V 7. kole F:L se dělo opravdu velmi mnoho zajímavých událostí. Začnu vysvětlením „čtyřky“ v nadpisu tohoto komentáře. Z pohledu statistických čísel hned 5 týmů při svých výhrách vstřelilo 4 branky, což je uznáte solidní produktivita. Celková bilance vstřelených branek v tomto kole se dostala na rekordní číslo 32, což je průměr na jedno utkání 4 branky. A 4 branky dokázal vstřelit ruský útočník a nejlepší střelec minulého ročníku naší nejvyšší fotbalové soutěže Komličenko. Rekordní, i když už bez přítomnosti čísla čtyři, byla i průměrná návštěva na jedno utkání cca 6 a půl tisíce fanoušků.
Přes tato zajímavá statistická čísla tentokrát, lépe řečeno opět u mě převažuje skvělý pocit z výkonu loňského mistra Slávie Praha. Výhra Slávie s Bohemians o krále Vršovic ani její výše 4:0 (jak jinak v tomto kole) nepřekvapila, pokud nedodáme, že v tomto utkání porazilo „Klokany“ béčko Slávie. A abych neurazil hráče, kteří v tomto kole nastoupili v sešívaném dresu, tak se opravím, že nešlo o „béčko“, ale hráče širšího kádru Slávie. Neurazil proto, protože i oni předvedli výborný výkon, který v ničem nezaostával za výkony stabilní základní sestavy. I tento fakt potvrzuje kvalitu hráčského materiálu v celé šířce dvaceti hráčů a tří brankářů (tentokrát se do branky postavil 18-ti letý Markovič, brankář č.3, do pole nastoupil z obvyklé sestavy jen obránce Kúdela).
Mě při sledování utkání samozřejmě okamžitě naskočilo v hlavě EURO 2004 v Portugalsku, kde při jistotě postupu ze skupiny nastoupilo podobné „béčko“ české reprezentace proti Německu. Výhra a výkon hráčů Slávie mě velmi zaujal, protože to znamená, že trenér Trpišovský se svým realizačním týmem pracují s celým kádrem hráčů na taktické herní strategii a proto se nemusí obávat kroku, který provedl v utkání s Bohemians. V současném fotbalu totiž musí každý hráč vědět, co a kdy musí na hřišti dělat, kde se má pohybovat a kdy a kam se má posouvat atd. Proto tak trochu s odstupem rozumím trenéru Brücknerovi, který s taktickým nácvikem přišel jako první v republice s velkým předstihem, že naučil svůj tým těmto praktikám, které nikdo neznal a proto na ně neuměl reagovat, že dělil své hráče na „zlaté“ a „prašivé“ (řečeno v nadsázce), protože ty „prašivé“ by to musel všechno pracně znovu učit. Ano, taktické nácviky jsem ještě jako jeho svěřenec v Olomouci prováděl už v roce 1983 i já, naštěstí jsem byl mezi zlatými…
V jednom z minulých komentářů jsem kritizoval malou aktivitu klubů směrem k tvrdému jádru svých fanoušků, ve věci řešit jejich nepřístojnosti, které na stadionech provádí. Proto vítám iniciativu Slávie i jejího prvoligového týmu, když hráči po utkání, které zvládli velmi dobře, vynechali při děkovačce věhlasnou tribunu „sever“ a vedení klubu provedlo několik opatření k tomu, aby se excesy ze strany fanoušků neopakovaly. Snad to nebude jen první vlaštovka… Teď už zbývá „jen“ postoupit přes rumunský tým z Kluže…
Dalším na první pohled pro laika nepochopitelným vyjádřením se prezentoval trenér Mladé Boleslavi a můj další někdejší svěřenec z Jablonce Jožka Weber, když řekl, že Komličenko, autor čtyř branek v síti Českých Budějovic jinak nehrál dobře. Moc mu to z úst nešlo, protože si uvědomoval nelogičnost této věty, ale měl plnou pravdu. Komličenko ztrácel míče, prohrával souboje, byl nekoncentrovaný. Přesto vyřešil čtyři situace naprosto skvěle a zaslouží uznání. Je to podobný případ, jako Kanga, který většinou podává ve Spartě na první pohled velmi dobré výkony, ale trenér Sparty Jílek u něj vidí rezervy. Tentokrát v Liberci svému týmu nepomohl pro zranění, ale Liberečtí hráči podali tradičně parádní výkon podpořený atletičností, soubojovostí (někdy až za hranicí pravidel) a maximální motivací. A opět byl celý tým odměněn výhrou, o kterou se zasloužil především ofenzívní hráč Malinský, autor dvou branek a jedné asistence. Vlnu emocí vyvolal pokutový kop pro domácí. Byla to složitá situace, paradoxně mají pocit oba soupeři, že fauloval ten druhý. I proto bych já souboj neposoudil jako faul ani na jednu stranu. Rozhodčí to viděl jinak i po konzultaci u videa.
Viktoria Plzeň jasně porazila i přehrála Opavu, jak jinak než 4:0. Jenže bohužel přišla o dva důležité hráče Kayambu a Krmenčíka pro zranění. Opavští mohou být za prohru rádi, domácí hráči ještě neproměnili mnoho dalších šancí.
Překvapení se zrodilo ve Zlíně, kde Karviná vyhrála 1:4. Před nedávnem jsem napsal, že Karviná ještě nevyhrála, ale podává lepší výkony, než má bodů. Tentokrát k velmi dobrému výkonu přidali hráči Karviné i efektivitu a dotáhli se tak na skupinu týmů před sebou. Naopak pro trenéra Csaplára a hráče Zlína zřejmě nastane těžké období.
Dalším překvapujícím výsledkem byla jasná výhra Příbrami nad ambiciózním Jabloncem jak jinak 4:0. Příbramští nejen že hráli velmi dobře, ale stříleli nádherné branky a jablonecký trenér Rada se velmi pozastavoval nad výkonem svých svěřenců. Je zajímavé, že i hráči Jablonce i v předchozím utkání hráči Opavy se sami pozastavovali nad svým chabým výkonem. Jenže k tomu lze jen dodat, že kdo jiný by to měl změnit, než oni sami. Uvidíme, jak se jim povede příště, zda se polepší.
V pátečních utkáních se radovaly domácí týmy. Olomoucká Sigma tradičně porazila Teplice, tentokrát 2:0, i když výkonem hráči přinutili diváky pískat. Zřejmě byla na vině velká nervozita, protože po prohře na Bohemians 2:3 při vedení 2:0 v minulém kole byla nutnost zisku tří bodů velmi žádoucí. Nakonec se jim to podařilo, ale na potlesk jejich výkon nebyl. Přesto byl tentokrát na prvním místě zisk tří bodů.
Ostravský Baník tentokrát nebezpečnému týmu Slovácka nedal šanci na pomyšlení k zisku bodů, jako se jim to podařilo na Spartě a v Plzni. Prohra 3:0 přesně odpovídá poměru sil na hřišti.