Přiznávám, že v ní tak trochu řeším svoji zkušenost z trenérské kariéry. Zkušenost, která mi přisoudila nálepku defenzívního trenéra a dnes se ukazuje, že je mnoho skvělých a světově proslulých trenérů, kteří ordinují svým týmům stejný způsob hry a je to hodnoceno naopak velmi pozitivně.
Ta hádanka vypadá asi takto: „Co mají v současné době společného fotbaloví trenéři Ranieri z Leicesteru, mladý Nagelsmann z německého Hoffenheimu, Karel Jarolím u české reprezentace, David Holoubek ve Spartě Praha, Bob Páník ve Zlíně a mnoho dalších“? Mně ta hádanka připadá jednoduchá, ale zřejmě si lámete hlavu co mají tito trenéři společného.
Hodně jsem vám napověděl hned v úvodu tohoto komentáře přes svoji trenérskou zkušenost, proto už asi tušíte, že řešení hádanky je takové: Vyjmenovaní trenéři jsou trenéry týmů, které jsou v současné době velice úspěšné díky jejich naordinované taktice, resp. způsobu hry založeném na dobře organizovaném obranném bloku, agresivním tlaku na hráče soupeře s míčem a rychlém protiútoku, resp. rychlém přechodu do útoku. Jenže v českém fotbalovém rybníku se tento způsob hry, produkovaný zejména fotbalově méně vyspělými týmy (takové jsem já trénoval) proti těm silným, kteří naopak volí hru založenou na udávání tempa hry, vysokém procentu držení míče a postupném útoku, považuje za něco nepatřičného a odsouzeníhodného.
Trenér Ranieri zvolil způsob hry z obranného bloku a protiútoku v anglické Premiere League a získal tak mistrovský titul, což je všeobecně považováno za fotbalový zázrak. Německý trenér Nagelsmann dle jeho svěřence Kadeřábka detailně studuje hru soupeře a podřizuje se mu, trenér Holoubek ve Spartě je úspěšný zejména v Evropské lize, kde hraje Sparta proti silnějším soupeřům, díky změně způsobu hry Sparty právě na hru z bloku. Trenér i hráči Sparty to hodnotí jako velmi správnou volbu, což by ještě před měsícem pod trenérem Ščasným považovali za zbabělost a projev slabosti. Trenér Páník takto hraje s provinčním Zlínem a je aspirantem na mistrovský titul, trenér Jarolím po 20-ti minutách utkání v Německu pochopil, že nemůže s tak silným soupeřem útočit na soupeřově polovině s více hráči, protože Němci je tam nalákali, donutili ke ztrátě míče a trestali první brankou a dalšími šancemi. Proto zvolil v utkání s Norskem strategii s bráněním v bloku a snaze o rychlý přechod po zisku míče. A tak jsme vstřelili obě branky.
Zkrátka chci říci a mám takový dojem, že mnozí to již po dlouhé době pochopili (a mnozí ještě i dnes ne), že hrát z obranného bloku není ostuda, ale racionální vyhodnocení svých možností uspět v konfrontaci s kvalitou svého a soupeřova týmu. A trefit se do tohoto vyhodnocení i správně zvolenou taktikou je přeci hlavním úkolem každého trenéra. Proto jsou týmy jako Leicester, Zlín, Hoffenheim, současná Sparta a mnohé další úspěšné a schopné pokořit i favorizované soupeře.
Znám několik případů, kdy trenér tento odhad netrefil a výsledkem bylo rozčarování z nepříznivých výsledků. Uvedu příklad nejčerstvější. Tím je Zbrojovka Brno, kam v létě nastoupil trenér Habanec. Jeho prohlášení před svým nástupem i po něm, ve kterém nepřímo kritizoval předchozího trenéra Kotala za jeho způsob hry, který prý musí předělat na atraktivnější, modernější atd. Výsledkem je fakt, že trenér Kotal skončil v loňské sezóně s týmem Brna na skvělém 6. místě a dnes je Brno pod trenérem Habancem na 14. místě a bezprostředně ohrožené sestupem. Dokonce teď v Brně zjistili, že sice chtějí hrát atraktivní fotbal, ale nemají na něj odpovídající hráčskou kvalitu. A to je právě věc, kterou si zkušený trenér Kotal uměl reálně vyhodnotit a proto byl úspěšný.
A stejným způsobem jsem si možnosti svých týmů dokázal vyhodnotit i já, jenže to bylo v době před cca 10 až 15 ti lety, kdy byli zesměšňováni a odsuzováni dokonce trenéři, kteří nehráli v základním rozestavení na dva útočníky. A dnes? Tak někdo hraje velmi zřídka a pokud ano, tak způsobem tzv. „kyvadla“, kdy se oba útočníci střídají v bránění v prostoru středových hráčů podle těžiště hry, tedy fakticky opět s jedním útočníkem. A dnes už počet útočníků v základním rozestavení nikdo neřeší a já jsem přesvědčen, že za chvíli se nebude řešit ani to, zda mužstvo hraje z bloku nebo na vysoké procento držení míče. A to už nemluvím o tom, že u výkonnostně srovnatelných soupeřů vyhrává ten, který má procento držení míče nižší, ale hraje po zisku míče přímočaře, rychle a efektivně. A takový fotbal se mi líbí a i já se o něj snažím.