Ještě jednou se vrátím k nepovedenému utkání české reprezentace s Tureckem, které náš tým prohrál 0:2. Přiměly mě k tomu některé komentáře a názory, které jsem po utkání zaznamenal, protože mám na náš způsob hry svůj názor, kterým jdu tak trochu proti proudu.
Ve fotbalu, a nejen v něm, platí jedno nepsané funkcionářské pravidlo, které „radí“ trenérům v tom, jak dosáhnout úspěchu a ve fotbalu je úspěchem výhra. To pravidlo zní: Hrej jak chceš, ale vyhraj. Já vím, je to tak trochu odlehčené, protože to je nesmysl. Chtěl jsem tím říci, že v mnoha případech se stává, že výsledek utkání často ovlivňuje hodnocení kvality předváděné hry. Pokud tým vyhraje, tak jsou kritici shovívaví, pokud se prohraje, tak jsou kritičtí. Náš tým s Tureckem prohrál, tak mám pocit, že kritiky je až moc, tím nechci říci, že bychom měli naše hráče chválit. Pokusím se proto sdělit svůj pohled na utkání, aniž bych si ho několikrát přehrával ze záznamu a ověřoval si některé pasáže opakovaně znovu.
V současné době je fotbalovým trendem hrát zásadně po zemi, nenakopávat míče, kombinovat atd., po vzoru barcelonského „tiky-taka“. Jenže k tomu, aby můj tým hrál tímto způsobem, musí splňovat určitá kritéria a mít v těchto kritériích odpovídající kvalitu. Kam mířím. Naši hráči byli kritizováni za zdlouhavou rozehrávku, za pomalý přechod do protiútoku. Ano, to je v dnešním fotbalu alfa a omega. Jenže fotbalisté mají na výběr několik způsobů, jak se propracovat k soupeřově brance. Buď kombinačně po zemi nebo jednoduchým a bezpečným dlouhým míčem, který má předem nacvičený směr a adresáta (nemám tedy na mysli bezhlavé odkopy na soupeřovu polovinu). V současném fotbalu je zkrátka při rozehrávce od vlastní branky pro možnost ohrožení branky soupeře na druhé straně hřiště podstatný, při rozdělení hřiště na obrannou, střední a útočnou třetinu, přechod středního pásma, tedy prostřední části hřiště. A k tomu jsou využívány právě dva prezentované způsoby a jejich kombinace.
Já jako trenér musím zvolit ten způsob, který moji svěřenci zvládnou realizovat a to z pohledu technického provedení, orientace na hřišti, pohybu bez míče apod. Pokud moji hráči tyto náročné parametry nesplňují, tak musím zvolit jednodušší a bezpečnější způsob přechodu středního pásma. A teď konkrétně.
Už jsem se o tom částečně zmínil v hodnocení utkání v předchozím komentáři. Naši hráči používali při rozehrávce od vlastní branky vysoké postavení krajních obránců, stopeři si přihrávali mezi sebou nebo se jim nabízel ze středu hřiště nejvíce Darida, občas i Pavelka a Šural. Jenže většinou míč všichni vraceli středním obráncům nebo dokonce brankáři Vaclíkovi. Proč to dělali, když chtěli ohrozit branku soupeře? Protože soupeř se postavil do obranného bloku zhruba od poloviny hřiště a čekal na chybu v naší rozehrávce nebo v práci s míčem a následoval jejich rychlý protiútok. Ten potom naši hráči museli likvidovat za cenu faulů a následovaly i žluté karty. Brzy proto pochopili, že nemají na to, aby se po zemi bezpečně propracovali k brance soupeře, ale stále používali stejný způsob hry, tedy snahu o kombinační přechod středního pásma pomocí přihrávek po zemi, což je nutilo často přihrávat dozadu. A to teď všichni kritizují.
Jak se tomuto způsobu hry vyhnout? Jednoduše. Je třeba vyhnat hráčům z hlav myšlenku, že dlouhý míč, např. výkop od brankáře, je něco potupného a nepřijatelného. Není a platí to zejména v utkání, kdy můj soupeř má nadprůměrnou kvalitu a dokáže chyb, ke kterým moje hráče, praktikující přechod středního pásma kombinací po zemi, donutí nebo oni je nekvalitní prací s míčem v malém prostoru udělají sami. A to byl problém v utkání s Tureckem. Turci chytře čekali v bloku, bez problémů získávali míče a chodili do brejků. A to, že jejich práce s míčem je nadprůměrná ve srovnání s českými fotbalisty je přeci dlouhodobě známé.
Postupně tedy mířím k tomu, že trenér musí vždy při určení taktického plánu a způsobu hry správně vyhodnotit možnosti svého týmu v konfrontaci se soupeřem. V utkání s Tureckem teď všichni kritizují zdlouhavou rozehrávku, ale na kvalitnější naši hráči, i díky absencím několika zkušených fotbalistů, v tomto utkání neměli. Možná se slabšími soupeři jako je Kazachstán nebo Lotyšsko nebo s Rosickým v sestavě, ale určitě ne proti Tureckuo nebo zítra Nizozemsku. Jsem stoprocentně přesvědčen, že zítra v Nizozemsku bude náš brankář při uvedení míče do hry více vykopávat, než v utkání s Tureckem, a že to bude pokyn i od trenéra. Tímto způsobem přeci hrálo naše mužstvo i v domácím utkání s Nizozemskem a úspěšně. I trenér Vrba tenkrát stanovil tuto taktiku vzhledem ke kvalitám soupeře. Turecko jsme v tomto případě podcenili. Shrnuto, podtrženo, česká reprezentace nemá na to, aby s nadprůměrným soupeřem, kterým Turecko v situaci, kdy mu jde o všechno určitě je, diktovalo tempo hry a snažilo se tvořit hru.
S tímto tématem souvisí i pasáž hry po nástupu do s hry útočníka Škody. To je přeci hráč, který potřebuje centry do pokutového území soupeře, kde se dokáže silově prosadit, tak, jak to dokázal v utkání s Kazachstánem. Jenže my jsme v utkání s Tureckem tímto způsobem nehráli. Nezjednodušili jsme hru po jeho nástupu do hry se snahou posílat do pokutového území Turecka jeden centr za druhým.
Vrátím se ještě k vysunutému postavení krajních obránců při naší rozehrávce. V utkání s Tureckem se stalo několikrát, že krajní obránce Novák předpokládám, že na pokyn trenéra, se přemístil na „slabé“ straně hřiště do vysokého postavení podobně, jako to v Plzni dělají Rajtoral a Limberský. Jenže nebezpečí v tomto ofenzívním postavení nastává v okamžiku, kdy se na „silné“ straně ztratí míč a soupeř má kvalitu na rychlé přečíslení. Potom vysoko postavený krajní obránce na „slabé“ straně nemá s kvalitnějším soupeřem, který je rychlostně vybavený, šanci svoji stranu včas „zavřít“. A to se stalo Novákovi několikrát.
Trenér Vrba po utkání kritizoval tohoto obránce, že málo podporoval ofenzívní fázi hry. Já si to nemyslím, naopak bych řekl, že ji podporoval natolik, že několikrát nestíhal tu defenzívní, i když vycházím jen z toho, co jsem viděl v utkání. Neměl jsem možnost studovat hru Turecka v předchozích utkáních. A dodám, že v utkání s méně kvalitním soupeřem by to takový problém nebyl, ale Turci nejsou slabý soupeř.