Ani já, stejně, jako mnoho fotbalových příznivců jsem si nenechal ujít poslední dvě utkání českého národního týmu v kvalifikaci na EURO 2016 ve Francii proti Turecku v Praze a Nizozemsku v Amsterodamu. I když už jsme měli postup s předstihem zajištěn. Jenže lákaly mě dva momenty. Jak náš tým zvládne dvě utkání se silnými soupeři, kterým naopak šlo o hodně a jakým způsobem trenér Vrba obě základní sestavy poskládá. A až je poskládá, jak ta utkání zvládnou.
Už na první pohled, tedy při znalosti výsledků obou utkání (s Tureckem prohra 0:2 a v Nizozemsku výhra 2:3) je evidentní, že daleko lépe utkání zvládl tým v Nizozemsku, ale zajímavou se může stát odpověď na otázku PROČ? Při své analýze si na ni odpoví zcela jistě i trenér Vrba se svými spolupracovníky a pokusím se o to i já.
Podle mého názoru totiž hodnocení kvality a výkonu fotbalového týmu a jeho hráčů ovlivňuje i výsledek utkání. Proto jsem při hodnocení utkání s Tureckem upozornil na to, že se mi zdá hodnocení výkonu našeho týmu a jeho kritika až moc velká a nechtěl bych se stejné chyby dopustit i při hodnocení výhry v Nizozemsku a hledání rozdílů v obou utkáních, které měly vliv na jejich průběh a výsledek.
Začnu u toho, co bylo zřejmé již před zahajovacím hvizdem rozhodčího. S Tureckem se hrálo na vlastním stadionu, před vlastními diváky a to vždy velí hrát aktivně. Jenže potom je tu soupeř, který má určitou kvalitu a třetí aspekt z tohoto předzápasového „balíčku“ jsou tzv. „rozdané karty“. A ty byly rozdány tak, že Turci by byli spokojeni s bodem a podle toho utkání probíhalo. Náš tým byl nucen diktovat tempo hry a to nám nikdy moc nesedělo, nám vyhovuje hra na rychlé protiútoky. A to přesně jsme mohli praktikovat v Nizozemsku, protože domácí tým potřeboval vyhrát.
Uvedu jeden příklad z nedávné doby. Na EURO 2012 měl trenér Bílek (mám pocit, že i pod tlakem zkušenějších hráčů jako Rosický a další) představu, že naše tehdejší mužstvo má na to, aby hrálo podobně, jako Arsenal Londýn. Tedy diktovat tempo hry, mít vysoké procento držení míče, kombinovat pomocí krátkých přihrávek ve stylu Barcelony. V prvním utkání ve skupině s Ruskem to trenér naordinoval a výsledkem byla ještě milosrdná porážka 1:4. Naštěstí se poučil a v dalších dvou utkáních s Polskem a Řeckem jsme hráli důsledně z bloku a na kontry a výsledkem byl postup ze skupiny. Přesně takový byl rozdíl mezi utkáním s Tureckem v Praze a v Nizozemsku.
Dalším faktorem, který souvisí s tím prvním je motivace hráčů. Trenér Vrba to řekl správně, že na utkání v Nizozemsku není třeba hráče motivovat. Předvést se proti třetímu týmu z mistrovství světa je cílem každého fotbalisty. Dvojnásob to platí o těch mladších, hladových po úspěchu a po hráčské kariéře v zahraničních klubech. Motivace byla zkrátka v Nizozemsku vyšší, než v Praze.
Dalším faktorem byly změny v základní sestavě našeho týmu a platí to zejména o hráčích z naší ligy a na ofenzívních postech. Trenér Vrba po utkání s Tureckem správně kritizoval naši ofenzívní část hry. A za tu zodpovídali Lafata, Krejčí, Dočkal a Šural. Z nich jasně výkonem vyčníval poslední jmenovaný a zbylé tři jsem hodnotil jako nejslabší hráče v tomto utkání. To, že místo nich nastoupili Necid, Skalák a zkušený Plašil bylo pro úspěch v Nizozemsku hodně důležité. Podle mého názoru není náhoda, že zmiňovaní hráči (Lafata, Krejčí a Dočkal) jsou hráči pražské Sparty. Její pomalá, zdlouhavá a nedůrazná hra vychází právě z těchto a některých dalších hráčů, které Sparta má v týmu. A kritizoval jsem to i po utkání Sparty v Tripolisu a se Slávií. Krejčí je velmi pracovitý fotbalista, hodně běhá, ale chybí mu stále ještě síla a agresivita v dnešním fotbalu nezbytná výbava špičkového fotbalisty. Dočkal je úžasně fotbalový, neztratí hlavu pod tlakem, ale je pomalý v pohybu i řešení herních situací a práci s míčem. Lafaty si velmi vážím, hodně pracuje pro tým a bylo to i v utkání s Tureckem, ale chybí mu rychlost, síla a důraz v pokutovém území. Tyto nedostatky nahrazuje v Synot lize čichem na góly a prostor v pokutovém území soupeře, ale v mezinárodní konkurenci je to málo.
Z taktického hlediska jsem viděl několik drobných rozdílů u našich hráčů, které zkvalitnily naši hru, vhodnější by bylo napsat, že neumožnily soupeři se prosadit. Jen namátkou jsem si všiml, že oba krajní obránci využívali vysoké postavení v útočné fázi, ale daleko obezřetněji, než to dělal s Tureckem Novák ve snaze hrát maximálně ofenzívně. S tím souvisí i změna pojetí hry dvou středních záložníků Daridy a Pavelky. Měli daleko vyváženěji rozdělené úkoly. Darida tradičně měl více těch ofenzívních, hodně toho naběhal a Pavelka opouštěl prostor před obránci jen vyjímečně a tak pomáhal obraně řešit rychlé protiútoky soupeře. Potvrzoval, že je i dostatečně rychlý. S Tureckem byl právě prostor před středními obránci neobsazený a Turci toho, zejména při rychlých protiútocích, dostatečně využívali.
Dalším rozdílným faktorem byl průběh utkání. S Tureckem vstřelili první branku Turci a ta jim hodně pomohla. Spadla z nich tíha zisku bodů, o které jsem psal na začátku tohoto komentáře a v Nizozemsku se to stejné podařilo nám. A účinek to mělo stejný, jenže pro nás ten pozitivní.
Dalším faktorem byl pokutový kop. Pokutový kop za faul Nováka v utkání s Tureckem proti nám rozhodčí zapískal, v Nizozemsku za evidentnější faul Procházky nikoliv. Pískat se mělo podle mého názoru v obou případech.
V neposlední řadě platí (a tím nechci nijak snižovat skvělý výkon týmu v Nizozemsku a vlastní postup na EURO 2016 s předstihem), že Nizozemsko není v současné době tím fotbalovým gigantem, jako jsme zvyklí z minulosti, ale způsob, jakým náš reprezentační tým zvládl utkání na jeho půdě zaslouží uznání a vlévá hodně optimismu a nadějí do naší účasti na EURO 2016 ve Francii. A podle mého názoru vůbec nezáleží do kterého výkonnostního koše nás UEFA zařadí.
Sečteno podtrženo mi z obou utkání vychází jedno zjištění. Obě utkání byla z naší strany zcela rozdílná a proto dodala trenéru Vrbovi spoustu poznatků. Nejen o hráčích, ale i o celém týmu. Já jsem měl skvělý pocit i z atmosféry mezi hráči na hřišti. Samozřejmě lepší byla v Nizozemsku, což souvisí s uvedenými příčinami proč byla obě utkání tak rozdílná. Na EURO 2016 nás budou čekat soupeři vesměs kvalitní, protože ti slabší se na turnaj nekvalifikují. I z tohoto pohledu budou výstupy z obou srovnávaných utkání pro trenéry zajímavé. V listopadu budou mít ještě možnost si poznatky ověřit v přípravných utkáních se Srbskem a Polskem. V každém případě i já jsem rád, že se v týmu zvýšila konkurence, že se prosazují i hráči z naší nejvyšší fotbalové soutěže, a že se do kádru vehementně tlačí nová mladá hráčská generace, která má i odpovídající kvalitu. Já totiž dlouho tvrdím, že česká nejvyšší fotbalová soutěž Synot liga má vyšší kvalitu, než je v odborné i laické veřejnosti prezentováno.