Druhé kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže bylo z mnoha důvodů velmi zajímavé. V tom prvním dominovaly týmy pražských „S“ a jejich soupeři obdrželi debakly a já jsem to přirovnal k dítěti, které má zákaz chytat na rozpálenou plotnu. Po druhém kole musím konstatovat, že Sparta i Slávia pokračují v dominanci nad svými soupeři (tentokrát Olomouc a Příbram), ale jejich soupeři z prvního kola Zbrojovka Brno a České Budějovice se poučili a „na plotnu už se neodvážili šahat“. Co tím mám na mysli?

(Pokračování textu…)

Chtělo se mi zakřičet „konečně“ nám začala nová fotbalová sezóna na všech úrovních fotbalu a samozřejmě i ta prvoligová. Současně chci vyslovit přání, aby se koronavirový rok 2020 negativně nepodepsal na jejím dalším průběhu, včetně našich zástupců v evropských pohárech. První kolo F:L proběhlo v tomto smyslu bez vážnějších problémů kompletní a já a všichni příznivci fotbalu doufáme, že tomu bude i nadále.

Nyní vysvětlím podstatu nadpisu tohoto mého komentáře. Největším poznatkem po devíti utkáních zahajovacího kola F:L bylo podle mého názoru „upozornění“ zejména nových tváří v nejvyšší soutěži, že způsob, kterým chci vzdorovat silnějšímu soupeři musí vycházet z možností, které mám s ohledem na svoji kvalitu i typy fotbalistů. Neplatí to jen pro hráče, ale vždycky i pro trenéry, i když nepochybuji o tom, že trenéři si tento moment dokáží většinou, (ale ne vždy) relevantně vyhodnotit, tak hráči mi někdy připadají opravdu jako malé děti nad horkou plotnou, když je rodiče upozorňují, aby nesahaly na horkou plotnu, protože se spálí, jenže oni se musí přesvědčit o tom, že je to opravdu tak horké tím, že si na ni sáhnou a zdravotní malér je na světě.

To se zřejmě stalo hráčům Zbrojovky Brno při prohře 1:4 se Spartou a zcela přebudovanému týmu Českých Budějovic také na domácím stadionu při prohře 0:6 se Slávií. Navíc obecně platí, a někteří trenéři to nevnímají, že hráči si zdaleka ne všechna trenérova upozornění a poznatky o soupeři v utkání dokáží správně vyhodnotit. Proto já vždy tvrdím, že to by se nám trenérům pracovalo, kdyby hráči dělali na hřišti vše tak, jak si my trenéři představujeme. Hráč se zkrátka musí často nejdříve opravdu „spálit“ a až potom si všechny připomínky dokáže vyhodnotit a v utkání realizovat. A to přesně se stalo týmům Brna a Českých Budějovic, navíc umocněno favorizovanými soupeři a utkáním před vlastními diváky, kteří je „vybláznili“ k „hurá“ fotbalu bez bezpečného zajištění po ztrátách míčů, kterých bylo hodně. Já nepochybuji o tom, že se z těchto utkání poučí a nebudou podruhé na „horkou plotnu“ sahat, což znamená, že se musí vyvarovat ztrát míčů zejména na vlastní polovině hřiště, že musí včas těsně dostupovat hráče soupeře s míčem, že musí reagovat a okamžitě po ztrátě míče přepnout do defenzívy, že si celý tým musí udržet kompaktnost v organizací hry, že musí zvýšit procento efektivity ve vyložených šancích a mnoho dalších aspektů moderního fotbalu. A to noví hráči, zvyklí na fotbal v nižších soutěžích, včetně FNL („Fotbalová národní liga“, druhá nejvyšší soutěž) v případě Brna a Českých Budějovic, ale nejen oni, musí respektovat.

Oba jejich soupeři, špičkové kluby českého fotbalu potvrdily svoje možnosti využít širokého a kvalitního kádru hráčů, trenéři si mohou podle soupeřů a formy hráčů vybírat. Oba týmy Sparty i Slávie mají např. několik kvalitních útočníků a v tomto případě se oba trenéři Kotal i Trpišovský rozhodli pro variantu rychlostních typů Juliše a Tecla na úkor silovějších a nebezpečných v pokutovém území soupeře při nátlakovém fotbalu především na vlastním stadionu Kozáka a Musy. Jejich čas v nabitém termínovém kalendáři určitě přijde a není vyloučeno, že hned v následujícím utkání.

Třetí favorit celé soutěže Viktoria Plzeň zahájila celou soutěž už v pátek utkáním s Opavou. Utkání jsem sledoval z tribuny „Doosan Arény“, protože jsem jel přes Plzeň soukromě a nenechal si ujít možnost navštívit klub, za který jsem v době od 1.10.1977 do 31.12.1979 hrával I.ligu. Proto mě potěšilo sice náhodné, ale o to srdečnější setkání s několika bývalými spoluhráči po mnoha letech, kteří také přišli na zahajovací utkání nejvyšší soutěže.

I přes pro všechny v klubu, včetně hráčů, předzápasové nejasnosti o uskutečnění utkání či jeho odložení Viktoria vyhrála 3:1, ale výkon Opavy mě velmi pozitivně překvapil. Trenér Kováč připravil taktiku s tak populárním vysokým postavením a presinkem při rozehrávce Plzně v rozestavení 3 5 2, což dělalo hráčům Viktorie velké potíže. Proto brankář Plzně Hruška často volil bezpečný výkop na polovinu soupeře na vysokého Chorého. Opavští hrozili rychlými protiútoky po zisku míče a těch bylo několik velmi nebezpečných, z jednoho se těsně před přestávkou ujala vedení 0:1.

V dalším průběhu, bohužel pro Opavu, nahrály některé okolnosti pro domácí. Ještě v nastavení prvního poločasu druhý pokutový kop na 1:1 (oba nařízeny správně) a při mdruhém současně červená karta pro Hrabinu, opět správně. I v oslabení se opavští srdnatě prali o body, ale tři body nakonec zůstaly v Plzni.

Další utkání telegraficky. Druhý nováček Pardubice bojoval v Jablonci o remízu, nakonec prohrál těsně 1:0, Sigma Olomouc s kapitánem Romanem Hubníkem v sestavě (asistoval u jediné branky i penalty pro soupeře, který ji neproměnil), porazil nebezpečný, ale opět nově se skládající Liberec 1:0, tým Bohemians porazil ve svém „ďolíčku“ Mladou Boleslav 4:0, trenér Klusáček utkání hodnotil jako nejlepší za jeho působení, jeho tým tak navázal na úspěšný závěr loňské sezony.

V Moravskoslezském derby v Karviné diváci v utkání s Baníkem Ostrava branku neviděli a jak jsem četl ani vidět nemohli, protože oba týmy si nějaké nadějné příležitosti nevypracovaly. Příbram prohrála doma s Teplicemi 1:3, Zlín prohrál v derby se Slováckem 1:2, i když se ujal vedení brankou Poznara z pokutového kopu, hosté vstřelili vítěznou branku také z pokutového kopu (těch bylo v tomto kole 6), který byl nařízen velmi přísně.

Branek jsme viděli 28, což dělá průměr něco málo přes tři na utkání (musíme se naučit ne dělit osmi, ale devíti utkáními při účasti 18 týmů) a to je solidní číslo. Už dnes se určitě všichni těšíme na další kolo, snad opět kompletní…

Díky událostem v českém fotbalu v průběhu několika posledních dnů, včetně dnešního vydání deníku Sport, jsem se rozhodl napsat tento svůj komentář, protože přesně vystihuje zásadní změnu myšlení směrem k výběru hráčů, kterou jsem já preferoval už před cca 20-ti lety a byl jsem za to terčem ironických poznámek a posměšků a dnes je tato filosofie, kterou se řídím celou svou trenérskou kariéru zásadním kritériem při angažování nového fotbalisty, což zmiňují všichni kluboví činovníci, především trenéři a sportovní ředitelé.

(Pokračování textu…)