Již několikrát jsem tady na svých webových stránkách uvedl, že v dnešním fotbalu je pro domácí mužstvo stále těžší porazit srovnatelného soupeře. Je to evidentní i při prostém pohledu na dosavadní výsledky čtyř jarních kol Synot ligy.
A to nejen konkrétních utkání výkonnostně rovnocenných soupeřů, ale i statistickém přehledu, který sčítá počty vítězných utkání na domácím stadionu, remízová utkání a utkání s výhrou hostujícího týmu. Ta bilance je naprosto vyrovnaná, konkrétně se odehrála na jaře dosud 4 kompletní kola, tzn. 32 utkání a bilance je 12 výher domácích týmů, 6 nerozhodných výsledků a 12 výher hostujících týmů. A to v minulosti nebylo možné, jak si my dlouhodobě fungující ve fotbalu dobře pamatujeme.
Proto souhlasím, s dvěma v nadpisu jmenovanými trenérskými velikány, že pravidlo o zvýhodnění branky vstřelené na hřišti soupeře v případě shodnosti bodů a brankového skóre v součtu obou utkání v evropských pohárech je přežité. Stále opakujeme, jak se fotbal vyvíjí v mnoha ohledech a jedním z nich je úspěšnost hostujících týmů, vycházejících z velmi dobré organizace a trestajících ztráty míčů rychlými protiútoky.
Možná si někdo řekne, že Arsen Wenger, trenér londýnského Arsenalu s tímto názorem vyšel na veřejnost účelově proto, že jeho tým na toto pravidlo v tomto týdnu doplatil a byl vyřazen z Ligy mistrů. Ano, určitě ho k tomuto prohlášení vyřazení motivovalo, ale určitě tento názor nesdílí až nyní a věřím tomu, že jak tvrdí, že je o něm přesvědčen již dlouho.
A pokud jde o mě, tak pozorný čtenář mých webových stránek tento můj postřeh zaznamenal a na důkaz relevance těchto úvah uvádím právě jasná statistická čísla z naší nejvyšší fotbalové soutěže. Navíc ještě musím dodat, že k rovnocenné bilanci ve statistice utkání doma a venku v ní přispívají velkou měrou výhry dvou a dnes už tří favoritů Plzně, Sparty a Jablonce. I když Sparta ve dvou utkáních v Ostravě a Jablonci získala jen bod za remízu.
Jak jinak si vysvětlit, že např. Jihlava neprohraje na Bohemians, ale prohraje doma jasně se Slováckem, poté vyhraje v Českých Budějovicích. Slovácko přitom na domácím stadionu nevyhraje 5 krát za sebou. Brno doma prohraje s Duklou, následně vyhraje v Českých Budějovicích, potom hraje doma bez branek s Baníkem a následně vyhraje v Teplicích. A s takovými příklady bych mohl pokračovat.
Sleduji i výsledky evropských klubových soutěží, kde se často stává, že slabší tým na soupeřově hřišti vybojuje remízu a na domácím hladce prohraje. To jen potvrzuje, že uspět na domácím hřišti je v mnoha případech těžší, než na soupeřově.
Tento můj komentář směřuje k tomu, co měl na mysli trenér Wenger a před ním i trenér Ferguson. V dnešním dobře organizovaném fotbalu je stále těžší přehrát kvalitativně rovnocenného soupeře, aktivní hrou jej donutit k chybám a současně dokázat likvidovat jeho rychlé akce, kterými se snaží po zisku míče domácí tým potrestat. Jasně se totiž ukazuje, že vstřelit branku na domácím i soupeřově hřišti je zcela stejně náročné. Tak trochu odlehčeně bych uvedl, že by se mělo postupně přemýšlet o zvýhodnění vstřelených branek na domácím stadionu. Poslední větu opravdu nemyslím vážně, jen touto mírně demagogickou poznámkou chci vysvětlit podstatu této mojí úvahy.
V každém případě bych hlasoval pro zrušení pravidla o zvýhodnění branek vstřelených na soupeřově hřišti. Negativně také ovlivňuje úroveň a atraktivitu předváděného fotbalu, protože trenéři týmů, které hrají první utkání na domácím stadionu potvrdí, že do utkání vstupují jeho svěřenci i na jejich pokyn s cílem hlavně neinkasovat branku na domácím stadionu. A tato snaha vede často k nižší fotbalové kvalitě daného utkání a zmiňované pravidlo se stává kontraproduktivní. Původní záměr přinutit hostující týmy k aktivní hře se otočí a naopak tlumí aktivitu domácího týmu.