Určitě by se našly i jiné výstižné titulky po osmi utkáních 26. kola naší nejvyšší fotbalové soutěže. Např. „Přetahovaná mezi Plzní a Slávií o mistrovský titul pokračuje“, nebo „Nikdo nechce získat vstupenky do Fotbalové národní ligy“, nebo „Zlínu už zbývá k účasti v pohárové Evropě jen zisk MOL Cupu“ nebo „Střelecký jarní rekord ve 26. kole má hodnotu 28 branek“ atd. Ano, to všechno se událo v tomto kole, ale mě také zaujalo velmi nepovedené utkání pražské Slávie na domácím stadionu s Jabloncem, který před týdnem podle mnohých ostudně prohrál se zachraňující se Příbramí.
A především zamyšlení nad pravděpodobnými příčinami tohoto již druhého zaváhání Slávie (po vyřazení z MOL Cupu se Zlínem 0:1) týmu, který vytvořil sérii více než dvaceti utkání bez porážky. A najednou dvakrát za sebou odešel ze hřiště poražen. Přitom v týmu jsou stejní hráči, vedou je stejní trenéři v čele se zkušeným trenérem Šilhavým. Navíc tým Slávie prohrál se soupeři, kteří mají za sebou opravdu nepovedenou sérii utkání. Zlín v lize dlouho nedokázal vyhrát, Jablonec před týdnem vyhořel s Příbramí. Pro sázkaře tedy jasná záležitost, ale ve skutečnosti bylo všechno jinak. Utkání Slávie s Jabloncem jsem viděl a bod za remízu 1:1 je po předvedeném výkonu velkým úspěchem favorita na mistrovský titul. A kdo dělal nějaký sport a zajímá se alespoň trochu o lidskou psychiku, tak ví, proč k tomu došlo. Stejně tak tuším, že spousta fanoušků i fotbalových funkcionářů bude tyto moje řádky považovat za trenérské kecy a výmluvy. Jenže nemají pravdu. Člověk totiž není robot a robotem nejsou ani fotbalisté a tlak, který snaha o úspěšný výsledek přináší je často nad jejich mentální síly. V případě pražské Slávie totiž všichni, včetně mě, očekávají, že hráči Slávie i díky dlouhé sérii bez prohry dokráčí úspěšně do cíle, tedy do 30. kola, s nejvyšším počtem bodů a tedy se ziskem mistrovského titulu. Proti vám stojí soupeř, který také umí hrát fotbal a hraje bez zábran se snahou „jen“ odčinit nepovedený výkon v utkání před týdnem. Výsledkem je, že vám ztěžknou nohy nervozitou, proto přihráváte nepřesně, jste všude pozdě a navíc vidíte, že spoluhráči jsou na tom stejně. A čím více chcete, tím více chyb na hřišti uděláte.
Pro doplnění uvedu, že soupeř Slávie Jablonec mohl být v podobné situaci právě před týdnem, kdy všem v celé republice bylo „jasné“, že Příbrami odevzdají potřebné tři body a pokud chtěli za každou cenu ukázat absurdnost tohoto názoru, tak jim ty nohy ztěžkly také.
Ne, nejsou to výmluvy. Je to jedna z disciplín při posuzování kvality fotbalisty, kterou často zjistíme až nejpozději, protože do hlav hráčů nevidíme. Ta disciplína se jmenuje „psychická odolnost“. A tady mají hráči Slávie rezervy, které odstraní absolvováním mnoha jiných utkání, tedy získáním zkušeností. A těch má zřejmě konkurenční tým Viktorie více. Navíc se mi při sledování utkání Plzně s Duklou Praha (domácí vyhráli 2:0) zdálo, že hráče Viktorie semkla a ohromně motivovala velmi smutná událost, která se stala jejich kamarádovi Rajtoralovi. Utkání hráli i pro něj a na jejich projevu a odhodlání to bylo vidět. Často tedy nerozhodují jen fotbalové kvality, ale i nastavení hlav, které musí vstřebat pozitivní i negativní okolnosti, které utkání předchází a srovnat si to v hlavě. A to je nejtěžší úkol i pro nás trenéry, protože do hlav hráčů nevidíme a navíc hlava se nedá vyměnit.
Utkání Viktorie Plzeň s Duklou Praha se stalo kromě sportovní stránky i důstojným rozloučením spoluhráčů, vedení, fanoušků i všech zaměstnanců klubu s jejich bývalým hráčem Františkem Rajtoralem, který tragicky zemřel. Při sledování přímého přenosu a opravdu krásného chorea domácích příznivců i mně šel mráz po zádech a uvědomil jsem si znovu, že fotbalisté nejsou roboti, ale normální lidi z masa a kostí a proto také někdy nezvládnou tlaky, které na jejich výkon jsou kladeny. Pokud to skončí jen sportovní ztrátou tří bodů, je to opravdu drobnost.
Díky remíze Slávie s Duklou se tedy zcela otočila situace na čele prvoligové tabulky. Ve výhodě je nyní Viktoria Plzeň. Při shodném počtu bodů 59 stačí Plzni vyhrát zbývající čtyři utkání a díky lepší vzájemné bilanci se Slávií ji mistrovský titul neunikne. Jenže, jak potvrdilo utkání Slávie s Jabloncem, i pro Plzeň to nebude žádná procházka růžovým sadem a lze očekávat ještě nějaká další překvapení tohoto typu.
Pražská Sparta hrála v Příbrami utkání, v kterém oba soupeři potřebovali body. Sparta k uhájení alespoň třetího místa v prvoligové tabulce a domácí tým Příbrami k záchraně v nejvyšší soutěži. Upřímně z průběhu utkání nebylo znát, kdo je ten tým hrající pod hrozbou sestupu. Příbramští totiž nepřipomínali mužstvo pod touto hrozbou, jenže vysvětlení pro to mám. Jednak v posledním období tým Příbrami hraje ve velmi dobré formě, ale já mířím k tomu, co jsem popisoval v případu Slávie. Hráči Příbrami hráli zcela jistě v utkání se Spartou s pocitem, že prohra s tímto favoritem by nebyla takovou tragédií, i když k záchraně potřebují každý bod. Bohužel nezískali ani ten jeden, i když k němu měli hodně blízko. Sparta si odvezla tři body za výhru 2:1, když vítěznou branku vstřelil Šural v nastaveném času.
Další s napětím očekávané utkání se hrálo ve Zlíně. Domácí tam v přímém souboji o čtvrtou příčku přivítali tým Mladé Boleslavi, která si ze Zlína odvezla tři velmi důležité body za výhru 1:2. Zlínští fotbalisté tak po postupu do finále MOL Cupu tímto výsledkem v podstatě přišli o reálnou možnost postupu do předkol Evropské ligy z umístění v lize a mají před sebou ještě jednu opravu právě v MOL Cupu a finále s druholigovou Opavou.
Dalším zájemcem o evropské poháry se po vydařené jarní části soutěže staly Teplice, jenže nezvládly důležité utkání se Slováckem na vlastním stadionu po remíze 2:2.
Nováček z Karviné výhrou 4:2 s Hradcem Králové potvrdil příslušnost ke středu tabulky a svému soupeři tak přivodil velké starosti se záchranou v nejvyšší soutěži.
Další adept na vstupenku do Fotbalové národní ligy Vysočina Jihlava naopak výhrou 3:0 s Brnem přiživila naději na záchranu a Brno naopak přinutila přemýšlet o reálnosti svojí záchrany, což při předsezónních optimistických představách trenéra Habance je opravdu překvapivé. Jenže opět se potvrdila i v tomto případě známá teze o tom, že pravda leží vždy na trávníku. A pro Brno ta pravda není vůbec příjemná.
Konečně se začínají v naší nejvyšší soutěži procitat i kanonýři. V tomto kole totiž vytvořili jarní rekord vstřelenými 28-mi brankami, což je průměr 3,5 branky na utkání a to je potěšující. Nadprůměrná byla také návštěvnost v průměru téměř 6 tisíc na utkání. A při pohledu na čelo i chvost tabulky je evidentní, že se máme ve zbývajících třech kolech na co těšit.