Předposlední podzimní kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže (16.kolo je předehrávkou jarního programu soutěže) potvrdilo dominanci týmů z první pětice prvoligové tabulky. Všechny získaly tři body za výhru (Plzeň, Olomouc, Slávie, Liberec, Sparta), přidala se k nim pražská Bohemka na 6. místě a ze sestupového pásma i Brno a Karviná. Pro ně to jsou opravdu zlaté body ve hře o záchranu. Pokud čtete tyto řádky pozorně, tak zjistíte, že ve 14. kole HET ligy se v žádném utkání soupeři nepodělili o jeden bod za remízu.
Z osmi týmů, které bodovaly naplno to bylo hned 5 krát těsnou jednobrankovou výhrou, olomoucká Sigma vyhrála o dvě branky a opravdovou kanonádu nám předvedly týmy Viktorie Plzeň a pražské Slávie. A tady se chci na chvíli zastavit.
Jejich soupeři jim totiž ke kanonádě dopomohli díky své herní strategii. Pražská Dukla je známá svoji herní strategií založenou na kombinačním fotbalu plném krátkých přihrávek po zemi a konstruktivním zakládáním útočných akcí přes střední obránce. Konkrétně používají rozehrávku s širokým postavením středních obránců a vysokým postavením obránců krajních po vzoru nejvyspělejších evropských týmů. Do finální fáze útočné fáze se zapojuje i 7 hráčů. A tento způsob hry velmi vyhovoval jejich soupeři Slávii, která po úvodním náporu a vedoucí brance nechala hráče Dukly tímto způsobem hrát, počkala si na jejich nevynucené ztráty nebo je ke ztrátám míčů v bloku donutila a trestala z rychlých protiútoků, na které nestačili hráči Dukly včas reagovat a sice zkušení, ale již pomalejší střední obránci Holek a Jiránek řešit. V tomto smyslu mě napadá jedna paralela. Před několika lety byl Liberec spěšný v Evropské lize pod trenérem Šilhavým, Liberec hrál důsledně z bloku a defenzívu řídil zkušený, ale také logicky už pomalejší obránce Radek Kováč. Potom přestoupil do Sparty, která hrála hodně ofenzívně a střední obránci, včetně Kováče, museli často zachytávat rychlé brejky soupeřů a Radek to nestíhal a pomalu se ze sestavy vytratil. Mám takový dojem, že to je i případ Holka a Jiránka při způsobu hry Dukly. Za vše hovoří výsledek 5:0 pro Slávii a počet obdržených branek Dukly v letošním ročníku HET ligy.
I v tomto případě pražské Dukly jako i ve fotbalu obecně totiž platí, že trenér musí na základě svých zkušeností odhadnout možnosti svého týmu v konfrontaci se soupeřem a zvolit odpovídající vyváženost způsobu hry a poměru mezi útočnou a obrannou fází hry. A v tomto případě Dukly byl podle mého názoru ten způsob hry hodně otevřený a riskantní. Jedna ze zásad v tomto případě zní, že hra musí být bezpečná. Tento můj předpoklad podporuje bilance pražské Dukly na stadionech výkonnostně kvalitnějších soupeřů HET ligy. Porážky Dukly v Plzni 4:0, v Olomouci a Liberci 3:0 a nyní na Slávii 5:0. Jen se Spartou hrála Dukla bez branek, ale to bylo na vlastním stadionu. Já jsem přesvědčen, že bilance je pro Duklu zcela nepříznivá proto, že její hra proti silnějším soupeřům je poměrně riskantní. V evropských pohárech, kam by se určitě chtěla probojovat, by ji musela přehodnotit zcela určitě.
Tyto řádky platí také pro utkání Viktorie Plzeň v Uherském Hradišti se Slováckem. V podobné roli jako Dukla se tam prezentoval domácí tým a Plzeň toho maximálně využívala a vyhrála 4:1 a další šance nevyužila. A nic na tom nemění fakt, že 3 branky vstřelila ze standardních situací. Ty totiž vznikaly opět díky způsobu hry Slovácka a ztrát míčů v přechodové fázi nebo na soupeřově polovině. A to je to, co Plzni vyhovuje a proto nemá problém v určitých pasážích také vyčkávat na vlastní polovině, nalákat naivního soupeře k sobě a po zisku míče udeřit a střídat tyto pasáže s aktivním napadáním naivní rozehrávky soupeře, v tomto případě Slovácka. A to má zkušený trenér Vrba velmi dobře vyvážené. Předpokládám, že ho nikdo nepodezřívá z toho, že jen vyčkává a čeká na chybu soupeře. Míru aktivity volí podle síly soupeře. Vzpomeňte si, jak hrála pod jeho vedením reprezentace doma při výhře s Nizozemskem a prohře na EURO se Španělskem. V obou případech, vzhledem ke kvalitě soupeřů hrál tým z hlubokého bloku a na rychlý protiútok. Tedy zcela jinak, než v naší lize a také než na Slovácku. A to proto, že kvalita soupeřů byla zcela jiná. A to v tomto kole neodhadli trenéři Dukly a Slovácka, a proto jejich týmy vysoko prohrály.
V utkání na Slovácku mně vadily chyby rozhodčího Fraňka v několika přehledných situacích neposkytnutím jasné výhody. Zbytečně hru přerušoval a tím kouskoval. Až jednou výhodu Plzni konečně poskytl a byl z toho pokutový kop a kuriózní branka na 0:2. Kuriózní byla proto, že ji docílil obránce Řezník hlavou vleže na trávníku poté, co brankář Heča střelu Koláře vyrazil stejně, jako dorážku Hrošovského!!!
Už v pátek nastoupila pražská Sparta na svém stadionu proti Jihlavě a čekala se podobná kanonáda jako na Slávii a v Uherském Hradišti. Jenže se nekonala a body zůstaly Spartě po nejtěsnější výhře 1:0, když v závěru se o výhru hodně bála. I mě překvapila kapitánská páska na ruce Václava Kadlece. Někde jsem četl, že to je šestý kapitán Sparty v letošním ročníku HET ligy. I toto číslo svědčí o tom, jak krkolomně se rodí základní sestava Sparty. Po letních nákupech odhaluje jejich „efektivitu“ základní sestava, v které se tentokrát objevil jen Mavuba (Slováky nepočítám). Jenže zajímavější v tomto smyslu je lavička náhradníků: Janko, Kaya, Biabiany, Mandjeck, Albiach, ani na lavičce nebyli Pulišič a Ben Chaim!!!
Svoji velmi dobrou a stabilní výkonnost potvrdila opět Sigma Olomouc výhrou 2:0 s účastníkem Evropské ligy a na Andrově stadionu „domácím“ týmem v této soutěži Zlínem. Stále se drží na druhé příčce tabulky, což je stále důkazem, jak důležitá je při tvorbě týmu součinnost, znalost hráčů mezi sebou včetně trenéra, soudržnost, vypracované automatizmy a tím i dobrá atmosféra v týmu.
Dalším týmem z první pětice je Liberec, který porazil ostravský Baník 2:1 a potvrdil skvělou práci trenéra Trpišovského i v situaci, kdy všichni vědí, že klíčový muž klubu sportovní ředitel Honza Nezmar klub opouští a od 5. prosince se bude hlásit na Slávii. Baník naopak prohrou spadl na dno tabulky a prodloužil svoji sérii bez výhry na 13 utkání. Poprvé totiž vyhrál hned v prvním kole v Brně.
Výhra Bohemians v Mladé Boleslavi 2:1 už mě ani tolik nepřekvapuje. V jednom z předchozích komentářů jsem další skvělou práci, tentokrát trenéra Martina Haška ocenil a zisk tří bodů a posun na 6. příčku to jen potvrdil.
Poslední dvě utkání tohoto kola měla nádech doslova existenčního boje. Obě utkání vyhrály domácí týmy, které body moc potřebovaly. Brno 1:0 s Teplicemi a Karviná 2:1 s Jabloncem. V Brně měl velmi šťastnou ruku trenér Pivarník, když poslal na hřiště útočníka Michala Škodu a on za půl minuty krásnou nechytatelnou střelou rozhodl, že důležité body zůstanou v Brně.
V Karviné domácí s Jabloncem také vyhráli, ale na rozdíl od Brna museli otáčet výsledek na konečných 2:1 po obdržené brance z kopačky kanonýra Jablonce Tecla hned v začátku utkání. Brno i Karviná se tak lehce vzdálily sestupovým příčkám. Otázkou je, na jak dlouho.