Pravidelně dvakrát v roce mám divný pocit, že mi něco moc chybí. Ne, nemám na mysli finance, ale něco spojené s adrenalinem, emocemi a očekáváním, jak to všechno dopadne. Není složité uhodnout, co mám na mysli. Je to fotbalová sezóna a vše, co s ní souvisí.
Ta období probíhají vždy v zimě a v létě, kdy fotbal tak trochu odpočívá. V zimě probíhají alespoň některé zahraniční ligové soutěže, ale v létě se všichni „jen“ připravují, absolvují soustředění a hrají přípravná utkání (pozor, termín „přátelská“ nepoužívat). A toto pro mě nepříznivé období v těchto dnech konečně končí, protože v pátek už začne prvním kolem česká nejvyšší fotbalová soutěž Synot liga a následně i ty ostatní.
Proto se v tomto komentáři pokusím shrnout toto přípravné období českých týmů a zahrát si tak trochu na věštce v hodnocení ambicí jednotlivých klubů v souvislosti se změnami, které během letního období provedly. Něco málo už ukázala dvě soutěžní utkání. Mám na mysli Mladé Boleslavi v předkole Evropské ligy (prohra 1:2) a Superpohár mezi Viktorií Plzeň a Libercem 2:1.
Tradičně začnu od předpokládaného čela prvoligové tabulky. Dnes už je jasné, že to bude opravdová a doufejme, že jen fotbalová bitva ne dvou největších favoritů Plzně a Sparty, ale zcela jistě je doplní na trojici i velmi ambiciózní Jablonec, a že dodá patřičný náboj celé soutěži.
Viktoria Plzeň jede a jela i v letním období ve svých zajetých kolejích, mám na mysli promyšlené a dávno dopředu realizující kroky v doplňování a posilování svého kádru hráčů. Proto má trenér Koubek jednu velkou výhodu ve srovnání se svými konkurenty. Má nejen zdvojené všechny posty, o to se snaží všichni trenéři a většině se to podaří také, ale Viktoria je má zdvojené kvalitativně zcela rovnocennými hráči a trenér Koubek může před utkáním jen rozhodovat, kdo z těch dvou má aktuálně lepší formu, zdravotní stav nebo bude lépe vyhovovat na způsobu hry soupeře. A to je sen každého trenéra. Výhodou je i to, že nové hráče má zcela přesně zmapované po všech stránkách (ta sportovní je málo), protože doplňuje kádr převážně o hráče z českých nebo slovenských klubů. Kromě testování hráčů v přípravných utkáních je největším zjištěním a poučením především pro hráče a možná v něčem i trenéra Koubka, že každé utkání je třeba brát vážně, plnit zadané taktické úkoly zodpovědně a platí to ještě více v utkání se silnými soupeři. Viz. prohra se Stuttgartem 3:6. Taková prohra může být v přípravě cennější, než výhra.
Dalším z favoritů na titul mistra je tradičně Sparta Praha a v letošním ročníku to podle mého názoru platí dvojnásob. Sparta se rozhodla ustoupit ze zajetých, soupeři zmapovaných kolejí a provedla změny nejen v kádru hráčů, ale i na postu hlavního trenéra a celém realizačním týmu. Nový trenér Ščasný s týmem pracuje více emočně, říká se tomu, že „si občas nebere servítky“ a věci pojmenovává tak, jak jsou bez diplomatických frází. Na první pohled se to zdá správnou volbou, novinářům se to dobře poslouchá a píše, fanouškům čte, ale jeho svěřencům se to nemusí až tak líbit. Abych byl pochopen, trenér musí být přísný a důrazný v práci s hráči, nastavit přísná pravidla, vyžadovat jejich dodržování, ale občas se stane, že taková vyjádření v kabině hráči respektují, ale hůře se jim to čte a poslouchá v médiích.
Trenér Ščasný při změnách v kádru volí spíše hráče herně agresívní, chce hrát rychleji dopředu, což je určitě správná myšlenka, jen je teď třeba to přenést na trávník. K tomu zvolil i jiné rozestavení 3 5 2, které je velmi variabilní v tom smyslu, že pojetí tohoto rozestavení může být velmi ofenzívní nebo i podle potřeby hodně defenzívní. Záleží to na typech hráčů a jejich úkolech zejména na postech pravého a levého tzv. „halvbeka“. Ten totiž má za úkol podporovat ofenzívu, ale také v defenzívě plnit roli krajního obránce. A to, kolik procent práce věnuje těmto úkolům rozhoduje o vyváženosti ofenzívy a defenzívy a ta by se měla řídit kvalitou soupeře. V naší lize bude hra „halvbeků“ Sparty zcela jistě v jiném pojetí, jako případně ve skupině Ligy mistrů, kam se chce Sparta probojovat. Ale to tak zkušený trenér, kterým je trenér Ščasný určitě ví. Zvýšení herní agresivity týmu určitě poznamená i nejčastější základní sestavu. Sparta se zaměřila více na zahraniční hráče, které já neznám, ale podle hodnocení v médiích by se tito hráči měli uplatnit lépe, než se to podařilo po zimním doplnění. Sám jsem na to zvědavý.
Tím třetí vzadu je Jablonec. Píši třetím, ale klidně se může stát, že bude nakonec minimálně mezi těmi dvěma jmenovanými. Přebudovávání týmu Jablonce se mi velmi líbí, zkušený trenér Šilhavý si vybírá hráče podle potřeb a má jednu výhodu, že jeho nejvyšší nadřízený tyto hráče dokáže získat. Wágner a Tecl jsou vynikající útočníci, výborně se prý jeví krajní obránce Karavajev a další.
K dalším zajímavým přestupům či hostováním určitě patří Rada do Mladé Boleslavi, Bednář definitivně přestoupil do Příbrami, slovenský kanonýr Halenár do Olomouce, útočník Řezníček do Brna atd. Změn bylo opravdu hodně a patří sem i návrat útočníka Rabušice z Itálie do Liberce na hostování a nedávný návrat Hušbauera do Sparty. U obou těchto hráčů si dovolím připomenout můj názor tady na mých webových stránkách při jejich odchodu do Itálie, že se tam neprosadí i přes svoje velmi dobré charakterové vlastnosti, protože nedisponují dynamikou pohybu, zkrátka jsou oba pomalí a to je na mezinárodní úrovni velký nedostatek a navíc se nedá odstranit sebelepším tréninkem.
V klubech Synot ligy také došlo k několika změnám na postech hlavních trenérů. Na rozdíl od minulých změn, které jsem tady na svých webových stránkách také kritizoval hned při jejich realizaci (Pastoor ve Slávii, Frňka v Baníku Ostrava) ty současné považuji za relevantní, i když to vždy nemusí vyjít. V Teplicích vsadili na ambiciózního mladého, ale už zkušeného trenéra Vavrušku, který v Liberci i před tím v Příbrami prokázal odbornost a kvalitu. Jeho představy o způsobu hry Teplic jsou velmi ambiciózní, ale uvidíme, jaká bude pravda na hřišti.
Další mladý trenér Trpišovský dostal šanci v Liberci a musím říci, že už v utkání Superpoháru i přes porážku ukázal tým Liberce určitý potenciál a jeho hra mě docela překvapila. Jeho hráči dobře drželi míč, jejich hra na mě působila sympaticky, i když výsledek se po prohře 2:1 nedostavil. Určitě to pro Liberec a jeho trenéra nebyl propadák, naopak utkání ukázalo správnost nastoupené cesty a to je pro nového trenéra vždy důležité.
K další změně a nejen na postu trenéra došlo ve Slávii. Novým trenérem je Dušan Uhrin ml., který nahradil odvolaného Beránka. Mám dojem, že ve Slávii se trenéři mění i díky změnám na jiných postech, ke kterým došlo i nyní. Zkrátka noví lidé v managementu si přivedou i „svého“ trenéra. Těmi lidmi jsou tentokrát zkušený sportovní ředitel Jinoch a klubový šéf Trunda. Na trenéra Uhrina ml. Jsem zvědavý, i proto, že v Bělorusku, kam zamířil v zimě skončil poměrně brzy a v tichosti.
Naopak malé šance na záchranu v Synot lize dávám ostravskému Baníku. Ne proto, že trenérská taktovka doslova zbyla na trenéra Korytáře, ale proto, že v tomto klubu se evidentně nepracuje na potřebné úrovni. Do tohoto hodnocení zapadají právě i zimní změny na postu hlavního trenéra, když musel odejít úspěšný trenér Svědík.
Výbornou přípravu měla Dukla Praha, která by měla společně s Mladou Boleslaví, Příbramí a možná i Teplicemi a Libercem tvořit silný střed tabulky. V té druhé polovině se budou pohybovat všichni ostatní a v závěru podle mého názoru Baník Ostrava, Zlín, Olomouc a Jihlava. K mému překvapení a pohledu na poslední jmenované kluby mě zarazilo, že jsou všechny z Moravy. Ovšem určitě mě to nepřekvapilo, protože doba, kdy českému fotbalu kromě Sparty kralovaly moravské kluby Ostrava, Olomouc a Brno je pryč. Pro mě jako Moraváka to není příjemné zjištění, ale je to logický výsledek ekonomické situace v těchto regionech a ta má potom dopad na vše ostatní.
Tento stav jenom potvrzuje třeba i pohled na aktuálně 50 nejvlivnějších osob v českém fotbalu. Jednak se do popředí propracovávají především majitelé silných klubů, hráčští agenti, zkrátka lidé přes přímé finance nebo kteří ty finance dokáží zajistit, na úkor trenérů a hráčů. To není z mé strany kritika, ale konstatování a logické vyhodnocení situace, protože bez financí nemůže ani fotbal existovat. Při podrobném pročtení pořadí se také potvrzuje postavení Moravy. První vlivný člověk z Moravy (když nepočítám trenéra reprezentace Pavla Vrbu, který pochází z Lobodic u Přerova) je až na 42. místě pan Lébr, spolumajitel ještě nedávno druholigové Sigmy Olomouc. A to hovoří za vše.
Stejně, jako všichni milovníci fotbalu i já doufám, že nová sezóna 2015-16 bude úspěšná pro kluby v evropských pohárech, pro reprezentaci v kvalifikaci na EURO 2016 ve Francii i pro celý i neprofesionální fotbal, kde nyní pracuji.