Ano, vítězem podzimní části naší nejvyšší fotbalové soutěže e.Pojisteni.cz ligy je rozhodnuto. Je jím Viktoria Plzeň a dokonce na tom již nic nezmění ani předehrávané první kolo jarní části, které se bude hrát za týden. Plzeňští jsou totiž na prvním místě s náskokem čtyř bodů a to je jednoduchá matematika. V tomto 15. kole jsem byl opravdu zvědavý, jak zvládnou svá utkání tři týmy (právě Plzeň, Sparta a Liberec), které hrály ve čtvrtek svá těžká utkání Evropské ligy a hned v neděli ta prvoligová.
Já vím, fotbaloví experti z řad nedávných nebo i dávných fotbalistů, tedy trenérští laici, vždy tvrdí, že to přeci nemůže být problém a něco ve stylu „u nás v Česku se trenéři pořád na něco vymlouvají a např. v Anglii to nikdo neřeší“. Z mého pohledu je vždy nejúsměvnější argument, že „nemůže to být žádný problém, protože fotbalista raději hraje, než trénuje“. Já s touto argumentací souhlasím, ale to je odpověď na zcela jinou otázku „co dělá fotbalista raději, zda trénuje nebo hraje“, ale vůbec se to netýká problematiky kumulované únavy po několika za sebou jdoucích utkáních. V tomto našem případě hraje navíc roli také zdravotní stav a počty zraněných hráčů těchto tří našich týmů, který je žalostný a narůstající únava v závěru sezóny. Proto nemají trenéři možnost rotovat se sestavou a hrají stále stejní hráči bez odpočinku. Např. sestava Sparty v Hradci Králové byla, až na distancovaného Dočkala totožná se sestavou proti čtvrtečnímu utkání se Sothamptonem. A jsem si zcela jistý, že sestava účastníka anglické Premiére League ve víkendovém mistrovském utkání s Evertonem se lišila hned na několika postech s utkáním v Praze.
Z tohoto pohledu jsem tedy byl zvědavý, jak tyto naše týmy svá utkání zvládnou. Nejlépe podle mého názoru Viktoria Plzeň, a proto je zaslouženým podzimním mistrem. Porazila ambiciózní Brno na svém stadionu 2:0 a svojí aktivitou nedala Brnu šanci na nějaký bodový zisk. Přesto únava byla na hráčích znát, ale také velká motivace se s tím vyrovnat. Potvrzením fyzického stavu hráčů byla i dvě zranění Limberského a Hromady, kteří museli střídat již o poločasové přestávce.
Únava byla znát i na hráčích Sparty, kteří sice získali tři body za výhru v Hradci Králové, ale tentokrát tzv. tahali za kratší konec a nováček z Hradce Králové byl k výhře určitě blíže. Hráči Sparty projevili větší zkušenost a tím i produktivitu a zřejmě zafungovala i pomoc rozhodčího a respekt ke kapitánovi Lafatovi, protože neposoudil jeho evidentní držení protihráče Žondru při standartní situaci v nastaveném času.
To rozhodčí utkání Liberce se Slováckem se zasadil o jednobodový zisk Liberce, který je pro ně velkou ztrátou, daleko více. Slovácko totiž v Liberci vedlo 0:2 a za tohoto stavu odpískal rozhodčí ve prospěch Liberce dva pokutové kopy, které byly minimálně velmi přísné. Komise rozhodčích potrestala rozhodčího stopkou na 5 zápasů a potvrdila tím fakt, že pokutové kopy nebyly jen přísné, ale že neměly být vůbec nařízeny. Proto je remíza 2:2 více zásluhou arbitra, než unavených a zraněními zdecimovaných hráčů Liberce.
O vítězi podzimu jsem již tedy psal, proto teď přejdu k dalším zájemcům o pohárové příčky. K těm nejvážnějším se stále více zařazuje pražská Slávia, která se výhrou 2:1 s přímým konkurentem Mladou Boleslaví a současné prohře Zlína s pražskou Duklou 0:1, prodrala dokonce na druhou příčku tabulky. Je třeba říci, že zaslouženě a zásluhou trenéra Šilhavého. Proč mám tak jednoznačného autora vzepětí týmu Slávie v trenérovi? Protože jsem sledoval počínání předchozího trenéra a znám způsob práce trenéra současného. Práce trenéra totiž není jen o tréninku, ale o odbornosti a to nejen fotbalové, ale také o psychologii a pedagogice (proto zdaleka ne každý výborný fotbalista může být trenérem), a z toho vzrostlé autoritě a zkušenosti. A tuto všeobecnou odbornost trenér Šilhavý má a nemusí si ji vynucovat u hráčů nadmíru agresívním způsobem, který často u nás imponuje nadřízeným trenérů. Hra Slávie má najednou hlavu a patu, hráči tvoří soudržný tým a to všechno je zásluha trenéra Šilhavého.
V Mladé Boleslavi naopak po úspěšné první polovině podzimu a krátkém usazení se dokonce na první příčce tabulky panuje nespokojenost. I přes těžší vylosování v posledních kolech asi nikdo, ani já, nečekal, že v posledních pěti kolech tým trenéra Kalvody získá jen dva body za remízy. Prohra na Slávii 1:2 není tragédie, ale výhru by tým už potřeboval nejen pro postavení v tabulce, ale i pro upevnění pozice trenéra Kalvody. Trenér Kalvoda je v tomto případě v opačné pozici, než trenér Šilhavý ve Slávii. Přišel ke konsolidovanému týmu, hra i výsledky byly příznivé, ale nyní se to zadrhlo. A pro všechny okolo je příčina jasná, i když pravda je někde úplně jinde.
Už jsem poznamenal, že největší překvapení podzimu Zlín prohrál dokonce na vlastním stadionu s pražskou Duklou 0:1. I tento výsledek potvrdil, jak nevyzpytatelným týmem pražská Dukla je. Tento tým má jasnou herní strategii, do které zasazuje nejen hráče, ale i trenéry. Proto po odchodu trenéra Šilhavého (ten se ovšem podle mého názoru této strategii vymykal) do Slávie dostal příležitost dlouholetý trenér mládeže a juniorky Hynek. Na prvoligové úrovni úplný nováček, ale i z jeho vyjádření jsem pochopil, že má to, co jsem naznačil v předchozím textu a co nemá mnoho výborných fotbalistů. Umí pracovat s hráči, má jasnou strategii a jasná pravidla. Proto jsem přesvědčen, že svou úlohu v týmu Dukly zvládne a je dobře, že mu vedení po několika nezdarech týmu projevilo podporu, která se určitě vyplatí a naznačilo to už utkání ve Zlíně.
Ještě si neodpustím poznámku k soupeři Plzně Zbrojovce Brno. Psal jsem o tom již několikrát a znovu jsem si na problematiku nekorektních a nekolegiálních vyjádření trenéra Brna před svým nástupem k týmu Zbrojovky nepřímo na adresu předchozího trenéra Kotala (6. místo v loňské sezóně) vzpomněl, při pohledu na prvoligovou tabulku, kde Zbrojovka Brno figuruje na 14. místě, což je velký propad. Naštěstí hraje jeho tým v posledním utkání s Karvinou.
Na co tímto narážím? Na vyjádření hráčů Karviné po výhře v tomto kole s Bohemians 3:0 v tom smyslu, že 20 bodů v tabulce je překvapivě hodně bodů a utkání do Brna si pojedou užít. Když pominu, že častý termín sportovců „užít si“ velmi nemám u svých svěřenců rád a zareagoval na to správně i trenér Karviné Weber. Bude proto zajímavé sledovat, jak se jeho celotýdenní snaha vyhnat svým svěřencům z hlav pocit, že už jsou nadplán a pojedou si utkání do Brna „užít“ projeví v jejich výkonu. Nevýhodou nás trenérů je totiž fakt, že do hlav svých svěřenců nevidíme, navíc se nedají vyměnit (ty hlavy, hráči ano) a co se v nich odehrává zjistíme až během utkání nebo po něm…
K severočeskému derby do Teplic přijel nedaleký Jablonec. Domácí nakonec překlopili vyrovnaný průběh utkání na svou stranu výhrou 1:0, ale tým Jablonce nehrál vůbec špatně. Jen svoji hru nepotvrdil brankově, scházela mu efektivita a to je samozřejmě ve fotbalu problém. Zdá se mi, že trenér Klucký tým po svém nástupu stabilizoval a řešení trenérské otázky zřejmě v Jablonci ani nemusí po skončení podzimu řešit. Ale nechám to raději na nich. Oba soupeři se aktuálně pohybují na příčkách v první polovině tabulky a to je zřejmě maximum jejich možností.
Poslední utkání dvou posledních týmů v tabulce jsem si nechal na konec. Do Příbrami přijela Jihlava a zřejmě oba celky výsledkem 0:0 potvrdily svoji aktuální výkonnost, jak jsem si přečetl v médiích (utkání jsem neviděl). Ani jednomu ze soupeřů tento výsledek moc nepomohl, ztrácejí na nesestupovou 14. příčku 6 resp. 4 body, což není na první pohled moc, ale v jarní části je bude čekat tvrdá cesta za záchranou. Zarážející je to zejména u týmu Jihlavy, protože v Jihlavě jsou přesvědčeni, že mají nejlepší tým za poslední sezóny, ale jeho postavení je na sestupové příčce a to je tedy důvod k zamyšlení.