Včera se losovaly skupiny Evropské ligy, které budou hrát hned tři zástupci českého fotbalu Zlín, Slávia a Plzeň. Mimochodem los dopadl přesně opačně, než si zcela jistě všichni přáli, tedy poměrně neatraktivní soupeři, logisticky i fotbalovou kvalitou nároční. Přesto je tu jedno pozitivum, že by mohl některý z našich klubů nebo třeba všichni postoupit do vyřazovací fáze a vylepšit tak svůj klubový i český koeficient.
Ale zpět ke snaze Slávie a Plzně hrát skupinu Ligy mistrů. Přání i snaha určitě existovala, ale fotbalová realita oběma klubům nastavila kruté zrcadlo. Ligovému mistrovi i vicemistrovi tak zůstala skupina Evropské ligy v soubojích s kyperskými soupeři, které mnozí experti i fanoušci evidentně podcenili. Zejména ti dříve narození totiž pamatují dobu, kdy kyperské týmy jezdily i k nám do Československa získávat zkušenosti, někteří čeští trenéři získávali bez problémů angažmá na Kypru a učili je tam, jak se má trénovat. Jenže ta doba je dávno pryč a kyperské kluby jsou již mnoho let natolik bohaté, a proto i fotbalově kvalitní, protože si dovolí koupit kvalitní fotbalisty ze Španělska, Portugalska, Brazílie, Argentiny a dalších vyspělých fotbalových zemí. A v evropských pohárech to dlouhodobě potvrzují.
V komentáři redaktora deníku Sport jsem si přečetl povzdech: „Přeci na Kypru nedělají fotbal lépe, než my v Česku“! A já tvrdím, že nedělají, ale opravdu si kyperské kluby mohou dovolit koupit kvalitnější hráče, než naše kluby. Proto jsou výsledky jejich klubů daleko příznivější, než výsledky reprezentace Kypru. Proto také nenajdete moc kyperských fotbalistů v jiných klubech v Evropě. Klubovou kvalitu nejvíce potvrzují dlouhodobé výsledky APOELU Nicósie, soupeře pražské Slávie v play off Ligy mistrů, ale i ostatních klubů v pohárové Evropě.
Začnu tedy Slávií. Komentář k utkání na Kypru jsem už napsal před týdnem a kritizoval jsem tam způsob hry Slávie na spoustu kombinací nakrátko zprava doleva a zpět bez snahy využít schopnosti a důraz hrotového útočníka Škody. V odvetném utkání v Praze jsem v tomto směru viděl podstatnou změnu v herní strategii Slávie, konkrétně snahu o časté centry do pokutového území soupeře. Odhaduji, že minimálně 50 centrů hráči Slávie , předpokládám jako poučení z prvního utkání a na pokyn trenéra Šilhavého, do pokutového území poslali. Jenže ke vší smůle ten, který z nich měl těžit, tedy Michal Škoda, v utkání nemohl nastoupit. Nemohu při této příležitosti nevzpomenout „přínos“ tří zkušených zahraničních posil. Ty uvozovky jsem nedal ke slovu „přínos“ náhodou, protože já ten pozitivní přínos opravdu nevidím, ale to je na samostatný komentář.
Slávia nedohnala ztrátu z utkání na Kypru také proto, že hráči APOELU prokázali opravdu vysokou kvalitu a zkušenost, bohužel také skvělé herecké umění. V tomto smyslu to byla opravdová ostuda a divím se rozhodčímu, že důrazně tyto až trapné herecké kreace více netrestal.
Druhý náš zástupce Viktoria Plzeň s velkým štěstím uhrála na Kypru s AEK Larnaka remízu 0:0, která jim zaručila, po výhře 3:1 v Plzni, skupinu Evropské ligy. Jenže to, co hráči Viktorie tentokrát předvedli byla opravdu neskutečná „holomajzna“. Podmínky na Kypru z hlediska velkého vedra byly určitě složité, ale ty byly pro oba týmy stejné. Možná obstojí argument, že domácí hráči jsou na ně více zvyklí, ale to by byl alibismus. Kyperští hráči, respektive hráči kyperského týmu byli rychlejší, šikovnější v řešení herních situací, silnější v osobních soubojích, odhodlanější, zarputilejší atd. Zkrátka jedinou disciplínou, v které měli hráči Plzně navrch bylo velké štěstí a skvělé zákroky brankáře Hrušky. Domácí fotbalisté obcházeli v situacích jeden na jednoho hráče Plzně kdykoliv se jim zachtělo. Jakým způsobem plzeňští fotbalisté po zisku míče na vlastní polovině o něj znovu přišli bylo až komické. Při vedení z prvního utkání 3:1 ani nepřekvapí, že mužstvo hraje z obrany a na rychlé protiútoky, ovšem hráči Plzně naprosto na protiútoky rezignovali, stačilo jim jen udržet míč přihrávkami mezi sebou a sledovat ubíhající čas do konce utkání. Po nástupu na hřiště ve druhém poločasu jsem sledoval hráče Petrželu. Pokud měl být v té době někdo unavený, tak to měli být hráči Čermák, Kolář a další, kteří nastoupili od začátku utkání a měli za sebou cca hodinu hry, ale ne Petržela. Jenže on po ztrátě míče několikrát zcela vypustil návrat do obranného postavení, přitom v té chvíli v jeho případě o únavě nemohlo být řeči. Možná si spočítal, že jednu branku může jeho tým obdržet a stejně postoupí…
V souvislosti s rozdílnou mírou fyzických sil obou soupeřů v neprospěch českého týmu mě napadla jedna věc. Už před týdnem jsem si všiml, že v prvním kole kyperské ligy, které se konalo o víkendu před utkáním s Plzní, měly všechny tři kyperské týmy hrající play off Evropské ligy svá utkání odložená. A to by mohlo vysvětlovat rozdílnou úroveň fyzických sil obou soupeřů. Já vím, už slyším křiklouny z řad především bývalých fotbalistů něco o tom, že na začátku sezóny to nemůže být problém, že hráči raději hrají, než trénují atd. Jenže to jsou jen kecy (výstižnější termín neznám). Fyziologie těla říká něco jiného, že pokud se střetnou dvě fotbalová mužstva a hráči jednoho z nich mají v nohách zápasovou zátěž a druhý ji nemá, je ten druhý ve výhodě. Jen doplním, že ze základní sestavy Plzně v Jihlavě nastoupilo v základní sestavě na Kypru 7 hráčů v poli. Ne, nehledám výmluvy pro mužstvo Plzně. Hledám příčinu toho, že hráči českého týmu vypadali tak moc špatně, ve srovnání se svým soupeřem, i když klíčového cíle, tj. Skupinu Evropské ligy, na rozdíl od soupeře, dosáhli. Určitě je hledá i trenér Pavel Vrba. Možná budou někde i z dlouhodobého hlediska v životosprávě, přístupu k fotbalu, tedy mentalitě a charakteru hráčů….