Nedalo mi to, abych nezačal komentář k 17. kolu FORTUNA:LIGY a tří dohrávek odložených z podzimu konstatováním, které nenapadlo zdaleka jen mě, ale každého, kdo alespoň výsledkově sleduje českou nejvyšší soutěž. Já jen na začátku musím opět a znovu konstatovat, na základě svých dlouholetých zkušeností a nyní i díky pražské Slávii, že fotbal má setsakramentskou (promiňte mi ten nespisovný termín, ale výstižnější mě nenapadl) logiku.
Začnu ovšem popořádku. V tomto týdnu ve středu se hrála tři odložená podzimní utkání. Baník Ostrava porazil Liberec 1:0, tým Bohemians Praha hrál bez branek s Opavou a Zlín prohrál s pražskou Slávií 2:6, což bylo naprosto jednoznačné od prvního hvizdu rozhodčího. V 15. minutě to bylo 0:3, poločas 0:5. Potom Slávia zvolnila a dohrávala hlavně se snahou nezranit se, přesto došlo k nezaviněnému zranění obránce Slávie Hovorky. Na vstřelených brankách (jedna hezčí než druhá) se podíleli hráči Kuchta 3, Sima, Olayinka a Musa po 1. Potvrdil se tím i můj názor po předchozím utkání v Karviné, když tam byli autory branek první tři jmenovaní, že už Slávia našla hráče, kteří jsou schopni pravidelně zúročovat skvělou hru celého týmu. Byli to právě tito tři kanonýři. Pro milovníky statistik dodám, že touto vysokou výhrou Slávia přispěla k rekordu v počtu vstřelených branek ve 12. kole s bilancí 35 branek.
A nyní už k 17. kolu a dvě poznámky na začátek. Při rozboru specifičnosti lednového zahájení nejvyšší soutěže jsem zmínil, že aktuální specifické podmínky budou pro všechny stejné, měl jsem na mysli nepříznivé klimatické podmínky a hrozbu pandemie koronaviru covid-19. Eliminovat tato nepříznivá specifika měla povinnost hrát na vyhřívaných hracích plochách a dodržovat přísná protiepidemická opatření. Oba tyto úkoly úspěšně zvládnout určitě není jednoduché, ale už nyní negativně ovlivnily program 17. kola. Úleva po středečních dohrávkách ve smyslu, že konečně máme všechna kola kompletní trvala jen chvíli.
Páteční utkání v Mladé Boleslavi se Sigmou Olomouc se nehrálo díky zasněžené hrací ploše, druhé utkání Zlína v Liberci zase pro nákazu covid-19 v kádru Zlína. Je správné, že se za těchto okolností nehrálo, jen si nejsem jist, zda se v obou případech udělalo vše, aby k tomu nedošlo. Ze zkušeností totiž vím, že mít vyhřívané hřiště nestačí, musí se vědět a možná i chtít vyhřívání zapnout a to v ten správný čas před utkáním. Všude jinde v tomto kole, možná v příznivějších povětrnostních podmínkách, byla hřiště výborně připravená. V Ostravě bylo hřiště zelené, i když všude kolem cca metr za lajnou ohraničující hrací plochu byl sníh. Pokud se týká Zlína, tak o přístupu k pandemii v kádru hráčů svědčí zkrácená doba karantény kapitána Poznara, že došlo k dalšímu podcenění opatření se nabízí…
Společným poznatkem většiny utkání tohoto kola byla snaha o celoplošné napadání rozehrávky soupeře, která i díky ne ideálním terénům nebyla dobrým řešením. Je to ovšem moderní trend, i když kromě Slávie s tímto způsobem zahájení útočné fáze má problém téměř každý tým. Stačí srovnání Slávie a Sparty.
S velkým očekáváním jsme se těšili na utkání prvního s druhým, tedy Slávie s Jabloncem. Výsledek 3:0 pro domácí Slávii a její výborný výkon i z hlediska zakládání akcí od vlastního brankáře, kombinací přes střední pásmo včetně pestrých kombinací ve finální fázi hry byla lahůdkou pro oko diváka. Náhodný divák by vůbec nepoznal, že se jedná o utkání prvního týmu tabulky s druhým. Tím vůbec nechci shazovat práci trenéra Jablonce Petra Rady a jeho svěřenců. Naopak Petr Rada tam odvádí skvělou práci. Chci tím vyzvednout skvělou práci celé Slávie, trenéra Trpišovského, jeho realizačního týmu, hráčů i potřebného zázemí ve vedení klubu. A na hřišti hráči vědí, co mají hrát, jak to mají hrát a je z nich cítit týmovost a s tím přichází i kvalita. Souhlasím s názorem, který přiznali i hráči a trenér Jablonce, že Slávia si hraje svoji ligu. Posuďte sami, 29 utkání tým neprohrál, skóre 51:8. Každý hráč, který do Slávie přijde se pracovitostí posouvá a to je hlavní úkol trenéra, kromě výborných výsledků. Jenže ty nepřijdou, pokud se hráči neposouvají. Jen dodám, že na výhře 3:0 se podíleli, hádejte!! Ano správně Sima, Kuchta a vlastní.
Opakem utkání Slávie bylo utkání Sparty s Bohemians, které Sparta prohrála 0:1. To bylo utkání, kde se potvrdilo, že české týmy, kromě Slávie, se neprosadí kombinačním fotbalem s výstavbou hry od brankáře a obrany proti rovnocennému soupeři, dvojnásob to platí proti soupeři, který je při tom aktivně napadá (moderní je říci „presuje“) s vysokým postavením. Musí to být ovšem soupeř výborně trénovaný, rychlostně vybavený a pracovitý. Zkrátka je to způsob hry náročný atleticky, kondičně a týmově. A tyto předpoklady hráči Bohemians pod vedením trenéra Klusáčka a asistenta Brabce splňují. Moc se těším na utkání „Klokanů“ se Slávii ve 29. kole na konci dubna.
Já rozumím tomu, že trenér Kotal chce hrát moderní kombinační fotbal, je trenérem jednoho ze špičkových českých fotbalových týmů, ale hráči na tento způsob hry nemají kvalitu a někteří cizinci (Karlsson, Vindheim) hrají velmi individualisticky. Pohybově jsou velmi dobří, dobře se na ně dívá, ale jejich řešení herních situací je příliš sobecké, tedy neefektivní.
Na Slovácku se utkaly dva týmy, domácí s Českými Budějovicemi, oba mají předpoklady pro fotbal s rychlou přechodovou fází a výbornou organizací hry. Jenže jim chybí efektivita. V utkáních dvou takto vybavených týmů, trenérsky skvěle připravených, ale pro diváka málo efektivních moc branek nepadá. Všechny nebezpečné akce obou týmů byly součástí rychlého protiútoku. Na takový fotbal se podle mého názoru velmi dobře dívá i bez branek, které by rádi viděli diváci.
Viktoria Plzeň vyhrála v Ostravě 0:2 a zaslouženě. Na projevu hráčů Plzně bylo znát větší zaujetí a aktivita, více pohybu, více adresných křížných míčů ze silné strany na slabou, tzn. rychlá změna těžiště hry, než v předchozích utkáních. Důležité pro ně je, včetně trenéra, že to přineslo tři klíčové body. Uvidíme, zda se to stane pravidlem nebo to byla jen jedna vlaštovka a ta, jak víme, jaro nedělá.
Hráči Baníku jsou právě tím týmem, který chce hrát, vlastně to po nich chce trenér Kozel, hráči možná až tak ne, kombinační technický fotbal. Jenže mentalita obyvatel Ostravy a okolí je jiná, je dravá, agresívní a na hřiště to přinesl ještě nedávno idol všech Milan Baroš a někteří starší hráči se ho snaží napodobit. Myslím, že trenér Kozel má trochu v tomto štěstí, že se hraje bez diváků, protože ti dokázali atmosféru ještě vyhrotit a trenér Kozel do těchto parametrů nepasuje. To není z mojí strany trenérova kritika, to je pochvala.
Dalším utkáním soupeřů se stejným cílem, tentokrát záchranou, bylo moravské derby Opavy s Brnem. Před týdnem jsem tým Opavy pochválil za výkon a bezbrankovou remízu na Bohemians a výkon Zbrojovky Brno s Libercem nazval termínem druholigový. A nyní v Opavě Brno vyhrálo 0:2. A jsme zase u úvodní myšlenky tohoto komentáře, která zněla, že týmům s přibližně stejnou výkonností jako jejich soupeř se hraje lépe venku, než doma. Je to jednak psychologická záležitost, venku je menší tlak na hráče a hra po zisku míče na brejky do otevřené obrany jim více vyhovuje. Doma musí hrát do „plných“ a naopak soupeř čeká na ztráty míčů, které trestá rychlým protiútokem.
V tomto kontextu je určitě zajímavá bilance týmu F:L, protože 8 týmů, tedy téměř polovina, získala více bodů na hřišti soupeře než na vlastním stadionu. Platí to pro Brno, Teplice, Zlín, Karvinou, České Budějovice, Slovácko, Ostravu a Spartu. Někteří proto, že umí rychlý protiútok (Karviná, Slovácko, České Budějovice), někteří proto, že nemají kvalitu hrát do zataženého soupeře (všichni zbývající)…
Po několika kolech se opět připomněl výhrou 1:0 a ziskem tří bodů nenápadný nováček Pardubice v utkání s Příbramí. Jen pro doplnění předešlých řádků, jeho bilance doma x venku je 18 : 7, což znamená, že je to tým s fotbalovým herním projevem.