi a to „venku“ na stadionu Bohemians.
Tentokrát se oba zmínění soupeři střetli spolu, proto na „svém“ stadionu, Pardubice vyhrály 2:1. Pardubice tímto ziskem potvrdily dobrou formu na hřištích soupeřů a získaly tak potřebnou povzbuzující injekci před zimní přestávkou.
O tu se snažily i Teplice, v předchozích dvou utkáních bodovaly naplno, ale tentokrát se jim vítězný hattrick nepodařilo naplnit, protože prohrály na svém stadionu s Mladou Boleslaví 0:1 možná i díky neproměněnému pokutovému kopu.
Na závěr tohoto komentáře přidám několik zajímavých statistik tohoto kola, které bylo výsledkově daleko příznivější pro hostující týmy. Zápasová bilance v tomto směru byla 1 výhra domácí, 3 remízy a 4 výhry pro hosty. Produktivitou to bylo dlouho bídné, tu zachránilo poslední nedělní utkání Baníku se Slávií. I s šesti brankami tohoto dramatu padlo jen 17 branek, což je nejméně ze všech kol. Dosud v prvním kole 18.
Na závěr posledního komentáře v letošním roce přeji našemu fotbalu co nejvíce úspěchů v roce 2022, v kterém kromě pravidelných soutěží budeme svědky týmů Slávie a Sparty v jarní části klubové evropské soutěže Konferenční lize, reprezentace v Lize národů UEFA (Španělsko, Portugalsko a Švýcarsko) a baráži o Mistrovství světa (Švédsko a při postupu vítěz utkání Rusko v. Polsko) a doufejme, že i na samotném Mistrovství světa v Kataru.