Ano je to tak, výhry týmů umístěných po 12. kole na posledních čtyřech příčkách je opravdu velké překvapení, a proto se budu tentokrát v prvé řadě věnovat jim. Týká se to utkání Jihlavy s Mladou Boleslaví, Příbrami s Duklou Praha, Hradce Králové v Teplicích a Slovácka v Karviné. Díky tomu se sice ztráta posledních dvou Příbrami a Jihlavy na nesestupovou 14. příčku nemění (7, resp.4 body), ale do pozice akutně ohrožených se tak posunulo Brno, Dukla, Jablonec i Liberec.
V pátečním utkání nedokázala ambiciózní Mladá Boleslav bodovat v Jihlavě a prohrála 2:1. Prohrála s týmem, který získal tři body v letošním ročníku úplně poprvé a nedokázala tak napravit svoje dvě předcházející nepovedená utkání na domácím stadionu s Brnem 3:3 a Zlínem 1:2. A to jsou výsledky, které navazují na úvahy v médiích o oprávněnosti postavení týmu Mladé Boleslavi na první příčce v tabulce nejvyšší soutěže. Aktuálně se tým trenéra Kalvody nachází na čtvrtém místě.
Následující den, tedy v sobotu nezůstala pozadu za Jihlavou ani poslední Příbram, která porazila pražskou Duklu 3:1 a tím odsoudila svého soupeře k účasti ve skupině týmů bránících se hrozbě sestupu. Dukla je teď na 12. příčce jen 4 body náskoku na tu sestupovou. V Příbrami se sice ujala brzy vedení, ale domácí hráči skóre dokázali zvrátit ve svůj prospěch, což je pro ně určitě cenným zjištěním a přispěje ke zvýšení sebevědomí. Dukla totiž hraje pěkný kombinační fotbal, vytváří si i vyložené šance, jenže její efektivita je malá a na to doplácí a neplatí to jen pro utkání v Příbrami.
Další dva ohrožené týmy sestupem dokázaly bodovat naplno dokonce na hřišti soupeře. Z Teplic si všechny body odvezl překvapivě Hradec Králové po výhře 0:1, což je pro vítěze důležitá vzpruha po sérii porážek. Velkou měrou se na tom podílel jejich brankář Ottmar, který domácí fotbalisty vychytal a udržel tak dokonce čisté konto.
Dalším importem tří bodů ze hřiště soupeře bylo Slovácko v nedělním utkání v Karviné po výhře 0:1. Hráči z jihu Moravy byli před utkáním v situaci, kdy znali úspěšné výsledky svých nejbližších konkurentů a to zřejmě zvýšilo jejich motivaci a odhodlání (i když by to tak mělo být před každým utkáním) bodovat, což se jim po výhře 0:1 podařilo. Domácí hráči neporušili prozatím nepříznivou bilanci na domácím trávníku po instalování umělého osvětlení, když ze tří utkání získali jen jeden bod.
Dnes jsem dal ve svém komentáři přednost týmům ze závěru tabulky, ale to vůbec neznamená, že by se na jejím čele nedělo nic zajímavého. O Mladé Boleslavi jsem se již zmínil a pokračovat budu týmem Viktorie Plzeň, který tentokrát v utkání s Jabloncem nenechal nikoho na pochybách, kdo bude v tomto utkání vítězem. Domácí tým vyhrál 3:1 a díky ostatním výsledkům zvýšil svůj náskok na čele tabulky na čtyři body. Jablonečtí v tomto utkání hráli zakřiknutě a celý první poločas byli pod tlakem Viktorie zatlačeni na svoji polovinu. Až v závěrečné dvacetiminutovce už za rozhodnutého stavu 3:0 pro domácí se osmělili a dokázali jen snížit na 3:1. Zřejmě to zapříčinila i určitá únava hráčů Plzně po čtvrtečním utkání Evropské ligy a následném cestování z Rumunska. Opět velmi dobrý výkon podal útočník Krmenčík, který se tentokrát pasoval do role asistenta ve dvou případech a svými výkony si vysloužil nominaci ke kvalifikačnímu utkání naší reprezentace s Norskem a k přípravnému utkání s Dánskem.
O zbývajících třech utkáních se dá hovořit jako o tradičních derby utkáních. Jedno se hrálo na Moravě a dvě v Čechách.
Tím moravským a dokonce přesněji jihomoravským bylo utkání Zlína na domácím stadionu se Zbrojovkou Brno. Domácí vyhráli 2:1 díky větší efektivitě. Brněnští měli možná více brankových šancí, ale potřebná efektivita jim chyběla. Mužem zápasu byl zlínský Vukadinovič, který je aktuálně ve výborné formě. Branku Brna vstřelil Škoda, který je tak nejlepším střelcem Zbrojovky a vede také pomyslnou soutěž se svým bratrem v dresu Slávie. I mě zaujala poznámka v pozápasovém komentáři k utkání, kdy jeden z novinářů vyslovil pochybnost nad proklamovanou změnou sportovní strategie a filosofie týmu Brna pod trenérem Habancem, kterou vyslovil při svém nástupu. I mně se tenkrát nelíbila tzv. „meziřádková“ kritika předchozího trenéra Kotala z úst trenéra Habance. Realita je taková, že trenér Kotal získal za stejné období loňské sezóny o 8 bodů více, než má Zbrojovka dnes a vstřelila o jednu branku více. Brno je dnes na 12. místě v tabulce, trenér Kotal skončil na 6. místě.
Dalším očekávaným derby utkáním bylo to vršovické mezi domácí Slávií a blízkými hosty Bohemians. Utkání skončilo nerozhodně 1:1 a potvrdilo, že ani dosud úspěšná Slávia nedokázala porazit před sezónou podceňované „klokany“, kteří hrají velice atraktivní fotbal. Co to podle mě znamená? Hrají totiž velice agresivně s dobrou organizací a co je důležité, že také s fotbalovou kvalitou. Jejich překvapivě příznivé výsledky nejsou určitě dílem náhody, ale výsledkem vhodného letního doplnění. Mám na mysli Estonce Lutse, dále mladé hráče Haška a Maška a také útočníka Holendu a brankáře Budinského. Navíc se uzdravil kapitán Pepa Jindřišek, kterému jsem kdysi dal první příležitost v nejvyšší soutěži v dresu Jablonce.
Mužstvo Slávie se snažilo po nepovedeném začátku utkání, když inkasovalo již ve 4. minutě, otočit skóre ve svůj prospěch, podařilo se mu hned ve 13. minutě vyrovnat skvělou akcí kanonýra Škody, když převzal tzv. na prsa dlouhou přihrávku zády k brance soupeře a halvvolejem z otočky překvapil brankáře Bohemians. Další šance už hráči Slávie neproměnili, Barák nastřelil tyčku. U tohoto hráče se musím zastavit. Už pod trenérem Uhrinem jsem nechápal, proč tak výborný fotbalista není v základní sestavě Slávie. Pod trenérem Šilhavým v ní samozřejmě je a dnes je v nominaci národního mužstva na kvalifikaci s Norskem a přípravné utkání s Dánskem. Podle mého názoru je Barák fotbalistou budoucnosti, protože je vysoký, silný, skvěle ovládá míč, má výbornou střelu levou nohou, má fotbalové myšlení a z jeho rozhovorů je znát, že to má v hlavě srovnané, je dobře vedený a vychovaný. Navíc je inteligentní, je zdravě sebevědomí, nebojí se vzít na sebe zodpovědnost v utkání, zároveň mu nechybí pokora. Ano, jsem přesvědčen, že naše nejvyšší soutěž bude pro něj za chvíli malá.
Poslední utkání Sparty v Liberci sice není vnímáno jako regionální derby, ale jako prestižní utkání soupeřů, kteří hrají pravidelně evropské poháry, úzce spolupracují ve výměně hráčů (mnoho hráčů Sparty hostovalo v Liberci). Tentokrát to bylo okořeněno postavami trenérů na obou střídačkách. Trenér Holoubek je prozatímním trenérem a trenér Liberce Trpišovský by mohl být za několik týdnů jeho nadřízeným. Oni dva se chovali jako naprostí profesionálové, ale sousto to bylo více pro fanoušky a média.
Dlouholeté prestižnosti obou klubů odpovídal i průběh utkání. Hrálo se na hranici povolené agresivity, i když oba týmy mají v současné době mnoho zraněných hráčů. Nakonec nepřibyla další zranění, ale jedna sparťanská absence v dalších utkáních ano. Tou ztrátou byl „blikanec“ jednoho z nejzkušenějších Sparťanů Dočkala, který mimo míč ve 42. minutě udeřil loktem protihráče Breiteho. Následovala zasloužená červená karta a určitě několikazápasový trest, který ještě více oslabí celé mužstvo Sparty pro závěrečná utkání nejvyšší soutěže. Utkání tak skončilo bezbrankovou remízou, která neuspokojila ani jednoho ze soupeřů. Liberec se snaží o umístění zaručující opětovnou účast v Evropské lize a pro Spartu je aktuální ztráta 9 bodů na vedoucí Plzeň hodně nepříjemnou skutečností v boji o mistrovský titul.
Tentokrát celková návštěva v průměru těsně nad 5 tisíc diváků na utkání odpovídala zajímavému průběhu 13. kola a po reprezentační přestávce se máme opravdu na co těšit. A to na obou pólech prvoligové tabulky.