V těchto dnech hraje naše fotbalová reprezentace dvě přípravná (termín přátelská nepoužívám) utkání se Srbskem v Ostravě a s Polskem ve Wroclavi. Je to pro trenéra Pavla Vrbu ideální příležitost prověřit si výkonnost některých hráčů, kteří se do týmu vrací po zranění nebo určité odmlce z důvodu ztráty formy nebo jiných důvodů, jako Kadlece, Pudila, Vacka, ale především si může v těchto utkáních prověřit možnosti několika úplných nováčků jako je např. Zahustel z Mladé Boleslavi.
Na EURO 2016 ve Francii (snad se na tom nic nezmění díky teroristickým útokům v Paříži) by se chtěl dostat zcela jistě každý fotbalista a je dobře, že trenér Vrba se nebojí dát šanci i méně zkušeným fotbalistům a nelpí jen na těch tradičních. Vyplatilo se to již v kvalifikaci a já jsem přesvědčen, že tomu tak bude i na samotném šampionátu.
První příležitostí se ukázat bylo utkání na novém stadionu v Ostravě-Vítkovicích proti Srbsku. Utkání náš tým vyhrál přesvědčivě 4:1, ale mám takový pocit, že skóre tak trochu neodpovídá předvedenému výkonu. Ne, že by se mi výkon našeho týmu nelíbil vůbec, ale určitě je ještě na čem pracovat a ten výsledek nás nesmí uspokojit. To zcela jistě ví i trenér Vrba.
První poločas probíhal podle předpokládaného scénáře v tom smyslu, že se dalo čekat, že Srbové se spoustou skvělých fotbalistů v sestavě, kteří hrají ve špičkových týmech v Evropě, budou velmi silní na míči. A takoví soupeři nám nikdy v minulosti, ale i dnes nevyhovují. Ze způsobu naší hry v rozestavení 4 2 3 1 (Vaclík – Kadeřábek, Sivok, Kadlec, Pudil – Pavelka, Darida – Skalák, Dočkal, Šural – Necid) bylo zjevné, že si to všichni na hřišti uvědomovali a byli na tento způsob hry připraveni. Konkrétně to znamená, že se všichni naši hráči po ztrátě míče, kterých bylo hodně vynucených represinkem soupeře, ale i těch jednoduchých, poctivě co nejrychleji přemísťovali za míč, pohybovali se co nejblíže u sebe a současně co nejblíže těžišti hry. Srbové totiž i tentokrát potvrdili vysokou individuální kvalitu na míči a pokud by jim naši hráči poskytli více prostoru a času, tak by toho okamžitě využili. Do zakončení se ovšem Srbové nedostávali jen díky tomuto našemu zodpovědnému způsobu hry do defenzívy, kdy mnoho pokusů naši hráči včas zablokovali, ale i díky nedostatku odvahy k zakončení a přemíře kombinace i v situacích, kdy se střela nabízela. Říkáme tomu, že „umírali na krásu“. Tomuto našemu způsobu hry, který se možná mnohým zdál příliš pasívní, ale fotbalová kvalita soupeře si to vyžadovala, nahrála naše vedoucí branka v 17. minutě. Vstřelil ji asi náš nejlepší hlavičkář Sivok hlavou po rohovém kopu, který skvěle zahrál Pudil. To se líbilo i vyprodanému stadionu, protože jinak byli diváci v prvním poločasu poměrně pasivní srovnatelně s naším týmem. Jenže ten, na rozdíl od nich, podle mého názoru zcela správně. Dokonce bylo chvílemi slyšet ze zaplněných tribun i drobný pískot.
Druhý poločas probíhal jinak. Naši hráči byli aktivnější na míči, svoji hru posunuli více na soupeřovu polovinu, ale pořád museli po ztrátách míčů rychle zpět. To kladlo větší nároky na pohyb, a proto museli daleko častěji použít nedovolené zákroky a rodily se tak standartní situace soupeře. Z jedné z nich vstřelili také svoji jedinou branku, ale ještě před tím jsme zvýšili skóre na 2:0 proměněným pokutovým kopem Necidem po jasném faulu na aktivního Pudila.
Je třeba také vidět, že druhý poločas byl z naší strany kvalitnější i díky nedůslednosti Srbů do defenzívy. Proto měli naši hráči více prostoru a času na řešení herních situací v přechodové fázi po zisku míče i na soupeřově polovině. Oba trenéři také postupně vystřídali několik hráčů. Na naší straně dostali příležitost Plašil, Zahustel, Krejčí, Škoda a Vacek. A první tři jmenovaní se podíleli na dalších dvou brankách v poslední desetiminutovce utkání. Plašil přihrál Zahustelovi na 4. branku a Krejčí byl autorem 3. z nich. Poslední branka byla skvělou ukázkou aktivity Zahustela, protože on celou akci na polovině hřiště založil, míč se dostal přes Krejčího do levé strany na Plašila a Zahustel, který okamžitě po založení akce sprintoval do pokutového území, kde ho centr Plašila našel a hlavou „rybičkou“ rozvlnil síť branky Srbska. Parádní tečka za utkáním.
Celkově je třeba utkání hodnotit velmi pozitivně. Byla to ideální možnost pro trenéra vyzkoušet si jednotlivé hráče, způsob hry z bloku i standartní situace. Sivok se ukázal jako spolehlivý kapitán a nejen proto, že vstřelil branku, ale na hřišti byl pilířem výkonem, ale i svojí dirigentskou rolí, kdy bylo možné odezírat neustálé pokyny svým méně zkušeným spoluhráčům. Další stopér Kadlec občas zahrál na nervy všem, když chtěl několikrát obranné situace řešit velmi bohorovně, ale včas si to vždy rozmyslel. Dvojice Darida a Pavelka ve středu hřiště odvedla velký objem práce, krajní Skalák a Šural pracovali na velkém prostoru. Šural někdy zbytečně šel k zemi při drobném kontaktu se soupeřem a rozhodčí ze Slovenska mu to baštil. Příště by to tak být nemuselo. Velmi úspěšný návrat do týmu prokázal levý obránce Pudil. Měl velký podíl na dvou vstřelených brankách. Zahrával rohový kop před první naší brankou a druhá padla z pokutového kopu po faulu na něj. Přínosem byli všichni hráči, kteří nastoupili během druhého poločasu. A zapomenout nesmím na odchovance Vítkovic brankáře Vaclíka, který se na tento nový stadion vrátil po několika letech. Jeho klíčovým zákrokem byla likvidace střely Ljajiče v úvodu utkání. Dnes hraje náš tým druhé přípravné utkání v Polsku, šanci dostanou další hráči a já se těším na to, jak svoji šanci na EURO 2016 využijí nebo pohřbí.