V tomto svém komentáři se budu zabývat příčinami neuvěřitelné bilance Viktorie Plzeň v podzimní části sezóny nejvyšší fotbalové soutěže HET lize. Spartu jsem jen přidal pro srovnání, které si každý může doplnit sám, protože se v převážné většině argumentů jedná o pravý opak Viktorie Plzeň.
Hned v úvodu musím předeslat, že nechci v žádném případě vypadat, jako generál po bitvě, který všechno v této chvíli ví a klidně přiznám, že i přes mnohé osobní zkušenosti a obecné vědomosti o fotbalu jsem takovou dominanci plzeňského týmu nečekal. To však neznamená, že neumím pojmenovat příčiny takových skvělých výsledků a dodám v konfrontaci se Spartou Praha.
V první řadě je třeba si uvědomit, že úspěšnost či neúspěšnost jakéhokoliv týmu se nerodí až s prvním soutěžním utkáním, ale daleko dříve. Daleko před tím totiž probíhá tvorba týmu, výběr trenéra a jeho realizačního týmu. A to je základ pro soutěžní utkání a jejich výsledky. Není to tedy jen o čistě fotbalových parametrech, jako základní rozestavení, standartní situace, proměňování vyložených šancí, herní strategii atd. To je až to druhé, které je výsledkem toho prvního a tím, jak jsem již uvedl je výběr trenéra, realizačního týmu a konkrétních hráčů.
A tady udělalo vedení Plzně doslova terno, když přivedlo na trenérskou lavičku osvědčené jméno Pavel Vrba. Protože byl v klubu velice úspěšný před několika lety, vedení znalo jeho úspěšný způsob práce, jeho trenérskou filosofii. A platilo to i naopak, tedy že trenér Vrba znal prostředí, v kterém bude pracovat, jako úspěšný trenér je oblíbený u fanoušků Viktorie a má ohromný respekt nejen u hráčů, ale i vedení klubu. A to je obrovská devíza, od které se všechno odvíjí.
Samozřejmě z pohledu trenéra je klíčové, že jeho způsob práce znají hráči, vědí, že s tímto způsobem byl tým neskutečně úspěšný, a proto v kabině platí, že co trenér řekne, tak to se bude plnit, což v Plzni bez Vrby vždy neplatilo a není třeba to rozvádět. A samozřejmě neméně důležité je, že trenér Vrba zná detailně i většinu hráčů a to nejen fotbalově, ale i lidsky.
A ještě než se dostaneme na hřiště, tak ještě jedna okolnost, která přispěla k gigantickému nárůstu motivace Viktorie Plzeň a nejen hráčů. Byla to atmosféra v letním přípravném období s nákupem zahraničních hráčů největších konkurentů Viktorie Plzeň v boji o mistrovský titul a přímou účast ve skupinové fázi Ligy mistrů, pražské Sparty a Slávie. Názorně to přiživil na tiskové konferenci před ligou pan Šádek, ředitel klubu, paralelou o bitvě vojenských tanků Sparty a Slávie a vrbovém proutku v ruce Viktorie Plzeň…. Taková vnitřní motivace funguje u hráčů více, než finanční prémie, což znám z vlastní zkušenosti a klub i trenér Vrba takového povoleného dopingu dokázali využít.
Možná se vám zdá, že píši o fotbalové Viktorii Plzeň, ale stále jsem se nedostal k samotnému fotbalu. Jenže to není vůbec náhoda, protože současný fotbal je nejen hodně o individuální kvalitě hráčů, ale také o důsledném plnění si povinností hráčů na hřišti v organizaci hry a o jejich mentalitě a charakteru. A tyto vlastnosti jsou důležitou součástí týmového výkonu a v tom je právě výhoda trenéra a hráčů Viktorie Plzeň. Oni se navzájem dokonale znají, znají se i hráči mezi sebou a ví, jak se který v dané herní situaci zachová, kde jsou jeho přednosti a případné slabiny. A za této
situace se daří daleko lépe vytvářet automatizmy ve hře a určit každému hráči jeho roli v týmu. Hráči to respektují a vytváří tak fungující konkurenční prostředí.
A to se trenéru Vrbovi podařilo, včetně vykrystalizování ideální základní sestavy, která se mění jen díky nahuštěnému zápasovému programu. Přesto, že i plzeňská Viktoria doplnila v létě nebo během jara poměrně početně svůj hráčský kádr (Ivanschitz, Živulič, Čermák, Řezníček, Havel, Hájek, Bakoš, Kolář), tak klíčovými hráči se stali staří známí Kolář (střílí důležité branky), Bakoš a pokud je zdravý tak Pilař. Tým Plzně se vyrovnal i s absencemi důležitých zraněných hráčů jako Hubník, Baránek, Kovařík, Limberský. Trenér Vrba má zdvojené posty a zejména na ofenzívních postech má téměř stejně kvalitní dvojice hráčů (Petržela x Kopic, Zeman x Pilař, Krmenčík x Řezníček, Kolář x Bakoš, dále Limberský x Havel, dvojici středových hráčů Hrošovský a Hořava x Živulič a Čermák).
Herní projev Viktorie Plzeň je velmi sebevědomý, hráči jsou zkušení, a proto neztrácí hlavu ani za nepříznivého stavu, dokáží měnit zápasovou strategii a fáze hry s nátlakovým fotbalem plným represinku s fázemi v bloku na vlastní polovině hřiště, nalákáním soupeře na svoji polovinu hřiště, ziskem míče a rychlým protiútokem. K tomu má ideální hráče, jistou obranu, silné hráče pro souboj o míč uprostřed hřiště, rychlé hráče na krajích s dobrým centrem, tzv. „ostré kraje“ včetně krajních obránců a efektivní hrotové útočníky v čele s reprezentantem Krmenčíkem. Do detailu mají plzeňští propracované standartní situace s častou rozehrávkou do pole a následným centrem do, v té chvíli, rozhozené a nekoncentrované obrany soupeře.
Ano, při takové dlouhé sérii se vyskytne i utkání, při kterém se k týmu přikloní i štěstí, ale jak všichni víme, to přeje jen připraveným a bylo by nespravedlivé za něj schovávat aktuální dominanci Viktorie Plzeň v české nejvyšší fotbalové soutěži HET lize. Nikdy jsem totiž nesouhlasil s tézí někdejšího trenéra Pospíchala, že „fotbal nemá logiku“. Možná tenkrát, ale v současné době logiku má, což jsem se snažil ve svém komentáři dokázat a jejím výsledkem je série Viktorie Plzeň. A zdaleka se nejedná jen o hru na hřišti.