Průběhy a konečné výsledky utkání 11. kola FORTUNA:LIGY potvrdily, že konec utkání je až s posledním hvizdem rozhodčího. Z devíti utkání totiž v pěti z nich tým, který vstřelil první branku nezískal po závěrečném hvizdu rozhodčího tři body za výhru. Jejich soupeři naopak třikrát uhráli remízu (České Budějovice, Opava a Teplice) a dva dokonce výsledek otočili v zisk všech tří bodů za výhru. Podařilo se to Spartě na Slovácku při výhře 2:1 a Jablonci na svém stadionu v utkání s Viktorií Plzeň při výhře 3:2.
U tohoto utkání se ještě zastavím, protože tým trenéra Rady prohrával s favorizovanou Plzní po prvním poločasu dokonce 0:2, ale konečný výsledek zní 3:2 pro Jablonec. Takový obrat se nestává často a v situaci týmu trenéra Guĺy je to dvojnásob nepříjemné. Přitom já jsem viděl na hře týmu Plzně od první minuty jednu podstatnou změnu ve způsobu hry a už jsem si chystal v hlavě, jak budu o ní psát ve svém komentáři k výhře v Jablonci. Tou změnou byla viditelná snaha hráčů Plzně po zisku míče zrychlit hru směrem k brance soupeře s cílem co nejlépe akce zakončovat. Přiznám se, že jsem přivítal i změnu v základní sestavě místo hrotového útočníka Ondráška nastoupil Beauguel, který se také uvedl parádní brankou hlavou po rohovém kopu, přesně takovým způsobem a ze stejného místa v minulém kole vstřelil Viktorii vítěznou branku Papadopulos z Karviné.
Bohužel pro Viktorii druhý poločas byl úplně jiný. Kdo zná trenéra Radu, tak ví, co se asi dělo o poločasové přestávce v kabině Jablonce. Jednak se mu i tentokrát podařilo vybudit své herně ospalé svěřence a tři nejospalejší vystřídat a konečný výsledek už jsem vzpomenul. Nechci upírat velký podíl trenéra Rady na zvratu, ale v naší lize vidím častý obrázek i v jiných utkáních, kdy hráči týmu po vedoucí brance najednou přestanou hrát se stejným zápalem a intenzitou. Příčiny jsou pravděpodobně dvě. Určité podvědomé uspokojení (místo dávky potřebné energie) a hlavně obava ze ztráty těsného vedení, což je známka nedostatku sebevědomí. Silné zahraniční týmy po vedoucí brance mají za cíl soupeře „dorazit“, u nás v lize se bojíme utkání suverénně dohrávat.
Z toho pramení i v úvodu mého komentáře zmíněná bilance pěti utkání bez výhry při vstřelení vedoucí branky. V posledních třech kolech se takto prezentovala např. i Sigma Olomouc při remízách 1:1 (s Pardubicemi, Příbramí) a nyní v Teplicích. Po vedoucí brance hráči Sigmy vždy přenechali iniciativu soupeři a výhru ztratili.
Sestava pražské Sparty na Slovácku mě přiznám se překvapila. Po dobrém výkonu v Evropské lize s AC Milán jsem očekával v základní sestavě více, než jednoho hráče Součka, možná dva až tři, ale ukázalo se, že trenér Kotal kromě zisku zkušeností mladých talentů sestavou s AC Milán už myslel, při vědomí předčasné ztráty možného postupu do vyřazovací fáze Evropské ligy, na utkání na Slovácku, kde nemá Sparta dobrou bilanci. Tentokrát ve vyrovnaném utkání byla efektivnější a odvezla si tři body po výhře 1:2.
Když jsem se zmínil u Viktorie Plzeň o snaze o přímočarost, musím dodat, že s tím koresponduje několik branek v tomto kole po míčích za obranu nebo centrech do pokutového zemí. Takové dvě branky padly i na Slovácku, po dlouhých diagonálních přihrávkách skórovali oba soupeři. Pokud je takový pas „přitažený“, což znamená rychle letící, má překvapený obránce na reakci v bránění minimum času a to se stalo na Slovácku i v jiných utkáních.
Když se jedná o centrech, tak se musím zastavit u pražské Slávie, která při výhře 3:0 s Libercem takto vstřelila dvě branky. Že jednu z těch dvou po centru mladý Sima (druhou dorážkou nohou) už není třeba dodávat. Byl jsem zvědavý, jak budou hráči Slávie vypadat z hlediska únavy po utkání v Leverkusenu, kde vypadali hodně unaveně. I proto se Slávii množí zranění hráči, ale překvapil mě výkon Masopusta, který přihrával na dvě branky a hrál velmi dobře. V Leverkusenu totiž vypadal hodně unavený. Pro mě je to známka toho, že větší podíl než únava, na hře Slávie v Německu, měla kvalita soupeře. Jsem rád, že Slávia nebránila hráčům, které poslala do Liberce na hostování nastoupit v utkání proti svému klubu, i když Beran a Hromada odmítli hrát ze své vůle, tři další (Tijani, Jusúf a Matoušek) hráli. Ta praxe se mi nikdy nelíbila a snad budou Slávii v tomto následovat i další kluby.
Opět dramatický závěr mělo utkání Opavy, tentokrát s Mladou Boleslaví. Podobně jako v derby s Baníkem Ostrava měla Opava v závěru utkání možnost získat tři body díky pokutovému kopu, jenže ho opět domácí neproměnili, tentokrát Tiehi. A to určitě potěšilo nového trenéra Mladé Boleslavi Karla Jarolíma.
V bodové sérii pokračovala Příbram, tentokrát nejtěsnější výhrou 1:0 se Zlínem. Tady vidím správnou strategii, na rozdíl od Opavy, že pokud chce tým kvality Příbrami bodovat v cestě za záchranou, tak nesmí inkasovat dvě a více branek, protože nemá potřebnou kvalitu na vstřelení více branek. A mám takový pocit, že to velmi dobře ví i trenér Horváth.
Remíza 1:1 se zrodila nejen v Teplicích v utkání se Sigmou, ale také v Českých Budějovicích, kam přijela Karviná.
V souboji dvou nováčků F:L byly úspěšnější „domácí“ Pardubice po výhře 2:1 s Brnem, Baník Ostrava porazil Bohemians 1:0, tím završil úspěšnou bilanci domácích týmů 5 3 1 v tomto 11. kole FORTUNA:LIGY.
Už zítra v úterý a potom ve středu pokračuje naše nejvyšší soutěž dalším kolem, do Vánoc se musí sehrát ještě 3 kola, takže se máme na co těšit.