Prohra Sigmy v semifinále MOL Cupu i celá sezóna nejsou dílem náhody

V olomouckém fotbalovém klubu Sigma Olomouc jsem pracoval 17 let v období od roku 1976 do 1999 (5 jako hráč a 12 jako trenér od dorostu k „A“ mužstvu, dokonce i jako sekretář klubu). Proto jej mám stále v sobě, i když ne v srdci díky způsobu, jakým jsem tam skončil. Na utkání proto nechodím na stadion, od roku 2006 jsem navštívil jen asi 3 ligová utkání, ale v médiích sleduji pravidelně všechna utkání nejvyšší soutěže, tedy i utkání Sigmy.

Tentokrát se zmíním o semifinálovém utkání MOL Cupu Sigmy s Libercem, které podle mého názoru jen potvrdilo moje poznatky a z toho příčiny neúspěšné sezóny. Několikrát měla o můj názor zájem regionální média, ale z mého pohledu příslušní novináři nepochopili můj pohled na problém správně, proto jsem se rozhodl vložit svůj komentář ještě na svoje webové stránky www.fotbal.palicak.cz. Částečně i proto, že jsem se jako trenér probojoval do finále národního poháru dokonce dvakrát (v roce 2000 s Baníkem Ratíškovice prohra 1:2 s Libercem a v roce 2002 s Jabloncem prohra s Teplicemi 0:1).

Obecně podle mého názoru v současnosti ve fotbalu platí, že trenér by měl zvolit způsob hry (v době, kdy jsem hrál ligu hráli všichni přibližně stejně, jen někdo měl lepší hráče a uměl to lépe, proto byl úspěšnější). Jenže to už dávno odvál čas. Dnes musí trenér týmu vtisknout určitý způsob hry, který bude sedět typologii a kvalitě svěřených hráčů. K tomu vedou dvě cesty: pokud tomu tak není, musí se přizpůsobit trenér (obecně vždy), druhou cestou je, že trenér má vysněný způsob hry a do něj klub koupí hráče, pokud na to má rozpočet. To je případ Slávie.

Co to je ten trenérův způsob hry? Zjednodušeně, protože to je na velký referát, hrát důsledně z obranného bloku a po zisku míče na rychlé protiútoky (tak hrál Liberec v Olomouci), nebo trpělivě držet míč a hledat mezery v defenzívě soupeře. Tím prvním způsobem by chtěl hrát trenér Látal, jeho představa je hrát rychle, agresivně, přímočaře po zisku míče s mnoha sprintovými náběhy, což je i moje představa a jsem přesvědčen, že to je zjednodušeně popsaný moderní fotbal. Jenže v týmu Sigmy je převážná většina hráčů, kteří na tento způsob hry nemají předpoklady, i kdyby chtěli sebevíce. A to logicky nemůže fungovat. Naopak jim to fungovalo v pohárovém utkání se Sevillou pod trenérem Jílkem, protože ve Španělsku se tak hraje. Tým Liberce nehraje jako Sevilla, protože na tento způsob hry nemá hráče. A kdyby Pešek, Malinský a další liberečtí hráči chtěli hrát kombinačně do nohy a postupným útokem, tak zkrachují, protože pro to nemají předpoklady. A tady je „jádro pudla“ neúspěchu Sigmy. K tomu ještě musím dodat další podobný nesoulad v Sigmě mezi požadavky trenéra a typologií hráčů a tím je nevhodná mentalita hráčská a zdá se mi, že i lidská hráčů Sigmy pro způsob hry, který by chtěl trenér Látal hrát. Hráče osobně neznám, ale působí na mě jako pohodáři, bez výrazného hladu a zápalu do hry atd. Trenér Látal byl jako hráč úplně jiný a chce to i po hráčích. Důležitý je i charakter hráčů, ale tady nemám potřebné informace.

A nyní se dostávám k jádru věci, pro mnohé možná překvapivému. Z těchto důvodů si hráči a celý tým s trenérem tzv. „nesedli“, jak se často v těchto případech tento termín používá. Pro ujasnění dodám, že v tomto kontextu si hráčská kabina naopak sedla s trenérem v Liberci, také v Bohemians, dnes už i ve Spartě, v Plzni, ve Slávii. A kdo podle mého názoru v případě Sigmy udělal největší chybu? Kdo pozorně četl tento můj komentář a dokáže si doplnit souvislosti, tak se trefí. Funkcionáři, kteří nedokázali při volbě trenéra správně vyhodnotit typologii hráčů (sportovní i mentální) s typologií trenéra a ono si to logicky „nesedlo“!!! I když nejsem přímo v centru dění uvnitř klubu, tak tuším, že trenér Látal není svojí prudkou povahou někdy pro kabinu ideální, ale to je argument, který nemám ověřený, je to jen moje dedukce.

Na závěr dodám jen jedno přání. Zajímalo by mě, kolik sprintových náběhů udělali v semifinálovém utkání MOL Cupu v Olomouci hráči Liberce a kolik hráči Sigmy. To, co jsem tady dnes popsal dobře věděl i trenér Liberce Hoftych, proto zvolil způsob hry z obranného bloku a na rychlé protiútoky po zisku míče. Změna nastala až po vyloučení Kuchty, jehož exces v případě obou žlutých karet nelze vůbec pochopit, zakopnutý míč a úmyslná ruka během několika minut v tak důležitém utkání pro tým i klub. I to přispívá do hráčova fotbalového životopisu, pro mě by zřejmě takový hráč na hodinu v týmu skončil.

Pro mě bude zajímavé sledovat v příštích dnech jak budou v Sigmě problém a neúspěšnou sezónu řešit. Fanoušci už dali najevo skandováním „Látal ven“ kdo je na vině. Tak to v našem fotbalovém prostředí chodí, jenže já to vidím v širších souvislostech a svých dlouholetých zkušeností trochu jinak.

Komentáře nejsou povoleny.