Ještě jednou se vrátím k posledním dvěma přípravným utkáním českého fotbalového reprezentačního týmu. V předchozích dvou komentářích jsem konstatoval, že obě utkání si nebyla podobná prakticky v ničem. Při pročítání hodnocení našich hráčů v těchto utkáních jsem si uvědomil, že se v nich potvrdila jedna důležitá pravda týkající se nejen fotbalu, ale všech kontaktních kolektivních her jako košíková, házená, ragby a dalších. Co mám na mysli? Že základem úspěchu v těchto sportech je důsledná aktivní obrana tedy defenzíva.
A to je to, co já i tady na svých webových stránkách i jinde tvrdím a ve své trenérské práci se snažím uplatňovat a díky tomu mně kdysi někdo rád přisoudil nálepku „defenzívního“ trenéra. A najednou po utkání naší reprezentace v Polsku a v kontextu se statistikou všech utkání pod trenérem Vrbou, která říká, že v žádném z těchto utkání český tým neuhrál vzadu s čistým kontem v kolonce obdržených branek, všichni čteme v médiích, že jsme prohráli, protože chyb v defenzívě bylo hrozně moc, že „myslet dozadu není zpátečnické, ale moudré“ apod.
Ano, bez důsledné defenzívy ani ve fotbalu, nejde uspět. Vlastně jde, ale pouze v utkání s evidentně slabším soupeřem, než jsme my. Věřte, že vím, co to znamená. Ve své kariéře jsem vždy působil u týmů, které svojí kvalitou nepřevyšovaly svoje soupeře. A v takových případech musí fungovat hráči zodpovědně do defenzívy už proto, že takovému soupeři nemají na to, aby vstřelili cca 3 a více branek. Proto si nesmí dovolit nějaké branky obdržet. Jako příklad uvedu už několikrát uvedený příklad české reprezentace na EURO 2012 v Polsku. Utkání s Ruskem a ještě milosrdná prohra 1:4 po jasném ofenzívním propadáku a další dvě úspěšná utkání z důsledné defenzívy. I pod progresívním a ofenzívním trenérem Vrbou hraje „nároďák“ jinak doma se silným Nizozemskem či v Turecku a jinak v Kazachstánu.
A to byl právě také případ těchto dvou přípravných utkání. V Ostravě se Srbskem hrál celý tým zodpovědně do defenzívy a výsledkem byla výhra 4:1, v Polsku bylo v defenzívě hodně chyb a výsledkem je i přes herní kvalitu prohra 1:3.
Doufám, že po této zkušenosti bude expertů i „expertů“, kteří termín „defenzíva“, čili „obranná fáze“ ve fotbalu považují za „sprosté slovo“ již daleko méně a někteří populističtí trenéři se nebudou bát důležitost této fáze hry zdůraznit. A hlavně si tuto pravdu uvědomí i hráči, protože to bývá pro trenéra to nejtěžší.
Na závěr uvedu dvě poučky, které jsem slyšel ještě jako aktivní fotbalista od trenéra s ofenzívní filosofií, kterého snad všichni uznávají, pana Brücknera a platí i dnes: „Bránění není umění, bránění je ochota“, a „pokud mužstvo dostává moc branek, má špatného trenéra, pokud málo branek střílí, tak má špatné hráče“. Jinými slovy málo obdržených branek je vizitka kvality trenéra a málo vstřelených vizitka nekvality hráčů.
Z toho také vyplývá, že přístup k poměru ofenzívy a defenzívy je jiný třeba v Synot lize a Evropské lize či reprezentaci, což souvisí s kvalitou soupeřů. Dlouhodobě je vyzdvihována hra pravého obránce Plzně Rajtorala. Hodnotí se jeho ofenzívní kvalita, ale už se dlouho neviděla jeho obrovské nedostatky v defenzívě, což je u obránce docela malér. V Synot lize to možná není tak vidět, ale v Bundeslize to vidět bylo a stejně tak i v reprezentaci. Proto už tam není a po utkání v Polsku by to mohlo, jak naznačil trenér Vrba, potkat i další hráče. Bez důsledné a bezpečné defenzívy se totiž ve špičkovém mezinárodním fotbalu uspět nedá.