Říká se, že fotbal se hraje pro diváky a kořením fotbalu jsou góly. Včera se na stadionu Slávie v Praze v utkání Slávie s anglickým velkoklubem FC Chelsea hrál fotbal oku lahodící fotbalovému fanouškovi Slávie, ale nejen jemu. A platí to, i když jsme branku v síti soupeře neviděli. Nakonec hodnocení hry Slávie zcela jistě upřímně provedli i hráči i trenér Chelsea Sarri, když řekli, že se silnějším soupeřem se v letošním ročníku Evropské ligy ještě nestřetli.
Já nepochybuji, že to je pravda, protože způsob hry, který trenér Trpišovský po hráčích vyžaduje, celoplošné napadání hráče soupeře s míčem, hru ve vysoké intenzitě a skvělou organizaci hry, nedokáže prezentovat mnoho týmů. Je to velice náročný způsob hry nejen fyzicky pro všechny hráče, ale hlavně každý hráč musí být v daný okamžik ve správném postavení vzhledem k těžišti hry. A to je nejsložitější, protože to vyžaduje spoustu taktických nácvikových tréninků, koncentraci při nich, protože nejsou zábavné, a disciplinované plnění v utkání. A pokud se toto všechno zvládne, objevuje se v utkání to, co včera v podání Slávie. Permanentně dva až tři hráči celoplošně atakují soupeřova hráče s míčem. Tento způsob hry platí na všechny týmy, je jen na trenérovi, v jakém objemu (časovém úseku) ho jsou jeho svěřenci schopni plnit. Slávie se pokusila celých 90 minut, ale ve druhém poločasu už bylo cítit určitou únavu a tím i větší procento hry bez míče. Navíc trenér Chelsea Sarri poslal na hřiště čerstvé ofenzívní fotbalisty v čele s Hazardem. Paradoxně i za této situace si hráči Slávie vypracovali dvě šance. Brankář anglického gigantu byl bohužel na místě.
Rozhodující a jediná branka utkání padla po klasické situaci ztráty míče přibližně na polovině hřiště a rychlém protiútoku a centru do pokutového území. Akce to byla vzorová nejen svojí rychlostí a přímočarostí, ale také tím, že jejím autorem byl hráč Chelsea, který Slávistu Hušbauera ke ztrátě donutil. Navíc to byl levý obránce Alonso, tedy typická ukázka moderního fotbalu. Bohužel další typickou ukázkou byl fakt, že ze strany Slávie se celého průběhu akce, tedy ztráty míče, přepnutí do defenzívy a marné snahy díky své pomalosti zabránit brance zúčastnil zkušený, ale podle mého názoru pomalý hráč ve všech činnostech, nejen rychlosti pohybu, Josef Hušbauer. I tato situace potvrdila, že pro běhavý, silový a kondičně velmi náročný fotbal nemá předpoklady. Něco jiného je česká nejvyšší soutěž, tam své přednosti dokáže uplatnit a nedostatky nejsou tak vidět. Dobře to ví i trenér Trpišovský, proto využívá Hušbauera více ve FORTUNA:LIZE, než v Evropské lize. Nasazení Hušbauera jsem chápal jako gesto pro zkušeného a pro fungování kabiny důležitého hráče v takto prestižním utkání, ale jak se ukázalo byla to chyba. Vycházím i z toho, jak kulantně trenér Trpišovaký hodnotil jeho, s nastavením, dvacetiminutové představení na hřišti. Pokud se zdá, že jsem nyní generál po bitvě, tak připomenu, že již kdysi, při přestupu Hušbauera do Itálie jsem tvrdil v jednom ze svých komentářů, že tam nemá šanci, podobně jako další český fotbalista Rabušic, který se v té době do Itálie přemístil, protože je pomalý běžecky i v dalších činnostech. Naopak jsem přesvědčen, že Josef Hušbauer může být klidně klíčovým hráčem už v nedělním velmi očekávaném derby se Spartou.
Naopak velmi mě potěšil výkon mladého středového hráče Ševčíka, olomouckého odchovance. Jen potvrdil můj dojem z něj, že je to nejen výborný kreativní fotbalista, ale také hráč, který má v krvi černou práci pro tým, hodně běhá a má schopnost odebírat míče v soubojích o něj. A takové hráče vyžaduje moderní fotbal. A takový fotbal chce hrát trenér Trpišovský, proto jsou tito hráči ve Slávii. Ano, důležitým předpokladem jsou ekonomické možnosti klubu, aby takové hráče trenérovi přivedl a Slávie takové možnosti má. Jenže ruku na srdce, kdo z trenérů z naší nejvyšší soutěže by hráče typu Ševčík, Traoré, Kúdela, Zmrhal, Král a především Souček v době, kdy válel za Žižkov, chtěl. Často slyším nebo čtu kritické narážky na tyto typy fotbalistů ze strany některých trenérů a především bývalých ligových hráčů ve smyslu, že to jsou více atleti než fotbalisté. Zapomínají na to, že fotbal se neustále vyvíjí, že je jiný, než v době jejich hráčské kariéry. A já doufám, že případ Slávie, její výkony a výsledky potvrzují, že tento trend je na mezinárodní úrovni nutný.
Nesmím zapomenout na charakter hráčů, který se v našem fotbalovém prostředí v minulosti vnímal zcela opačně, než bylo třeba a než dnes a já říkám konečně. Dovedete si představit fotbalistu Tomáše Řepku a jemu podobné, kterých jsem poznal spoustu, v kabině Slávie pod trenérem Trpišovským? Já tedy ne a tady je základ tvorby týmu a to ve Slávii i díky sportovnímu řediteli Janu Nezmarovi funguje skvěle.