V posledních týdnech se stále více ozývají v médiích kritické hlasy na výkony španělského fotbalového giganta Realu Madrid a jeho některých hvězdných hráčů. Hodně ostrá kritika se týká také reprezentanta Walesu Garetha Bala, který stál Real velký balík peněz, údajně byl jeho transfer nejdražší na světě. I proto se od takového fotbalisty očekávají nejlepší výkony. Jenže ona taková přímá úměra v těchto případech nemusí platit.
Nejdříve uvedu několik obecných, podle mého názoru zásadních pravidel a kritérií, která musí kupující klub vnímat a brát v úvahu a je docela možné, že problém ztráty formy Garetha Bala vězí právě tady. Vyplacené částky jsou i ve srovnání s českými kluby tak astronomické, že takové zboží (myšleno fotbalista) musí splňovat mnoho velmi přísných podmínek. Je jasné, že se nabízí kritérium sportovní, ale zdaleka nestačí jen to. Dalším důležitým kritériem je zdravotní a neméně důležitým, v Česku do nedávna podceňovaným, je mentální a charakterová stránka fotbalistovy osobnosti.
A nyní se vrátím k Garethu Balovi. Velká kritika jeho výkonů je podpořena statistickými údaji o počtu branek a asistencí na ně. V týmu anglické Premiere League Tottenhamu Hotspur Londýn, z kterého do Realu Madrid za obrovské peníze přestoupil, střílel na branku v průměru každých 18 minut, v loňské sezóně za Real každých 24 minut. To by ještě nebyla tak špatná statistika. Ovšem po prohře Realu Madrid v derby s Atléticem 0:4 7. února to je až střela na branku soupeře za 52 !! minut. V jarní části sezóny vstřelil ve 24 utkáních jen 6 branek a u 7-mi asistoval. To je pro tak drahého hráče opravdu málo.
Samozřejmě i mně je jasné, že uvedené statistiky jsou „jen“ nějaká čísla, ale také je mi jasné, že mají nějaká objektivní zdůvodnění, která uvedu následně, ale také subjektivní, o kterých můžu jen spekulovat, protože neznám osobnostní charakteristiku Garetha Bala.
Jaká jsou ta objektivní? Gareth Bale je typem hráče, který pro svoji rychlost s míčem i bez něj potřebuje více prostoru, tedy jednodušší způsob hry, v kterém může svoji rychlost uplatnit. K tomuto hernímu stylu je blíže anglická nejvyšší soutěž. Ve Španělsku je liga techničtější, na řešení herních situací je méně času a místa, hraje se více postupným útokem pomocí kombinací a to není pro Bala z pohledu jeho herní typologie nejvhodnější.
Dalším neméně podstatným rozdílem mezi jeho působením v Tottenhamu a v Realu Madrid je stav, kdy v anglickém týmu byl Gareth Bale největší hvězdou, rozhodoval utkání asistencemi a střílením branek a trenér a všichni spoluhráči to tak vnímali a tzv. „hráli na něj“. V Realu Madrid je to jinak. Baleovu roli v Tottenhamu tam má jednoznačně danou jiná fotbalová hvězda Ronaldo. Ten je nejlepším střelcem týmu nejen díky svojí individuální kvalitě, ale také proto, že celý tým spoléhá především na něj a proto tzv. „hraje na něj“. Platí to i u trestných kopů, které Bale dokáže realizovat skvěle a dokazoval to nejen v Tottenhamu, ale i ve Waleské reprezentaci, kde má výsadní postavení. V Realu Madrid má v této disciplíně výsadní postavení Ronaldo.
Tato změna postavení v hierarchii týmu „až“ na druhé místo vyžaduje i od hráče mentální sílu a respektování této pro hráče, v našem případě pro Garetha Bala, nepříjemné změny. A to je také o charakteru hráče a v této oblasti si netroufám Bala hodnotit, protože nemám dostatek informací. Ale co se zdá pravděpodobné je fakt, že z této změněné hráčovy pozice vyplývá názor jeho hráčského agenta Barnetta, který vidí za ztrátou formy svého svěřence fakt, že mu spoluhráči nepřihrávají. Zkrátka není tak ve hře, není tak klíčovým mužem týmu, jak byl zvyklý.
Vzhledem k této jiné situaci v postavení welšského reprezentanta v Tottenhamu a v Realu Madrid mě napadá otázka, zda si při volbě klubu, do kterého chce přestoupit uvědomoval tyto skutečnosti, konkrétně, že španělská liga není pro něj tak ideální z pohledu způsobu hry, že bude pod velkým tlakem díky nejvyšší sumě za fotbalistu, kterou musel Real za něj zaplatit, že k tomu ještě nebude tím nejdůležitějším hráčem týmu (tím je Ronaldo). To všechno má logicky vliv na jeho sebevědomí a tím i pokles formy. Podíl na tom má i špatná forma celého týmu. Real Madrid totiž nezíská španělský titul ani španělský pohár, vypadl i z Ligy mistrů a to vše se projevuje na atmosféře v klubu, v týmu i u příznivců, kteří chtějí od tak skvěle placených hvězd velká vítězství a trofeje. A tento tlak ze všech uvedených stran je i pro tak skvělého hráče, jako je Gareth Bale ubíjející. V minulosti něco podobného v Realu prožíval i Karim Benzema a dnes je platným útočníkem. Tady je právě otázkou, jak silnou osobností Gareth Bale je, jak tyto nové situace dokáže zvládat psychicky.
Co se týká sportovní tedy fotbalové stránky působení Bala v systému Realu Madrid 4 3 3 zaujímá pozici ofenzívního hráče zprava, tedy jako levonohý hráč tzv. „přes nohu“. Podobně Ronaldo hraje na stejné pozici „přes nohu“ zleva. V tomto prostoru využívá svojí skvělé levé nohy v situacích jeden na jednoho nejčastěji kličkou dovnitř hřiště a následně řeší finální situaci střelou, kombinací se spoluhráči nebo centrem do pokutového území na nabíhající ofenzívní hráče Benzemu, Ronalda nebo středové hráče z „druhé vlny“. Současně uvolňuje prostor pro krajního obránce zprava, který potom nabíhá do tandemu s následným centrem. Stejným způsobem fungují v současné době i jiné fotbalové hvězdy jako Robben a Ribéry v Bayernu Mnichov či Messi a Neymar v Barceloně. Je vidět, že i soupeři toto jeho řešení mají přečtené, proto se občas snaží i o kličku na svoji slabší pravou nohu, ale v tomto případě už další řešení v jeho podání není tak přesné a kvalitní. Jsem přesvědčen, že tento post mu vyhovuje a nemá vliv na jeho ztrátu formy. Někteří experti mu také vyčítají malou aktivitu do defenzívy, což souvisí s jeho změnou výsadního postavení v týmu. Přesto, že my trenéři tvrdíme, že bránit musí všichni a všichni také útočit, tak jsou hráči, kteří zažívají určitou volnost v defenzívě. Ti ovšem musí být hodně efektivní před brankou soupeře. Bale měl tuto výsadu v Tottenhamu, ale v Realu ji má Ronaldo. Dalšího hráče s touto výsadou by ani tým kvalit Realu Madrid neutáhl.
V této souvislosti mě napadá vzpomínka na EURO 2008, kde jsem byl jako spolukomentátor TV Prima a při utkání Portugalska jsem měl možnost z komentátorského stanoviště sledovat, jak jejich tehdejší trenér Scolari doslova od postranní čáry prosil Ronalda, aby se po ztrátě míče vracel pod míč. Všichni ostatní si tuto činnost plnili automaticky.
I tato zkušenost ukazuje, jak je složité poskládat skvěle fungující fotbalový tým. Kritérií je hodně a není to zdaleka jen o sportovní stránce hráče. Své si k tomu také řeknou i majitelé klubů a agenti hráčů, ale to už je záležitost fotbalového byznysu. Já jsem se nad působením skvělého fotbalisty Garetha Bala v Realu Madrid zamyslel z pohledu fotbalového trenéra. Proto také tvrdím, že trenéru Realu Madrid Ancelottimu není co závidět.