Naše nejvyšší fotbalová soutěž pokračuje ve svém dramatickém a nečekaném průběhu i v právě skončeném 4. kole.
V něm bylo vidět opět několik ve fotbalu ne tak častých zvratů ve vývoji skóre, bylo vstřeleno opět v průměru více než 3 branky na utkání, bylo k vidění několik velmi kvalitních utkání, hned na několika stadionech byla vyvěšena cedulka VYPRODÁNO (a to se nehrálo na stadionech v Plzni a na Spartě), o výsledku utkání a rozdělení bodů v nich rozhodoval až nastavený čas a dvakrát se o to velkou měrou zasloužili brankáři, kteří přiběhli přes celé hřiště do pokutového území soupeře podpořit své spoluhráče ve snaze vstřelit branku. Bohužel bylo k vidění také řádění „fanoušků“ Baníku Ostrava, kteří demolovali stadion ve Zlíně. Tomu všemu se ve svém komentáři k průběhu 4. kola budu věnovat. Zapomenout nesmím ani na trenérskou výměnu v Plzni.
Hned páteční utkání mezi Teplicemi a Plzní a Mladou Boleslaví a Spartou slibovala dramatickou a fotbalově atraktivní podívanou a to se v obou případech potvrdilo. Tým Plzně po domácí remíze se Slováckem musel v Teplicích vyhrát, aby uklidnil nejen sebe, ale i svoje nadřízené před rozhodujícím soubojem se srbským týmem Vojvodina Novi Sad v play off Evropské ligy. To se jim dlouho dařilo, plzeňští dokonce vedli 2:0, přesto vyhrát nedokázali. Při první brance Teplic z pokutového kopu měli trochu smůlu, když míč trefil nešťastně ruku obránce Hubníka, ale vyrovnávací branka v nastaveném času po rohovém kopu byla výsledkem nedůsledného pokrytí nebezpečného prostoru. Podílel se na tom i brankář Teplic Grigar, kterého si ovšem hráči Plzně vůbec nevšímali, což je právě kouzlo této brankářovi netypické aktivity. Hlavou poslal míč k pravé tyči branky Kozáčika sice obránce Lüftner, ale s přispěním právě brankáře Grigara. A to byl pro všechny v Plzni šok, který nakonec skončil odvoláním trenéra Koubka. Nesmím zapomenout, že ke kvalitě utkání přispěli i hráči Teplic a početná divácká kulisa mohla po utkání odcházet spokojená.
Parádní představení předvedli oba soupeři, Sparta a Mladá Boleslav také v městě automobilů. Vyprodaný stadion viděl srdnatý boj, 6 branek a skóre, které se vyvíjelo způsobem „každý chvilku tahal pilku“. Ke smůle domácích se definitivně otočilo na stranu Sparty a podílel se na tom tradičně dvěma góly i kanonýr Lafata, který po uzdravení prokazuje, jak je důležitým hráčem pro svůj tým. Při prostudování sestavy Sparty si nešlo nevšimnout, že tentokrát se do základní sestavy nedostala žádná letní zahraniční posila, a že trenér Ščasný několikrát během utkání měnil rozestavení svého týmu. Podle mého názoru v základní sestavě mužstva bylo, podobně, jako za trenéra Lavičky až moc pomalých fotbalistů ve středu hřiště (Dočkal, Matějovský, Hušbauer, Vácha i Lafata) a až teprve po příchodu Fataie, Konatého a Hybše se hra zrychlila a Sparta vstřelila rozhodující branky. Možná už v tom byla ve hře příprava na klíčové utkání play off Evropské ligy se švýcarským Thunem.
Dalším utkáním, ve kterém hrál velkou roli brankář jako kanonýr bylo pražské derby Dukly s Bohemians. Scénář tohoto utkání byl hodně podobný tomu v Teplicích. I Dukla podobně jako Plzeň soupeře přehrávala, vedla podobně jako Plzeň 2:0, ke snížení došlo z pokutového kopu díky nešťastné ruce obránce Dukly, podobně jako u Plzně, k vyrovnání nakonec došlo v posledních vteřinách hlavou po rohovém kopu, podobně jako u Plzně a podílel se na tom brankář soupeře, podobně jako u Plzně. Jenže brankář Bohemians Zlámal tu branku vstřelil sám čistě hlavou a při sledování záznamu je vidět, že si ho vůbec nikdo z bránících hráčů Dukly nevšímal, přesto, že několik vteřin před tím po rohovém kopu se téměř prosadil také. Jeho euforii po takto vyjímečném vstřelení branky, navíc znamenající pro Bohemians zlatý bod zcela rozumím. Vždyť je to první případ v historii samostatné české nejvyšší fotbalové soutěže, kdy vstřelil brankář branku ze hry. Z pokutových kopů jich několik bylo, ale ze hry je brankář Zlámal první.
Dalším zásadním obratem ve skóre o dvě branky a za tři body bylo utkání na Slovácku, kde hostující Příbram dlouho vedla 0:1, ale v poslední desetiminutovce domácí stav otočili a všechny body tak zůstaly na Slovácku. V tomto kole je to třetí utkání, kdy se rozdělení bodů měnilo i při ztrátě dvou branek v průběhu utkání. Kromě Slovácka také v Teplicích a na Dukle. A to se nestává ve fotbalu často, ale v letošních čtyřech kolech Synot ligy již několikrát.
Dalším utkáním, ve kterém se rozhodlo o výsledku v úplném závěru bylo severočeské derby Jablonce s Libercem. Bod v závěru za remízu 1:1 zachraňovali domácí hráči Jablonce a hosty z Liberce to muselo hodně mrzet, protože střela stopéra Beneše byla asi dvakrát tečovaná a zapadla do branky. Před čtvrtečními utkáními obou severočeských rivalů v Evropské lize alespoň nejsou oba tak frustrovaní a může se to příznivě projevit na vylepšení českého koeficientu.
I Sigma Olomouc zachraňovala v dalším, tentokrát moravském derby s Brnem remízu 1:1 v poslední desetiminutovce. Utkání jako takové nemělo takovou kvalitu, jako již komentovaná utkání, ale přesto mě dvě jména hráčů Brna zaujala. Tím prvním pozitivním směrem to byl nejstarší hráč Brna kapitán Pavel Zavadil. Zaujal mě nejen svým kvalitním výkonem, ale také svým příběhem, který se Sigmou souvisí. Pavel byl totiž ve 20-ti letech pro Sigmu nepotřebný, prý že je malý. Proto jsem si jej tenkrát vzal na své první angažmá do druholigových Ratíškovic, kde odváděl skvělou práci a dnes ve svých 37-mi letech v tom pokračuje a má za sebou mnoho sezón v zahraničí. I proto byl jeho výkon právě na Sigmě tak kvalitní, i když to po utkání v rozhovorech nepotvrdil.
Druhé jméno brněnského hráče musím zmínit v jednoznačně negativním tónu. Je jím samozřejmě útočník Michal Škoda, bratr Milana Škody ze Slávie. Fotbal na úrovni první ligy jsem hrál i trénoval, vím tedy dost dobře, že emoce fungují a nervy pracují. Ale aby si i v těch emocích někdo při vedení svého týmu 1:0 na hřišti soupeře čtvrthodiny před koncem myslel, že mu projde agresívní strčení do soupeře mimo souboj o míč, tak to musí být buď diletant nebo sabotér. A nic neomlouvá ani jeho omluva po utkání v kabině. Já vím, olomoucký Rajnoch mu určitě řekl něco ostrého, ale ten měl nárok být frustrován. Jeho tým prohrával. Škoda měl být nad věcí, nefilmovat, vstát a běžet pomoci svým spoluhráčům udržet vedení a získat tři body. V minulém kole Škoda rozhodl brankou utkání Brna se Slávií a zřejmě měl pocit, že je nedotknutelný, ale to si dnes už určitě nemyslí. Spíše by se měl zamyslet sám nad sebou. Pokuta od trenéra Kotala i klubu bude určitě vysoká a zaslouženě.
Pražská Slávia získala tentokrát poprvé tři body po výhře 4:0 s Jihlavou, která dosud obdržela jen jednu branku. Jenže také jen jednu vstřelila a pokud první inkasuje, tak velmi pravděpodobně prohraje a to byl případ ve Zlíně a nyní na Slávii. Naopak se silnými soupeři hraje z defenzívy a dokud neinkasuje, tak funguje. Nemůžu nezmínit v dresu Slávie bratra brněnského Škody Milana, který vstřelil Jihlavě 2 branky a zcela jistě ví lépe, jak se má na hřišti chovat. Všiml jsem si totiž i ve vzájemném utkání před týdnem, že Milan v dresu Slávie svoje emoce dokáže ovládat daleko lépe, než bratr v Brně a scéna v Olomouci to potvrdila.
Na závěr jsem si nechal další moravské derby mezi Zlínem a Baníkem Ostrava. Vnímal jsem to také jako utkání dvou klubů, které v současné době fungují zcela opačně. Ve Zlíně se všichni po administrativním postupu do Synot ligy semkli a na hřišti je to vidět. V Baníku Ostrava už rok klub nefunguje, jak by měl a je to také vidět a to nejen na hřišti. Po řádění ostravských fanoušků snad už každý soudný skutečný fanoušek Baníku (tu hordu chuligánů ve Zlíně za skutečné fanoušky Baníku nepovažuji) už chápe, proč si město Ostrava, majitel nového krásného stadionu nechce tuto investici zničit takovými exoty a uplatňuje přísný návštěvní řád stadionu včetně prodeje jen nealkoholického piva. I ve Zlíně se potvrdilo to, co jsem tvrdil i nedávno, že ignorace těchto fandů domácích utkání je pro klub, a musí to tak vnímat a hlavně otevřeně říkat i trenér a hráči Baníku, obrovské plus a já doufám, že si to tito „fanoušci“ nerozmyslí. I bez nich bude totiž na stadionu v Ostravě-Vítkovicích výborná atmosféra a pomůže to i mužstvu Baníku.
I po 4. kole Synot ligy si naše nejvyšší fotbalová soutěž udržuje střelecký průměr vyšší, než 3 branky na utkání a divácký zájem přes 5,5 tisíc na utkání a to jsou na naše poměry velmi dobrá čísla. Jen tak dále. Zajímavá je i střelecká tabulka. Hned šest hráčů vstřelilo minimálně jednu branku na utkání (5 Fillo a Berger, 4 Bednář, Došek, Škoda Milan a Lafata). Brankář Zlína Holý ve třech utkáních ještě neinkasoval žádnou branku (na Spartě při prohře 0:3 chytal Dostál).
V tomto týdnu teď držme palce našim čtyřem klubům v play off Evropské ligy a potom se těšme opět na zajímavou českou nejvyšší soutěž Synot ligu.