Ano, ligový ročník 2016-2017 je minulostí a závěrečné kolo vyluštilo poslední neznámé tajenky. Mistrem se stala Slávie Praha a účastníkem předkola Evropské ligy se po udržení 4. místa tabulky stala Mladá Boleslav. A podařilo se jí to paradoxně i v situaci, kdy v Liberci prohrála jasně 0:4. A to proto, že jejich nejbližší konkurent Teplice nedokázaly na svém stadionu porazit pražskou Duklu a v závěru utkání obdržely dokonce jedinou branku utkání, když hrály tzv. hru „vabank“, protože bezbranková remíza jim k Evropské lize nestačila.
Samozřejmě největší zájem vzbuzovala doslova bitva o mistrovský titul mezi Viktorií Plzeň a Slávií Praha. Podle očekávání oba rivalové svoje utkání vyhráli, Plzeň s Jihlavou 2:0 a Slávie s Brnem 4:0. Proto se mistrovský titul tentokrát z Plzně stěhuje do Prahy, přesněji do Vršovic, kde pražská Slávie sídlí. Určitě se budou objevovat názory a studie, proč mistrovský titul získala Slávie a neobhájila ho plzeňská Viktoria, proč zklamala pražská Sparta apod. Těch důvodů se najde určitě hodně, ale já se budu věnovat oblasti, které rozumím nejlépe a to je pozice hlavního trenéra a jeho vliv na fungování týmu a jeho úspěšnost v kontextu s nastavením klubu, který volbu trenéra ovlivňuje.
A začnu samozřejmě u ligového mistra Slávie Praha. Je jasné, že zlomem v jeho fungování, a dalo by se dokonce říci v jeho další existenci, byl příchod nového majitele čínské společnosti CEFC. Jenže jenom peníze nikdy mistrovský titul nezaručí. Zajištěný klub je musí efektivně využít a to se Slávii podařilo, kromě jiných oblastí, při volbě nového trenéra, konkrétně Jaroslava Šilhavého. To je podle mého názoru klíčový muž, který odvedl opravdu skvělou práci. Protože si dovolím říci, že vím, o čem ta trenérská práce je, tak jsem se rozhodl svůj komentář k 30. kolu věnovat této problematice a srovnání některých klubů.
Obecně platí, a to si spousta klubů neuvědomuje, že typologie trenéra musí korespondovat s typologií klubu. Jinak řečeno nastavení trenéra odborné i lidské by mělo zapadat do základní filosofie klubu samozřejmě vždy s cílem být úspěšný. A tady já vidím základní předpoklad úspěchu Slávie. Trenéru Šilhavému, podobně, jako jeho kolegovi Lavičkovi, je často pokládána otázka, zda nejsou na hráče příliš hodní. Tuto nebo podobnou charakteristiku často slyším i na svoji osobu, proto mám na ni zcela jasný názor ověřený v praxi. Trenér Šilhavý je právě proto tak úspěšný, protože je velmi zkušený, rozumí nejen fotbalu (tomu rozumí každý i u piva), ale on dokonale rozumí i fotbalistově duši. Stručně řečeno je výborný psycholog. Jeho charakterní vlastnosti poznají brzy i hráči a i tím si je získává postupně na svoji stranu. Ke všem se chová stejně, zajímá se o všechny, proto se všichni cítí být součástí týmu včetně hráčů na lavičce náhradníků. Díky své mentalitě a charakteru jedná s hráči slušně, zcela jistě je neuráží a nezesměšňuje či neponižuje. Hráči jsou pro něj partneři jen v jiné pozici a s jinou zodpovědností, kteří ovšem musí plnit pravidla, která on nastaví. Zkrátka je to inteligentní a férový člověk a to už dnes hráči dokáží ocenit. Že to vrtá v hlavě a svádí k hloupým dotazům typu zda trenér Šilhavý není na hráče moc hodný je jen důkazem zastaralého pohledu na práci fotbalového trenéra, tak typického pro české fotbalové prostředí (slušný člověk přeci nemůže být úspěšný a tím i kvalitní, proto je nežádoucí či minimálně problematický…). Opět mluvím z vlastní zkušenosti a jsem rád, že i u nás se i v této oblasti konečně „ledy pohnuly“. Nebo si dovedete představit, že trenér Arsenalu Wenger nebo kdokoliv z plejády světových trenérů by hráče urážel? To neexistuje, ale u nás to bylo dlouho nutným předpokladem pro práci trenéra.
S prací fotbalového trenéra a jeho úspěšnosti také úzce souvisí nastavení klubu, v kterém pracuje. A i tady všechno mezi Slávií a trenérem Šilhavým do sebe zapadlo. Lidský potenciál trenéra (jak jsem ho popsal v předchozích řádcích) a nastavení klubu, které charakterizují aktivity Slávie před páteční valnou hromadou FAČR a volbami předsedy a místopředsedů. Podle mého názoru právě proto je trenér Šilhavý úspěšný ve Slávii, byl úspěšný v Liberci (skromný klub, založený na soudržnosti a pracovitosti všech, včetně hráčů) a neuspěl v jiném severočeském klubu v Jablonci a před trenérem Vrbou v Plzni, i když právě tam s fotbalem začínal.
A tady je právě vhodné srovnání v nastavení klubů. Viktoria Plzeň je nastavená úplně jinak, než dnešní Slávia či Liberec. Všeobecně se ví, jak tam funguje kabina, sami hráči mluví o tvrdém jádru a já vím, jak to myslí. Aféra Davida Limberského s proslulým volantem atd. Už tenkrát jsem kritizoval postoj trenéra Krejčího, který dělal, že nic neviděl, přitom stadion v Příbrami dobře známe a Limberský „točil volantem“ kousek před střídačkou Plzně. To přesně charakterizuje rozdíl u trenérů (Šilhavý by se nebál tuto pantomimu odsoudit). Zdálo se mi před časem, že v Plzni se snaží tyto dnes už zastaralé pořádky změnit (výborný fotbalista musí být raubíř), proto angažovali trenéra Pivarníka, o kterém se ví, že je přísný na disciplínu apod.. Jenže ho potom odvolají z prvního místa a nedivil bych se, že v tom měla prsty, kromě přípravy vhodné půdy pro letní angažování trenéra Vrby, i kabina (myšleno hráčská). A jsme zase u toho českého, já dodám zastaralého, fotbalového prostředí. Podle mého názoru tady je třeba hledat rezervy, nejen v metodice tréninku.
Bronzovou medaili získala Sparta Praha a pokud se budu věnovat opět problematice trenérské, tak o nějaké stabilitě a koncepčnosti se moc mluvit nedá. V kontextu klub trenér mě napadá, že trenér Trpišovský nepřijal laso od Sparty kromě jiného také proto, že Liberec je bližší jeho představám o nastavení klubu a hráčského materiálu, než je ve Spartě a to je zřejmě pro něj důležitější, než podstatně vyšší plat. Možná se lekl v minulosti nežádoucího vlivu starších hráčů na řešení trenérské otázky, což je také naše česká specialita.
V této souvislosti jsem velmi zvědavý na práci zahraničního trenéra Sparty Itala Stramaccioniho a jeho štábu, který přinese zcela jistě spoustu jiných pohledů a nároků na hráče Sparty podle zahraničního střihu. Jak se u nás v Česku na podobné progresívní novinky reaguje už z minulosti známe např. při zavádění zónového způsobu bránění trenérem Hřebíkem, mentální trénink pod specialistou na tuto problematiku a trenérem Lavičkou ve Spartě atd. Naštěstí už Sparta upustila od angažování hráčů typu Tomáš Řepka a jemu podobní.
Když jsem vzpomenul tohoto „blikajícího“ fotbalistu, tak jen dodám, jak „skvěle“ fungovala symbióza klubu s takovými typy hráčů se ukázalo např. v Českých Budějovicích, kde se sešli např. Řepka, Řezníček (aktuálně přestupuje do Plzně…) apod., klub se chlubil tím, jak se nebojí ukočírovat tyto hráče a dnes se klub krčí ve Fotbalové národní lize, kam letos podobnou cestou sestoupila Příbram.
Slávie Praha jde zatím jinou cestou, cestou angažování hráčů a trenérů se správnou mentalitou a charakterem, a že to je správná cesta já už vím dávno.
Tento komentář je věnován 30. kolu ligy, proto krátce ke zbývajícím utkáním. Čerstvý účastník skupinové fáze Evropské ligy Zlín (mimochodem jasně nastavený klub, kde by trenér typu Šilhavý ideálně zapadl) uzavřel nepovedené ligové jaro výhrou 0:2 na hřišti sestupující Příbrami, další sestupující tým Hradce Králové se s nejvyšší soutěží rozloučil výhrou 1:0 s Bohemians Praha, Karviná na domácím stadionu prohrála s Jabloncem 0:2 a Sparta si odvezla ze Slovácka bod za remízu 1:1. Nadprůměrná byla návštěvnost v závěrečném kole s průměrem na utkání přes 6 tisíc. Nejvíce k tomu přispěla utkání o mistrovský titul v Plzni a v Praze na Strahově, tentokrát domácím prostředí Slávie.
Letošní ročník nejvyšší fotbalové soutěže byl nesmírně dramatický až do samého konce a už dnes se můžeme těšit na utkání našich zástupců v evropských pohárech. Ještě před tím se utká naše reprezentace v přípravném utkání v Belgii a kvalifikačním utkání v Norsku. Držme jim všichni palce, fotbal to dnes potřebuje více, než jindy.