Asi všichni příznivci fotbalu v České republice se těšili a byli zvědaví na utkání naší reprezentace s aktuálně nejvyšší fotbalovou kvalitou na světě týmy Anglie a Brazílie. Tomu samozřejmě rozumím, s nimi nehráváme moc často. Nyní už máme my i naši reprezentanti a trenéři obě utkání za sebou a jsme v období různých názorů, hodnocení a zjištění a já mám pocit, že i když ani v jednom utkání z nich jsme nedominovali (to je v současné době hodně používaný termín), tak kritika na naše hráče je přehnaná.
Nevím jak vy, ale já jsem si nikdy nemyslel, že patříme k absolutní fotbalové špičce, proto nechápu poznámky, že se ukázalo, jak daleko světová špička je. Přitom jsme byli všichni v médiích tak nažhavení na věhlasné soupeře, že to bylo až na škodu. My sami jsme se dělali menšími, než ve skutečnosti jsme. A to všechno muselo na naše hráče působit ve smyslu nemáme šanci, oni jsou přeci nadpozemští fotbalisté. A možná tomu trochu podlehl i trenér Šilhavý, ale to podle mého názoru není rozhodující.
O utkání s Anglií jsem už psal, proto krátce k Brazílii. Obecně nemám moc rád sledovat přípravná utkání a už vůbec dělat z jejich průběhu a výsledku dalekosáhlé závěry. A takové bylo utkání s Brazílií. Všichni hodnotí pozitivně první poločas, ale to přeci byla především zásluha týmu Brazílie. Její hráči totiž k tomu utkání přistoupili velmi laxně a my měli naopak velkou motivaci a velké odhodlání napravit výkon a výsledek utkání v Anglii. Proto jsme v tom času byli nebezpeční a dokonce jsme první poločas vedli 1:0. Dovedu si představit ten proud kritiky trenéra Brazilců o přestávce v kabině a na hřišti to bylo hned znát. Jihoameričané přidali plyn a pro nás to bylo daleko náročnější. Navíc, a to není výmluva, se nám hned v úvodu druhého poločasu zranilo hned několik hráčů (Darida, Čelůstka a dvojice Pavelka se Součkem vzájemnou srážkou), došlo ke střídáním a narušením kompaktnosti týmu. Navíc snad hned v první minutě přišla hrubka obrany a vyrovnání. Brazilci nakonec skóre otočili a společný poměr branek z obou utkání upravili na 1:8.
Přesto jsem přesvědčen, že situace českého fotbalu včetně mužské reprezentace není tak tragická, jak vyznívá z různých médií. Ano, nejsme součástí nejužší špičky, ale hned dalšího sledu ano a já jsem jednoznačně přesvědčen, že hned v dalších utkáních to náš tým prokáže. Vzorem pro všechny hráče i realizační tým by měla být pražská Slávie a její trenér Trpišovský. Naopak vzorem nemohou být špičkové týmy Evropy či světa. Nesmíme se utěšovat prvním poločasem s Brazílií, ale poučit se ze způsobu hry Anglie. Snad už všichni pochopili, že klíčovým parametrem moderního fotbalu je rychlost a kromě Angličanů to prokázali i Brazilci ve druhém poločasu.
Nevyčítal bych trenéru Šilhavému málo odvahy. Odhadnout, jak velké riziko v určení způsobu hry s takovými giganty není jednoduché a to především pro toho, kdo za výkon a výsledek odpovídá. Jak jsem pochopil z rozhovorů s trenérem Šilhavým po utkáních, tak obě utkání považuje za poučná a inspirativní nejen pro hráče, ale i pro sebe. A to je na těch utkáních to nejcennější.
K polemice, jakou zvolit strategii v případě nominace a volby základní sestavy na další akce české reprezentace bych zvedl ruku pro perspektivní hráče, ctižádostivé, odhodlané, hladové a především se zápasovou praxí ze svých klubů a s touto strategií se pokusit vytvořit kostru české reprezentace. Proto bych stavěl v tomto případě více na Královi než Daridovi, přesto, že ho velmi uznávám, ale zápasovou praxi aktuálně nemá, podobně jako Jankto nebo Vydra. U něj se mi nelíbilo nevhodné vyjádření před utkáním s Anglií na způsob, jak soupeřům čelit, kterým dodal soupeři jen více motivace do utkání. Všichni vidíme, že největší bolestí naší sestavy jsou stopeři, nebál bych se šáhnout do české nejvyšší soutěže např. pro Jemelku z Olomouce atd. A už vůbec bych neváhal postavit reprezentaci na hráčích pražské Slávie s českým pasem.
Závěrem jsem přesvědčen, že bylo dobře taková utkání hrát, ale teď je třeba si všechno správně vyhodnotit, podle toho posoudit naše možnosti a přednosti a potom do toho dát hodně pozitivních emocí a týmového ducha. Nebylo by správné kopírovat hru Anglie či Brazílie jenom proto, že jsme s nimi neuspěli. My můžeme zcela jistě uspět také, ale s jiným fotbalem. Na ten jejich sice nemáme předpoklady, ale ve fotbalu existují ještě jiné způsoby, s kterými můžeme uspět. O tom jsem stoprocentně přesvědčený. Jak by jinak mohla Slávie vyřadit z Evropské ligy slavnou Sevillu…