Máme za sebou další čtvrtek s Evropskou ligou a v ní vystoupení našich tří zástupců. Bodově dopadl tento druhý čtvrtek stejně, jako ten první, tedy celkovým součtem tří bodů. Před týdnem se o něj zasloužil Liberec výhrou 1:0 s belgickým Gentem a včera ve druhém kole skupiny pražská Slávia stejným výsledkem s týmem německé Bundesligy Leverkusenem.
V mém hodnotícím komentáři jsem minule pochválil pražskou Spartu za srdnatý výkon v oslabení a Liberec za maximální nasazení a zisk tří bodů, i když s určitou dávkou štěstí. Naopak jsem se „opřel“ do způsobu hry Slávie. Jedno společné měla utkání našich týmů v obou kolech. Soupeři hráli rychlejší fotbal, možná výstižnějším termínem by bylo fotbal dynamičtější ve všech aspektech, tedy zdaleka ne jen v rychlosti pohybu. A jak to v tomto aspektu vypadalo včera? Bohužel rozdíl byl ještě větší.
Na úvod uvedu konkrétní včerejší výsledky v pořadí, jak je budu hodnotit: AC Milán – Sparta Praha 3:0, CZ Bělehrad – Liberec 5:1 a Slávia Praha – Leverkusen 1:0.
Sparta určitě nejela do Milána k utkání s AC jako favorit, ale rozdíl v neprospěch hráčů Sparty byl i pro laika na první pohled zřejmý. Mám na mysli nejen rychlost běžeckou, ale především v práci s míčem, výběru vhodného řešení a jeho realizaci. Nedílnou součástí tohoto problému je hlavně rychlost míče při přihrávce spoluhráči. Hráči českých týmů často po krkolomném, tedy dlouhotrvajícím převzetí míče kombinaci zpomalí ještě pomalou přihrávkou. To všechno mají fotbalisté na špičkové mezinárodní úrovni rychlejší, naprosto automatické, na rozdíl od těch našich. Pokud se to laikovi zdá složité, tak dodám ještě prapříčinu tak zpomalených činností. Tou je totiž nutnost převzetí míče správnou nohou do správného, tedy uvolněného prostoru a proto do pohybu. Takže není to o atletice, o té až za chvíli, ale o detailech v práci s míčem při jeho převzetí (pozor nezaměňovat se zpracováním, to je statické do stoje, převzetí je do pohybu). Pokud tyto detaily hráči neřeší, tak je velmi problematické při změně těžiště hry a hledání mezírek v obranném bloku soupeře nebo po rychlém protiútoku po zisku míče soupeře přehrát.
A tady jsem i u té atletiky. Rychlý protiútok už ze svého názvu musí být provedený v rychlosti. Atletiku potřebuje fotbalista také v postupném útoku, protože jednou z úspěšných variant překonání soupeře bránícího v bloku jsou sprintové náběhy za obranu a dlouhé, přesné, časované a hlavně „přitažené“, tedy rychle letící pasy. Těm pomalým říkáme „buchty“, které letí pomalu, proto umožní soupeři včas zareagovat.
V těchto činnostech, tedy rychlé práci s míčem a sprintech za obranu byl obrovský rozdíl ve prospěch soupeřů v utkání Sparty i Slávie, utkání Liberce jsem neviděl, ale vzhledem k výsledku a sestřihu branek v tomto utkání usuzuji, že to bylo podobné.
Spartě dělaly sprintové náběhy za obranu hráčů Milána velký problém, zejména stoperům Čelůstkovi a především Lischkovi, oba vypadali velmi neobratně. Ale nejen oni. Hráči Sparty vypadali v pohybu vůbec velmi statičtí, pohybem i fotbalovým řešením herních situací velmi pomalí a neohrabaní.
Asi se všichni shodneme, že k výhře Slávii s Leverkusenem pomohla dlouhá přesilovka při velmi přísném vyloučení hráče Leverkusenu. Dále se určitě shodneme na tom, že současná Slávia není stejná, jako v době minulé. Zejména odchody hráčů Součka a Coufala z posledního období týmu uškodily ve výkonnosti. Navíc včera mě překvapila sestava, v které jsem postrádal pro Slávii už zapracované hráče Hovorku, Musu, Tecla, Traorého, Olayinku a Stancia. Naopak jsem nečekal v sestavě Lingra, Malinského a Oscara. Samozřejmě si uvědomuji, že pro to měl trenér Trpišovský důvody možná zdravotní, taktické, slabší sportovní formu či jiné. Tolik změn bylo příčinou změny způsobu hry ve srovnání s dobou celoplošného napadání (vysokého presinku) rozehrávky soupeře v Lize mistrů. Včera hrál tým Slávie více z obranného bloku, dále to bylo vidět na obtížné souhře. Několikrát se stalo, že hráč s míčem jej směřoval do jiného prostoru, než nabíhal spoluhráč. Nakonec tým vyhrál nejtěsnějším rozdílem i při neproměněném pokutovém kopu Stanciuem gólem bojovného a pohyblivého Olayinky, který skóroval hlavou po rohovém kopu Stancia a přivodil si při tom zranění zlomený nos. Do konce utkání zbývalo deset minut, které tým Slávie přežil i přes přesilovku s vypětím všech sil.
Utkání Liberce jsem neviděl, ale z dostupných informací a z výsledku usuzuji, že negativa, která jsem popsal k utkání pražských „S“ platí i pro Severočechy. Branky inkasovali z prostoru uvnitř vlastního pokutového území, kde v té chvíli bylo pět i šest útočících hráčů CZ Bělehrad, což svědčí o tom, že běžecky a rychlostně na tom byl soupeř velmi dobře, což je už dnes, jak jsem vysvětlil v tomto komentáři, samozřejmostí a nezbytným předpokladem k dosažení úspěchu ve fotbalovém utkání na mezinárodní úrovni. U nás hrajeme více staticky, míče do nohy, protože méně běháme, ve hře velmi málo využíváme přihrávku prvním dotekem, čímž se kombinace zrychlí atd. Doufejme, že se to brzy zlepší.