Určitě se shodneme, že největším tahákem tohoto kola bylo utkání mezi Slávií a Spartou nazývané také jako derby pražských „S“. Bylo to už 288. derby a já si vzpomínám živě na derby číslo 170 (nevím, proč mi právě toto číslo derby tak utkvělo v paměti), na které jsem se díval se svým tátou, zarytým Slávistou v době, kdy v dresu Slávie hráli pánové Hildebrant, Knesl, Kadraba, Lála a další.
Tentokrát hráli v obou týmech kromě českých hráčů i mnozí zahraniční a musím konstatovat, že jejich počet byl na české poměry nadstandartní, ale zřejmě si budeme muset na tyto okolnosti u nás v Česku zvykat. Slávie Praha v tomto derby vyhrála 2:0 a je třeba říci, že naprosto zaslouženě. Byla v tomto utkání daleko kompaktnější, agresivnější, srdnatější, týmovější, zkrátka úplně ve všem lepší. Mnozí si kladou otázku, jak je to možné, když Sparta investovala do mnoha zahraničních hráčů a italského trenéra spoustu milionů. A právě i toto utkání, podle mého názoru ukázalo, že doslova vyhozených milionů oknem.
Mužstvo Sparty na mě působilo odevzdaným dojmem, jsem přesvědčen, že věci v kabině mužstva a v její blízkosti nefungují, jak mají. V základní sestavě nastoupili hráči Frýdek a Václav Kadlec, kteří byli ještě před týdnem mimo hru, pokud se týká „A“ mužstva. Kanonýr Lafata byl jenom na lavičce, stejně, jako ještě před několika týdny nejlepší pravý obránce Karavajev. Veletočům v základních sestavách, které trenér Stramacciony provádí, opravdu nerozumím. Napadá mě, zda u Lafaty to není dopad jeho poděkování tvrdému jádru Sparty po utkání s Karvinou (i to o něčem svědčí). Za zmínku stojí obě obdržené branky Sparty. Ta první po standartní situaci, kdy neuvěřitelně zaspal hráč Sparty Zahustel, který, jak přiznal po utkání do kamery, měl hlídat osobně nejlepšího hlavičkáře Slávie Michala Škodu. Jenže nezachytil jeho pohyb, do hlavičkového souboje tak přišel pozdě a navíc se míč dostal do sítě od hlavy útočníka Slávie přes dotek hlavy právě Zahustela. Tedy vlastního bránícího hráče. Druhou branku vstřelil v závěru utkání dlouholetý hráč Sparty Hušbauer.
Nejvíce mě ovšem z trenérského hlediska zaujal výkon Tomáše Rosického, respektive jeho vyřazení ze hry, což se ve srovnání s jeho přínosem pro tým v utkání s Karvinou nedá srovnat. Kdo má přehled o současném fotbalu, tak příčinu najde. Dnes totiž mají fotbalisté na hřišti v utkání velmi málo prostoru a proto i času na řešení herních situací. A i tak skvělý fotbalista, jako je Tomáš Rosický pokud ten čas nemá, tak je méně na hřišti vidět a nemá moc šancí uplatnit svoje geniální myšlenky a přihrávky. A tomu se říká organizace hry a Slávie měla organizaci na hřišti velmi dobrou, navíc Tomášovi Rosickému věnovala více pozornosti. Ne osobní bránění, to by jim ten bránící hráč chyběl jinde, ale zvýšenou pozornost.
Co ta organizace ve skutečně znamená? Hráči se zkrátka pohybují tam, kde je to v dané chvíli nejvíce potřeba, tedy podle těžiště hry a v tom byla Slávie výborná, na rozdíl od hráčů Karviné na Spartě před týdnem, kdy dávali Spartě i Tomášovi Rosickému dostatek času a prostoru k řešení herních situací bez hrozby ztráty míče.
Jen doplním poznámku, že po utkání se Sigmou Olomouc v tomto kole (Sigma vyhrála v Karviné 3:5) hráči Sigmy konstatovali, že měli tentokrát hodně prostoru, tedy i času pro řešení herních situací, což by mělo být pro mužstvo Karviné důvodem k zamyšlení. V obou utkáních (na Spartě a se Sigmou) soupeř těžil z nekvalitní organizace hry Karviné. A to je v současném fotbalu důležitá podmínka k úspěšnosti. Slávie ji má, a proto už 33 utkání v lize neprohrála.
Zkušenému trenérovi Slávie Šilhavému také parádně vyšla rotace hráčů v základní sestavě a rozdělení zápasové zátěže v utkáních Evropské ligy s Maccabi Tel Aviv a v ligovém derby se Spartou. Obě utkání Slávie vyhrála a o to šlo.
Zmínil jsem se o utkání Karviné se Sigmou Olomouc, tak musím dodat, že hostující nováček Sigma Olomouc vyhrála 3:5 a to zcela zaslouženě. Na tomto mladém týmu je velmi dobře vidět, jak funguje sehrané fotbalové mužstvo, které hraje dlouho spolu, proto tam funguje součinnost jednotlivých hráčů a celého týmu, který již několik sezón vede stejný trenér Jílek, dá se říci trenérský žák trenéra Hřebíka. Jeho náročný rukopis je na práci trenéra Jílka znát. Sigma je zcela zaslouženě na třetí příčce prvoligové tabulky.
Na první příčce si i po tomto 7. kole upevnila pozici Viktoria Plzeň těsnou výhrou 2.1 se Zlínem na vlastním stadionu, i když hosté v závěru byli blízko vyrovnání. Pokračuje tak současně nejen neporazitelnost, ale dosud plzeňští neztratili ani jeden bod a udržují si tak odstup od druhé Slávie šesti bodů, od Sparty aktuálně bodů deset!!
Mě, jako Moraváka netěší pohled na prvoligovou tabulku. Posledních 5 příček obsadily týmy z Moravy, navíc všech pět svá utkání prohrálo, k tomu ještě již zmíněná šestá prohra Zlína v Plzni. Týmy Slovácka, Brna a Karviné prohrály dokonce na domácím stadionu.
Na Slovácku došlo k dohodnuté změně na postu hlavního trenéra. Po trenéru Levém, který se posunul na post sportovního ředitele, převzal zodpovědnost za „A“ mužstvo Michal Kordula. Mladý, začínající trenér, kterého jsem trénoval v Ratíškovicích a v Jablonci, kam jsem si ho pro jeho zanícení pro fotbal a pracovitost vzal s sebou do prvoligového klubu. Věřím, že svoje charakterové vlastnosti a odborné znalosti uplatní i v trenérském řemesle, i když začátek mu nevyšel díky prohře s Mladou Boleslaví 0:1. Budu mu upřímně držet palce v dalších utkáních na trenérské lavičce, na které to není vůbec jednoduché, což už stačil zjistit.
Do Jablonce si přijela pro debakl 5:0 Jihlava. Dvěma brankami se na něm podílel i odchovanec jihlavského klubu Stanislav Tecl.
Dukla Praha porazila Baník Ostrava 2:0 a ostravský klub po celkem vydařeném začátku soutěže v posledních utkání body nejen ztrácí, ale navíc docela dost branek inkasují a to by měl být hlavní úkol pro trenéra Baníku Radima Kučeru, bývalého středního obránce či defenzívního záložníka. Jedno trenérské krédo, které jsem kdysi slyšel jako hráč od legendárního trenéra Brücknera totiž zní: „Pokud mužstvo dostává hodně branek, tak má špatného trenéra, pokud mužstvo branky nestřílí, tak má špatné hráče“. Jako hráč jsem si moc neuvědomoval, jaká pravda v této větě je. Dnes už jako trenér vím, že je to ryzí pravda.
Brno po výhře se Spartou tentokrát na svém stadionu prohrálo s Libercem 1:2 a podle médií zaslouženě. Pokud jde o mě, tak to překvapení není. Práci trenéra Trpišovského ve skromném Liberci totiž velmi uznávám. Naopak i po odvolání trenéra Habance se potvrzuje, že jeho letní sliby o vytvoření týmu moderního střihu se nenaplnily.
V Teplicích v utkání s Bohemians 1905 branka nepadla, což v utkáních Bohemians moc nepřekvapuje. Nemyslím to však vůbec jako kritiku trenéra Haška. Naopak. Má k dispozici mladé mužstvo bojovných hráčů a musí hrát proto způsobem, který oni dokáží zvládnout. Tzn. disciplinovaně, organizovaně a s maximálním nasazením. Tomu přesně odpovídá celkové skóre po sedmi kolech 4:4. Něco o tom vím, protože jsem pracoval v nejvyšší soutěži jen v klubech, které na tom byly podobně, jako současné Bohemians. A platí tady zcela přesně v předchozích řádcích uvedené trenérské krédo. Navíc trenér Hašek je podobně, jako trenér Jílek v Sigmě žákem trenéra Hřebíka a to je záruka kvality.