V 7. kole naší nejvyšší fotbalové soutěže se stalo tolik zajímavých událostí, že nevím, kde mám začít. Rozhodl jsem se tradičně pro naše „evropské“ pohárové zástupce. Oni totiž rozprášili léta zažité nepsané pravidlo, že po utkání evropských pohárových soutěží následující ligové utkání je pro ně náročnější nejen fyzicky, ale i mentálně. Zkrátka se traduje, že i koncentrace na běžné prvoligové utkání je menší atd.
Jenže v tomto kole tuto tradici naši tři zástupce rozcupovali na kousky, protože všichni tři dokázali bodovat naplno. Sparta s Olomoucí a Liberec s Příbramí na svém stadionu a Plzeň dokonce na půdě soupeře na Bohemians Praha. Všichni tři si navíc udrželi v kolonce obdržených branek nulu a do sítí jmenovaných soupeřů vstřelili 8 branek. Pojďme tedy popořádku.
Začnu v Praze na Letné, kam přijela olomoucká Sigma, klub z kterého jsem do většího fotbalu vyšel a v kterém jsem působil dohromady 17 let. Ano, byl jsem zvědavý, jak si letošní nováček nejvyšší soutěže, kterého ovšem za klasického nováčka nepovažuji, povede. Prohrál 4:0 a to bylo ještě milosrdné skóre, protože tým Sparty poté, co rozpohyboval unavené svaly po utkání Evropské ligy v Tripolisu, jasně kraloval. Proto větší zájem, než jednoznačný průběh utkání, zaujaly reakce trenéra Hanáků, mého někdejšího spoluhráče Leoše Kalvodu, po utkání. Byl ke svým svěřencům hodně kritický, což si jistě plně zasloužili za bojácný a zbabělý výkon. Jenže mám dojem, že i jeho způsob hodnocení a slovník, který použil nesvědčí o pohodové atmosféře v hráčské kabině a její pozitivní komunikaci s trenérem. Zapadá mi do toho i kritika spoluhráčů od kapitána týmu Rajnocha. Jsem přesvědčen, že ve fungujícím fotbalovém týmu by to takto být nemělo a už vůbec ne přes média. Jaký to bude mít další průběh uvidíme v dalších dnech, možná týdnech.
Tým Liberce potvrdil skvělou formu, kterou ukazuje od nástupu trenéra Trpišovského a nebezpečnou Příbram smetl jednoznačně 3:0. Možná mu hrálo do karet, že v dresu soupeře nenastoupil nejnebezpečnější hráč útočník Bednář. Přesto tým Liberce považuji za velké překvapení, které je ovšem výsledkem práce trenéra Trpišovského, který skvěle dokázal přes léto tým poskládat a využívá nabitého termínového kalendáře k potřebné rotaci hráčů. Je evidentní, že to, co postrádám u týmu Sigmy Olomouc, tedy pozitivní a soudržnou atmosféru v týmu i realizačním týmu v Liberci funguje.
Třetím zástupcem v Evropské lize je Viktoria Plzeň, která dokázala naplno bodovat na Bohemians po nejtěsnějším vítězství 1:0. V tomto utkání mě kromě další nuly v kolonce obdržených branek zaujal střelec jediné branky Ďuriš. Jeho výborná forma a z toho plynoucí střelecká potence totiž není dílem náhody. Viděl jsem nejen několik utkání Plzně, ale i dvě utkání Slovenska v kvalifikaci na EURO 2016 a i v těchto dvou utkáních jsem si všiml, že Ďuriš je v současné době velice pohyblivý, je rychlostně vybavený a evidentně dobře kondičně připravený. Proto je v současném nabitém kádru Plzně útočníkem č.1 (až za ním je Mahmutovič i Holenda) a je i produktivní.
V utkání na Bohemians podal výborný výkon i v poslední době mediálně nejznámější hráč Viktorie Plzeň David Limberský. I když je obránce, tak byl u všeho nebezpečného ze strany Plzně, asistoval Ďurišovi při rozhodující brance. Zasloužil si vysoké hodnocení i od trenéra Krejčího, který doslova řekl, že Limberský by měl hrát úplně někde jinde, než v Plzni. Tím jen potvrdil moji tezi, že každý sportovec a samozřejmě to platí i pro fotbalisty, by měl mít snahu dosáhnout svého teoretického maxima, které se bohužel ve fotbalu nedá změřit, jako v atletice. Dá se jen odhadnout a v případě Limberského je tento hráč svému maximu díky svému přístupu k fotbalu zcela jistě hodně vzdálený, což je škoda nejen pro český fotbal, ale především pro něj. Vzorem by jemu i všem ostatním měli být dva Češi: Pavel Nedvěd a Petr Čech.
Jedním z nejatraktivnějších utkání v tomto kole bylo to v Mladé Boleslavi, kam přijely Teplice. Diváci na stadionu, kterých ovšem přišlo hodně málo, ale i u televizní obrazovky mohli být velmi spokojeni, protože viděli při výhře domácích 4:3 hned 7 branek. Horší už to bylo pro trenéry obou týmů, ale po utkání byl určitě spokojenější Karel Jarolím. Jsem přesvědčen, že spokojeností nehýřil trenér Teplic Vavruška, který má rád utkání s více brankami, které se divákům musí líbit, ale zcela určitě ještě více má rád výhry svého týmu. A to se nestalo.
Při příchodu k televizní obrazovce jsem byl moc zvědavý na sestavu Mladé Boleslavi. Konkrétně na to, zda konečně nastoupí v základní sestavě letní posila Milan Baroš. Jeho působení v tomto klubu mi totiž zavání velkou záhadou. Byla to v létě na české poměry tzv. přestupová bomba, která ovšem dosud nevybuchla. Dlouho byla jeho malá vytíženost zdůvodňována doháněním kondice, ale tu už za dobu, kdy je Baroš v Mladé Boleslavi musí mít na vysoké úrovni. Občas mě také napadá, že je příchod Baroše do týmu více marketingový tah, než hráčská posila. Dokážu si také představit, že filosofie trenéra Jarolíma je zcela rozdílná od představ hráče tipu Milana Baroše a zda tam není ten pověstný zakopaný pes. Uvidíme v dalších týdnech. Nebo neuvidíme? Jsem opravdu zvědavý.
Do Zlína, který je asi největším překvapením letošního ročníku, přijela pražská Slávia. Ta přilákala na stadion vysokou návštěvu kolem 6-ti tisíc natěšených diváků. Po utkání byli sice zklamaní, ale jinak jim hráči dělají jenom radost. Tentokrát ovšem narazili na velmi dobře připraveného soupeře, možná i díky vyřešení tajenky nového majoritního vlastníka klubu. Na to, že to je subjekt zahraniční, v tomto případě až z Číny, si musíme zvykat. Pro Slávii to je v každém případě dobrá zpráva a její výhra 2:0 je toho důkazem. I z tohoto hlediska bude velmi zajímavé derby pražských „S“, které se bude hrát hned v dalším kole.
Tradiční derby se hrálo tentokrát i v Brně, kam zavítal tým Slovácka. Domácí Zbrojovka nakonec po zlepšeném výkonu ve druhém poločasu vyhrála 2:0. Určitě důležitým pro domácí mužstvo je fakt, že obě branky vstřelil útočník Řezníček, který jako nejdražší posila klubu se dosud střelecky nemohl chytit. V Brně teď určitě všichni doufají, že se jejich kanonýr probudil a bude mít i potřebné střelecké štěstí v dalších utkáních, protože celý tým i trenér Kotal na něj spoléhá.
První výměna trenérů v tomto ročníku se stala v Jihlavě, kde trenéra Klusáčka nahradil jeho velký kamarád sportovní ředitel Milan Bokša. Milana znám velmi dobře, protože jsem mu dělal asistenta při jeho úspěšném působení v Olomouci. Je to trenér velice odborně fundovaný, který sází, podobně jako já na komunikaci s hráči a je výborným psychologem. Ve dvojici s domácím trenérem Kučerou jim to bude určitě fungovat. Tentokrát sice s Duklou Praha Jihlava získala jen bod za remízu 2:2, ale potenciál ke zlepšení se jasně ukázal a já věřím, že se tak stane v dalších kolech. Nemohu se nezmínit o druhé brance Dukly, kterou vstřelil Krmenčík. Vstřelil ji zády k brance a navíc do šibenice branky Jihlavy, když se míč od břevna odrazil do sítě. Opravdu nádherná, i když určitě šťastná branka. Na nějakou podobnou z minulosti si nedokáži vzpomenout.
Na závěr jsem si nechal utkání Davida s Goliášem v podobě domácího Baníku Ostrava s favorizovaným Jabloncem. Domácí na krásném stadionu ve Vítkovicích, ale před nízkou návštěvou nastoupili v sestavě doplněné novými hráči a podle hodnocení novinářů i trenéra Korytáře tým podal zlepšený výkon i přes porážku 1:2. Pravdou ovšem je, že tým Baníku budou čekat náročnější utkání, než s favoritem z Jablonce. Myslím to tak, že týmu Baníku se hraje proti silnějším soupeřům lépe, protože se od nich nečeká jasná výhra, nejsou tedy pod tak velkým tlakem. Navíc tyto týmy hrají proti nim otevřeněji a hráči Baníku mají tím více prostoru pro svoji hru. Nechci v jejich případě malovat čerta na zeď, ale ztráta na ostatní se zvyšuje a pokud co nejdříve tým nezaboduje naplno, tak bude prvním adeptem na sestup.
Jak z nadpisu tohoto komentáře vyplývá střelci se i tentokrát vyznamenali. V 7. kole padlo 26 branek, což je 3,25 branky na utkání. Naopak návštěva byla tentokrát nižší, jen 4 219 diváků na jedno utkání a to je málo.