Jsem bývalým prvoligovým fotbalistou, naši nejvyšší soutěž jsem hrál v dresu tehdejší Škody Plzeň a Sigmy Olomouc. Fotbal dělám prakticky celý svůj život a jen moji nejbližší dokáží vyhodnotit, kolik energie mu věnuji i dnes při působení u mládeže.
Mnohokrát jsem se dostal do diskuze s lidmi, kteří ve fotbalu a fotbalistech vidí spoustu nekalého, spoustu primitivismu a arogance. Vždycky jsem se českého fotbalu a fotbalistů v těchto diskuzích zastával a zastávat budu, i když mi je jasné, že v něčem mají pravdu, ale po událostech z poslední doby to budu mít opět daleko těžší tyto kritické hlasy vyvracet.
Já vím, teď si mnozí čtenáři těchto řádků klepou na čelo s poznámkou, jak je ten autor tohoto komentáře naivní. Nejsem naivní, leccos jsem ve své kariéře zažil, ale kdo něco podobného nezažil i v běžném životě. Možná jsem ve fotbalu zažil jen promile toho, co jiní. Nedokážu to vyhodnotit, ale jedno vím určitě. Že se do tohoto prostředí moc nehodím, i když jsem tam vydržel až dodnes a doufám, že i ještě dlouho vydržím. Na téma já a fotbalové prostředí a vzpomínky na některé události, které jsem ve fotbalu v minulosti zažil mě opět přivedla událost s autonehodou pod vlivem alkoholu českého fotbalového reprezentanta Davida Limberského. Skvělého fotbalisty, ale, jak se sám usvědčil svou reakcí po vstřelení gólu v Příbrami, také arogantního a primitivního člověka. Je mi jasné, že po tomto vystoupení, které možná i mnoha jeho spoluhráčům připadalo vtipné se do obhajoby inteligence a zdravého charakteru fotbalového prostředí a jeho aktérů pouštět nebudu, protože by to byl předem prohraný boj. Každý by mi tuto událost a reakci jeho hlavního protagonisty připomněl. Naopak budu muset přiznat pravdu, kterou i já znám.
Už poněkolikáté tady na svých webových stránkách musím nesouhlasit s tezí dlouhodobě platnou v českém fotbalu, opakuji jen v českém fotbalu, že výborný fotbalista musí být tak trochu průšvihář. S tím jsem nikdy nesouhlasil. Proto souhlasím s kritikou výchovného aspektu fungování fotbalu u nás ze strany některých fotbalových novinářů. Dlouhodobě je u nás totiž fotbalista „slušňák“ spíše předmětem posměšků. Něco o tom vím, protože i já se za takového považuji a tento pocit jsem často měl.
Snad dva příklady za všechny. Všeobecně se ví, že Pavel Nedvěd neměl svého času jako mladý hráč Sparty Praha u některých spoluhráčů na růžích ustláno. Bylo to proto, že neměl pochopení pro mimofotbalové akce celého týmu a kam to Pavel Nedvěd s tímto přístupem dotáhl? Na fotbalistu Evropy.
Druhým případem je brankář Arsenalu Petr Čech. Z dobře informovaného zdroje vím, že za trenéra Bílka ho jeho spoluhráči v reprezentaci neměli v oblibě, protože je jiný, než oni. Jako jeden z mála si uhlídal svůj oblek při návratu z Černé Hory. A kam až to ve fotbalové brance dotáhl. Jsou to dva hráči, kteří se prosadili ze všech nejvíce. A to proto, že byli jiní. Že na sobě tvrdě makali a chovali se jako ctižádostiví sportovci. Nechci použít termín profesionálové, protože mám někdy pocit, že u nás ještě nevíme, co to znamená.
Svůj drobný podíl mají na tomto stavu i někteří novináři, protože prvním dotazem při jakémkoliv mimořádném výkonu fotbalisty je „kolik vás to bude stát do kasy“. A ta kasa, která existuje opět jenom v českých poměrech, je potom využita právě na akce, po kterých hrozí např. jízda autem pod vlivem alkoholu. Ve vyspělých fotbalových zemích týmy fungují jinak. Žádná týmová kasa tam neexistuje.
V našem českém prostředí jsou nejpopulárnější fotbalisté právě typu Limberského. Pro další jména nemusím chodit daleko. Platí to zejména pro fotbalová „ultras“, kteří se často chovají jako zvěř a fotbalisté jim za to jdou poděkovat. Tady vidím také špatný přístup klubů k těmto jevům.
Konkrétní příklad opět v případu Limberský. Trenér Viktorie Plzeň Krejčí nedokázal po utkání v Příbrami odsoudit reakci svého svěřence do kamery ani na tiskovce po utkání. Přitom stadion v Příbrami dobře znám z působení jako hráče i trenéra soupeře Příbrami. Vím tedy velmi přesně, že Limberský vstřelil inkriminovanou branku na straně hřiště, na které je i střídačka hostujícího týmu. Pokud tedy trenér Krejčí pantomimu Limberského neviděl, tak zavřel oči. Chápu, že klub zakázal Limberskému mluvit do médií, zřejmě při znalosti jeho osobnosti, ale trenérovi by určitě kritiku tohoto kroku svého hráče podpořilo.
V cizině, zejména v německé Bundeslize určitě mají nastavená přísnější kritéria směrem k hráčům. Nechci tady uvádět jména hráčů, kteří právě tam fotbalově neuspěli, protože příčinou může být spousta věcí a nemusí to být jenom jejich přístup k fotbalu. Je fakt, že z Viktorie Plzeň je jich hned několik a to včetně Limberského. Ale možná je to jen náhoda.