Několik dnů jsem po utkání našeho národního týmu v Německu v hlavě nosil téma tohoto mého komentáře a snažil se ho dát na papír ještě před dalším utkáním našeho týmu v Ostravě s Azerbajdžánem, což se mi nakonec i pro časové zaneprázdnění podařilo. Snažil jsem se proto, abych nebyl ovlivněn výsledkem, průběhem a výkonem našeho týmu v tomto ostravském utkání.
A začnu na letošním EURO ve Francii utkáním „A“ mužstva se Španělskem, za které byl náš tým za výkon a trenér Vrba za zvolený způsob hry podroben drtivé kritice. Já se jí nezúčastnil, i když jsem naše vystoupení na tomto velkém turnaji i přes velmi těžkou skupinu považoval za neúspěch a především jsem kritizoval způsob, jak trenér Vrba ukončil svoje působení u českého reprezentačního týmu.
Ale zpět k fotbalu. A nyní po utkání naší reprezentace v Německu se tak trochu nestačím divit. Měl jsem tu možnost analyzovat pro Deník Sport hru Německa, takže jsem velmi dobře věděl, co náš tým čeká. A při svojí trenérské zásadě, že kvalita trenéra se prokáže, kromě mnoha jiných důležitých úkolů, ve schopnosti zvolit vhodný způsob hry, chcete-li taktiku, s respektováním kvality svého mužstva a soupeře. A často také záleží na specifických okolnostech daného utkání. I proto jsem po utkání se Španělskem nekritizoval trenéra Vrbu za zvolený způsob hry a srovnávání tohoto utkání s tím sobotním v Hamburku podle mého názoru je hodně přitažené za vlasy. Velmi dobře to také okomentoval obránce Sivok po utkání s Německem, když řekl, že v utkání na EURO se Španělskem šlo kromě snahy o získané body také, při vědomí kvality soupeře, o pokud možno co nejtěsnější prohru. A to jsou ty rozdílné a specificky rozdané karty. Ano, já už slyším kritiky, kteří teď křičí, že tak by trenéři i hráči neměli uvažovat. Jenže to jsou jen řeči, realita je často někde jinde. A Sivok ještě dodal, že přesně na to doplatili Turci, kteří sice hráli se Španělskem hezčí, tedy aktivnější fotbal, než my, ale právě díky skóre a prohře se Španělskem 0:3 nepostoupili ze třetího místa do další fáze turnaje. Jasně, teď po bitvě si můžeme myslet, že naši hráči byli až moc přesvědčeni o neporazitelnosti Španělska, ale to hodnotíme až po utkání a to umí každý.
K utkání v Německu šlo o docela něco jiného. Kromě snahy o zisk nějakého bodu do tabulky bylo pro eventuální postup ze druhého místa v kvalifikační skupině jedno, zda prohrajeme 0:1 nebo 0:3, či 0:5. Navíc při čtení optimistických prognóz trenéra Jarolíma a některých hráčů o snaze o ofenzívní fotbal a znalosti kvalit Německa ze vzpomínané analýzy jsem si myslel svoje. Já samozřejmě vím, že aktéři utkání takto musí mluvit, i když si třeba myslí opak a bohužel ten opak se stal. Platí tady jedno nepsané fotbalové pravidlo: „Pravda leží na zeleném trávníku fotbalového hřiště“ a to se potvrdilo i v Hamburku.
O příčinách tohoto nepříjemného srovnání našich fotbalistů s těmi německými by se dalo diskutovat a psát hodně. Určitě bychom se k něčemu dopracovali. Já se např. domnívám, že současná generace fotbalistů není svojí kvalitou až o tolik slabší, ale zlepšili se ostatní. Fotbal se mění směrem k rychlosti, agresivitě a taktické vyspělosti a ti nejlepší, a Němci jsou toho zářným příkladem, skvěle ovládají práci s míčem a mají skvělou prostorovou orientaci. Souhlasím s tím, že jsme v minulosti nahrazovali nedostatky v práci s míčem a v rychlosti týmovým výkonem a organizací hry. Jenže to už dnes nestačí proto, že tu týmovost a disciplinovanou organizaci hry mají i ti nejsilnější. V tom se nám vzdálili a nám tedy nezbývá nic jiného, než pracovat na kreativitě, práci s míčem a rychlosti ve všech modifikacích, protože ti silní ze své kvality nesleví.
Dlouhodobě totiž sleduji, že soupeři ze zemí, kde fotbalisté skvěle pracují s míčem nám nikdy v minulosti nevyhovovali. Patřili sem fotbalisté z Portugalska, Španělska, z Balkánu atd., ale chyběla jim disciplína, organizace hry a kolektivní pojetí. A to už i oni dnes mají a s míčem to uměli vždycky. Prokázali to v sobotu Němci a pozor! Mohli by to prokázat i Azerbajdžánci, s kterými se poměří naši reprezentanti dnes večer.
O tom, že to bude jiné utkání než v Hamburku se nemusíme přesvědčovat. Trochu se uklidňuji tím, že letošní výborné výsledky klubových týmů z Azerbajdžánu jsou výsledkem působení mnoha hráčů ze Španělska, Portugalska a určitě i Brazílie, kteří v těchto klubech hrají, ale za reprezentaci hrát samozřejmě nemohou. Držím tedy palce našim fotbalistům i trenérům, protože v tomto utkání musíme potvrdit, že fotbal hrát umíme, a že v současné formě německého výběru by podobně dopadly i mnohé jiné evropské reprezentační týmy. A ruku na srdce, aktivně jsme nehráli, i když jsme chtěli a výsledek je pro nás ještě lichotivý a to trenér Vrba na nejdůležitějším fotbalovém turnaji hned po mistrovství světa dobře věděl a dnes to předpokládám už ví i trenér Jarolím.