Jedním dechem musím také dodat, že se vedoucí pětice nejen vzdaluje, ale také se vyrovnává. Přispěla k tomu bezbranková remíza Mladé Boleslavi s Viktorií Plzeň a především výhry dalších aktérů Zlína, Slávie a Sparty. Prvních dvou dokonce na hřištích soupeřů a navíc hned v pátek, což vytvořilo určitý tlak v nutnosti bodovat naplno na Plzeň v sobotu a Spartu v neděli.
Začnu tedy popořádku pátkem a výhrou Zlína 1:3 v Jihlavě. V tomto utkání se totiž kromě ne moc časté úspěšnosti v otočení skóre utkání, kdy Zlín obdržel první branku, ale třemi svými výhru překlopil na svoji stranu, se toto utkání vyznačovalo událostí, která se stává zcela vyjímečně. Vedoucí branku Zlína na 1:2 totiž rozhodčí utkání uznal až po protestech hráčů Zlína a až na dotaz inkriminovaného domácího hráče. Tím byl obránce Rosa, který totiž tečoval, respektive ho trefil míč po střele zlínského hráče Hnaníčka. Proto míč změnil svoji trajektorii a domácí brankář Hanuš neměl šanci zasáhnout. A v čem byl ten moment vyjímečný? V tom, že rozhodčí v domnění, že míč tečoval hráč Zlína gól neuznal pro ofsajd, ale své rozhodnutí opravil po přiznání hráče Rosy. Zlín tak vedl 1:2 a v závěru utkání přidal třetí branku.
Tato událost rozdělila fotbalové fanoušky i další aktéry na dva tábory. Patřím zcela bez diskuze k těm, kteří čin hráče považují za světlý moment v šeru českého fotbalu a jsem tím potěšen. Ještě větší váhu by mělo jeho okamžité přiznání pravdy a ne až po určité prodlevě, dohadech a až na přímý dotaz rozhodčího. Ale to nic nemění na potlesku, který si hráč Rosa zaslouží. A že se to nelíbilo trenéru Bílkovi? Dovedu pochopit, že je trenérem týmu, který body potřebuje akutně a nutně, ale absolutně nesouhlasím s jeho vyjádřením něco v tom smyslu, že to měl hráč nechat na rozhodčím a nepřímo ho tak vyzvat k tomu, aby udělal ze sebe hlupáka a podvodníka před celým národem. To je absolutně pod čarou a o něčem to svědčí.
Další zajímavostí tohoto utkání byl postoj zlínského vedení ke smluvní pokutě, kterou se rozhodlo dobrovolně zaplatit proto, že do utkání nastoupil útočník Harba, který je na hostování ve Zlíně právě z Jihlavy. Nejen velmi dobré výkony a výsledky, ale i tento krok svědčí o tom, že útok na pohárová umístění myslí ve Zlíně všichni opravdu vážně a já si odvážím předpokládat, že tento soudržný tým ještě neřekl v letošní sezóně poslední slovo.
Ve druhém pátečním utkání vyhrála v pražském derby Slávia 1:2 na rekonstruovaném stadionu Dukly na Julisce. V tomto utkání byla domácí Dukla v prvním poločasu jasně lepší a branka doslova v posledních vteřinách prvního poločasu to nevyjadřovala dostatečně. Jenže ta branka se stala pro Duklu paradoxně osudná, protože vyburcovala do té doby ospalé hráče Slávie (určitě i důrazný pohovor trenéra Šilhavého) a hlavně rozhodla o nástupu na hřiště klíčového útočníka Mešanoviče, který je takovým žolíkem trenéra Slávie, který sice není v základní sestavě, ale když to tým potřebuje, tak naskočí do rozehraného utkání a rozhodne. A to se stalo i tentokrát. Mešanovič vyrovnal na 1:1 a na vítěznou branku přihrál Milanovi Škodovi (to křestní jméno je důležité, jak poznáte později) přesnou a nečekanou patičkou. Nechci snižovat kombinační schopnosti a cit trenéra Šilhavého při střídání hráčů, ale při pohledu na střídačku Slávie mám pocit, že ať ukáže na kohokoliv, tak se nemůže splést. Posuďte sami, na střídačce sedí Mešanovič, Ščuk, Van Buren, Van Kessel, Souček, Deli. S tím se dá v průběhu utkání skvěle kombinovat.
Utkání Plzně v Mladé Boleslavi bylo velmi očekávané, ale moc atraktivní nakonec nebylo. Oba trenéři se, více logicky trenér domácích Kalvoda, zaměřili na převahu ve středu hřiště a proto utkání skončilo bezbrankovou remízou, i když změnit to mohl v poslední minutě plzeňský Kovařík, jenže jeho volej šel vysoko nad branku domácích. Konečná remíza nepotěšila nikoho z obou týmů, ale určitě jejich konkurenty.
Tím posledním byla v neděli pražská Sparta, která v utkání na svém stadionu neponechala nic náhodě a porazila nováčka z Karviné 3:0 i s několika mladíky v sestavě a na střídačce. Marodka se jí nesnižuje, ale snížila ztrátu na vedoucí Viktorii na sedm bodů a ve čtvrtek ji čeká utkání Evropské ligy s anglickým Sothamptnem.
Před sezónou „obrozená“ Zbrojovka Brno přivítala na svém stadionu poslední tým tabulky Příbram a pouze remizovala 2:2. Obě branky vstřelil hráč příjmením Škoda, což už tady v tomto komentáři o několik řádků dříve bylo, ale tentokrát se jedná o hráče s křestním jménem Michal, což je bratr reprezentanta a snajpra Slávie Milana. Úvozovky u termínu „obrozená“ jsem použil úmyslně, protože stále čekám na moderní a progresívní fotbal Brna, který sliboval před svým nástupem v létě trenér Habanec. Předpokládám, že aktuální 13. místo v prvoligové tabulce neuspokojuje trenéra ani pana majitele, ale možná jsou spokojeni, že herní projev je hezčí, než za trenéra Kotala, který skončil v lize se Zbrojovkou Brno na 6. místě. Omlouvám se za tu ironii, ale tak to cítím. A hodně mě také překvapuje údajné zjištění zodpovědných v Brně, že jdou sice správnou cestou, ale nemají na to hráče. To tedy objevili Ameriku. Každý trenér by chtěl hrát jako Barcelona nebo Bayern Mnichov. Ale také každý by měl vědět, že musí hrát způsobem, na který má typologii a kvalitu hráčů.
V Jablonci se hrálo tradiční severočeské derby s nedalekým Libercem. Oba tradiční soupeři figurovali hluboko ve druhé polovině tabulky se ziskem 14 bodů. Jablonečtí tentokrát evidentně dali do derby více emocí a tím i sil a zaslouženě vyhráli 3:0. Zlomovým momentem byl zcela jistě pokutový kop ve prospěch hostujícího Liberce za bezbrankového stavu, který Bartl neproměnil (brankář Hrubý míč vyrazil). Hráčem utkání byl domácí útočník Tecl, autor dvou branek, který tak snad navázal na svoji někdejší střeleckou formu.
V posledních dvou utkáních si překvapivě odvezli všechny body hostující týmy. Klokani, tedy tým Bohemians prohráli s Teplicemi nejtěsnějším rozdílem 0:1, když jedinou branku vstřelil šťastným způsobem teplický Hora, když náhodně tečoval (spíše ho trefila) střelu svého spoluhráče.
Na dobrou formu z posledního utkání navázal nováček z Hradce Králové, který po výhře před týdnem v Teplicích vyhrál i tentokrát na Slovácku 1:3, když jeho hráči trefovali síť za zády domácího brankáře Heči pěknými střelami z cca 20 metrů, což v současném fotbalu není tak často vidět. Docela by mě zajímalo, zda se našel někdo z hráčů Hradce Králové, který by věřil, že v posledních dvou utkáních, navíc na soupeřových hřištích získají plný počet šesti bodů. Upevnili si tak příčku mimo bezprostřední ohrožení sestupem, ale také dali pádnou odpověď domácímu fanouškovskému „kotli“, který by nejraději rozhodoval, kdo bude mužstvo trénovat, řídit či vlastnit. Hráči se nejen svým prohlášením, ale i těmito dvěma „plusovými“ výhrami postavili za vedení a trenéry svého klubu a to je dobře.
Několikrát jsem ve svých komentářích tvrdil, že v současném fotbalu je těžší, než v minulosti porazit rovnocenného nebo slabšího soupeře na vlastním stadionu. Potvrzuje to i bilance utkání tohoto kola, když domácí týmy vyhrály jen 2krát, remízy byly také 2 a hned 4x vyhrála hostující mužstva. A nejen to. Při pohledu na tabulku nejvyšší soutěže hned 5 mužstev (Plzeň, Zlín, Slávia, Teplice a Hradec Králové) uhrálo více bodů na hřištích soupeřů, Slovácko má bilanci stejnou. A to v minulosti nebývalo. Proč to tak je? To už je na samostatný komentář, tak někdy příště.