První kolo nadstavbové části přineslo několik překvapení a několik velmi zajímavých momentů. Já ovšem začnu úvahou o naplnění stadionů, které mě zklamalo. Určitě se shodneme, že nově zavedená nadstavba velmi přispěla k větší dramatičnosti a atraktivitě soutěže a já jsem předpokládal, že se to projeví i na návštěvnosti stadionů. Jenže průměr cca 5 tisíc diváků na utkání tohoto kola nadstavby je praktický stejný, jako je průměrná návštěva v základní části FORTUNA:LIGY a podobná jsou tedy i % zaplnění stadionů.
Při komentování jednotlivých utkání i proto začnu utkáním v Teplicích, ale nejen proto. Na tribuny teplického stadionu si našlo cestu jen něco málo přes 2 tisíce diváků, což je jen 12% kapacity. Pokud si řeknete, že při potupné prohře 0:8 s Mladou Boleslaví udělali dobře ti, co zůstali doma, tak máte pravdu, ale určitě to také signalizuje něco jiného. Mám na mysli, že v Teplicích fotbal dlouhodobě netáhne, hraje se před prázdným stadionem, přitom konkurence jiných „velkých“ sportů na nejvyšší úrovni v tomto městě není, alespoň já to tak z dálky vidím. Nechci za tuto skutečnost schovávat tento opravdu ostudný výsledek, ale možná je to také, kromě „zatuchlé“ kabiny, jak to trefně nazval trenér Hejkal, ukázka stagnace celého fotbalu v Teplicích.
To samozřejmě neomlouvá přístup hráčů Teplic k utkání, protože tak vysoká prohra se soupeřem z prostřední skupiny nadstavby není nic jiného, než ostuda díky lajdáckému přístupu hráčů. Neznám mentalitu a charakter teplické kabiny, ale nedělám si iluze o jejich správném nastavení hlav. Hlavy hráčů zřejmě zafungovaly tak, že udržením se v prostřední skupině na poslední chvíli jsme splnili klíčový úkol vyhnout se té spodní a máme hotovo. O tom, že to je špatný pohled na realitu a na profesionální pohled sportovců, kteří pobírají slušné peníze za svoji práci, se hráči přesvědčili a já lituji trenéra Hejkala, že musel tuto parodii na fotbal sledovat z trenérské lavičky, i když je to současně také jeho vizitka, protože především trenér zodpovídá za nastavení hlav hráčů, tedy jejich přístup ke své práci, kterou je hrát fotbal.
Druhé utkání prostřední skupiny, kde se hraje systémem doma v. venku bylo zajímavé z jiného důvodu. Kromě tradičního derby moravských klubů Zlína a Sigmy Olomouc, to byla ukázka toho, jak se změní přístup a výkon hráčů po výměně neoblíbeného trenéra, v tomto případě trenéra Zlína Pivarníka. To, že je to paradoxně občan Olomouce v tom nehraje roli. O jeho odvolání jsem napsal speciální komentář na svých webových stránkách www.fotbal.palicak.cz, ale nyní jen dodám, že na pracovitosti a týmovém výkonu hráčů Zlína bylo znát, že odchod trenéra hráči přivítali a zejména útočník Poznar nechal na hřišti opravdu všechny svoje síly a nejen on. A že to u Poznara nebyla náhoda mi potvrdil můj důvěryhodný zdroj, který mi sdělil, že jednou z dílčích příčin neshod kabiny a trenéra byla hádka trenéra Pivarníka právě s tímto hráčem. Poznara jsem trénoval v jeho 20-ti letech a považuji ho za inteligentního pracovitého fotbalistu a znám i trenéra Pivarníka a jeho velké sebevědomí, které přechází až k aroganci v jednání s hráči a to je problém…Jen dodám, že tým Zlína si do Olomouce k odvetě poveze výhru na svém stadionu 1:0.
Největší favorit na mistrovský titul pražská Slávie zahájil skupinu o titul v Liberci, kde se mu dlouhodobě nedaří a i toto utkání potvrdilo, že to není náhoda. Liberec se totiž snaží o stejný způsob hry, jako Slávie, což opět paradoxně souvisí s působením trenéra Slávie Trpišovského a sportovního ředitele Slávie Nezmara v Liberci. Od té doby vedení Slovanu preferuje angažování trenéra se stejnou filosofií a hráčů s typologií vhodnou pro tento způsob hry. A na hřišti to bylo vidět. Vysoké napadání rozehrávky Slávie, běžecky velmi vybavení hráči a hlavně to vydržel celý tým až do konce utkání. Bezbrankový konečný výsledek předznamenal, při výhře Plzně, snížení náskoku Slávie na Viktorii Plzeň na dva body, což se v neděli potvrdilo.
Potvrdilo, ovšem s velkým štěstím týmu Plzně. Ne, nechci znehodnocovat schopnost týmu Viktorie otočit nepříznivě se vyvíjející utkání s Jabloncem. Za štěstí pro Viktorii považuji neproměňování několika opravdu vyložených šancí hráči Jablonce při jejich vedení 0:1. Pokud by tak učinili, domácí hráči by už na obrat zcela jistě neměli síly a pískot, který se občas za jejich hru z tribun ozýval by byl zcela jistě silnější. Takto Viktoria Plzeň opravdu snížila odstup na Slávii na dva body, i když po výkonu, který nemohl vůbec nikoho uspokojit. Domácí fotbalisté byli na první pohled pomalejší ve všech modifikacích rychlosti, tedy nejen v pohybu, což také po utkání přiznal i trenér Vrba. Já se nebojím napsat, že klíčem k obratu ve skóre z 0:1 na 2:1 pro domácí byl příchod na hřiště hráče Kayambu v 77. minutě, po jehož akcích z pravé strany padly oba góly domácích. Jsem opravdu zvědavý na další výkony týmu Plzně, protože příští utkání jede do Prahy na Slávii, ale pokud bude hrát jako s Jabloncem, tak bude o mistrovi jasno.
Na utkání pražské Sparty s Baníkem Ostrava jsem byl hodně zvědavý proto, že v Opavě jsem v její hře viděl velkou změnu směrem k rychlosti, přímočarosti a byl jsem zvědavý, zda bude hrát stejně dobře na svém stadionu, kde soupeři hrají více zezadu. A byl jsem mile překvapen. K jasné výhře 3:0 opět přispěla ofenzívní čtyřčlenná „letka“ Drchal, Hašek, Karlsson a Hložek. Na jejich spolupráci je radost pohledět a když to podpoří v několika případech i brankář Heča zneškodněním několika šancí soupeře, tak je z toho pohledný fotbal a výhra 3:0. Vynechat ovšem nemůžu další „sáně“ obránce Costy a opravdu nepochopím benevolenci rozhodčího Královce (podobně jako jeho kolegu v utkání se Slávií) udělením jen žluté karty. Oba tyto skluzy byly tak brutální a bezohledné, že čekat, až někomu ukončí fotbalovou kariéru je špatně.
Ve skupině o sestup Slovácko nenechalo nikoho na pochybách o své co nejrychlejší cestě za záchranou výhrou 5:1 s Příbramí, která se zřejmě nevyhne baráži o sestup. Podobně je na tom i přes několik výher i Karviná, která díky pokutovému kopu v nastavení, který proměnil veterán Zavadil, prohrála v Opavě 1:0. I mně se zdálo, že pokutový kop byl odpískám přísně, protože drobné uchycení za dres ze strany hráče Opavy tam bylo, jenže to nebyla určitě příčina pádu hráče Opavy na zem. Pro karvinského Rundiče to je poučení, že za dres se sice chytají hráči všude, rozhodčí to často tolerují, ale někdy jim to „nahraje“ k dosažení potřebného výsledku.
Pražská Dukla ani tentokrát při remíze 1:1 v malém derby s Bohemians nebodovala naplno, což ovšem zřejmě nevadilo trenérovi Skuhravému, jen dodám, že u trenéra Skuhravého mě to nepřekvapuje, je to jen potvrzení jeho trenérského alibismu. Nepochybuji, že komentář k tomuto výroku mělo i vedení Dukly Praha.